Připomeňme, že Obama může mít vše takříkajíc „na háku“, protože se potřetí v řadě nemohl stát presidentem USA, navíc je o presidentu rozhodnuto a tak by teoreticky měl možnost ukázat prostředníček veškeré soudní moci USA, tak jako to udělal svého času Gerald Ford pro Richarda Nixona, nebo u nás svého času Václav Klaus s velkou závěrečnou amnestií. Obama ale nic takového nechystá.

Na vzešlou otázku, zdali by Snowdena byl ochoten omilostnit odpověděl ve stručnosti to, že ač Snowden vyzdvihl jisté legitimní obavy, ani o pardonu pro něj neuvažuje dokud celá věc neprojde přes soud(y).

Přesněji řečeno Obama sdělil, že to jak danou věc Snowden učinil, se nedrželo daných postupů a praktik agenturní komunity USA. A kdyby mu pardon udělil, bylo by pak těžké mít jakoukoli formu organizované vlády či jakýkoli národní bezpečnostní systém.

Zkrátka a dobře, když se oprostíme od Obamy, Snowden učinil cosi, co de facto bylo v mnoha ohledech světu prospěšné, nicméně tak učinil postupy, které byly zcela v rozporu se zákony či vším, co kdy kde vládě stvrdil svými podpisy. Jestli to zní jako že Obama kolem odpovědi vyhýbavě bruslí, už necháme na vás. Jasné je pouze to, že ať už udělal Snowden cokoli, největší obětí onoho aktu je on sám, ve svém vyhnanství v Rusku. Podobně jako Assange z Wikileaks či třeba vojín Manning, nyní Chelsea Manning(ová), aktuálně si kroutící svůj 35letý trest ve vězení. Ani ji Obama neomilostnil, ani nezkrátil trest, jak její obhájce Obamu žádal (přičemž i povolení operace na změnu pohlaví si Manning(ová) musel(a) vybojovat hladovkou ve vězení).