Pokud jste náhodou celou věc nezaznamenali, tak jde o to, že George R. R. Martin má doma dva počítače a ten, který používá pro psaní je starý, běží na něm DOS a prehistorický editor WordStar 4.0 a není ani připojen k internetu:

Tolik informace. Pokud jste šokováni, iritováni, zhrzeni, naštváni, rozezleni či cokoli podobného, pak se klidně přidejte k zástupům těch, kteří nad zkamenělinou, na které G. R. R. Martin píše své knihy, jen kroutí hlavou.

Já nekroutím. Ne vždy jsem samozřejmě takovým věcem věnoval pozornost, ale už před 14 lety mě fascinoval Isaac Asimov, který v autobiografii Já, Asimov otevřeně psal o tom, jak s oblibou píše na svém elektrickém psacím stroji IBM Selectric III, jak používá „textový procesor“ na už tehdy letitém osmibitu (RadioShack TSR-80 - něco jako takový horší a méně upgradovatlený Apple II své doby) sice stále více a více a oceňuje jeho výhody, ale nijak jej nezajímá další vývoj.

O něco později, shodou okolností období pár měsíců předtím, než jsem psal článek právě o výročí strojů IBM Selectric, jsem si dělal takový menší průzkum. A ono nejenže na starých počítačích píše hromada lidí, ona spousta spisovatelů píše právě na psacích strojích. John Irving je dalším spokojeným uživatelem Selectriců, William Gibson napsal „bibli cyberpunku“, román Neuromancer, na mechanickém psacím stroji z počátků 20. století a je spousta autorů, kteří první verzi rukopisu píší, jak říkají Američané, „long hand“, tedy rukou na papír.

Snad jediná zářná výjimka svítí do světa. Autor, který je protikladem všech těchto báječných a skvělých dinosaurů a kterého musí adorovat všichni kritici G. R. R. Martina, sám báječný a skvělý Neal Stephenson. Jenže on je ta čestná výjimka. Ač nejenže využívá moderní textové editory, on používá i speciální superprogramy pro spisovatele jako Scrivener a sám si páchá i vlastní skripty,které jeho rukopis vysází v LaTeXu či něčem takovém. Neal Stephenson je současně spisovatel i počítačový geek.

Dopřejme autorům jejich oblíbené nástroje. Vždyť tu nejde o nic menšího než tvůrčí proces, do kterého nepřísluší právo zasahovat nikomu jinému. Tak jako G. R. R. Martin používá DOS, fotí spousty fotografů dodnes na dekády staré Leicy, Minolty, Nikony, Flexarety či Rolleiflexy, stařičké velkoformáty jako 8×10" Sudkova formátu či ještě větší v podání Clydea Butchera. Mnozí z nich se jistě také dodnes holí žiletkami nebo dokonce břitvou, kterou láskyplně obtahují na koženém řemenu, podobně jako s oblibou usedají u své 30+ let staré klávesnice IBM Model M. Operační systém, automatické slovníky oprav, GFLOPS mnohojádrových CPU či AdobeRGB věrnost použitého IPS LCD, nic z toho nikdy nepřispělo ani zlomkem nicoty k procesu, na jehož konci byla povídka či kniha. Jsou to jen nástroje a podobně jako pro tu břitvu i pro textový editor platí, že je jedno, že jsou tu daleko lepší, protože i ty staré jsou dostatečně dobré pro práci a často narozdíl od těch novodobých nepodceňují inteligenci či manuální zručnost uživatele. Ať již je to vousatý George R. R. Martin, nebo 15letý kluk decimující své strniště břitvou po pradědečkovi, nalezenou o víkendu na půdě.