Začátek výraznějšího napětí lze datovat možná už do let 2012-2013, kdy Spojené státy zahájily tažení proti Huawei, ale hlavní událost namířenou proti Číně jako takové (nejen tedy proti konkrétní čínské firmě) lze považovat zavedení licencí na vývoz serverových procesorů do Číny. K tomu došlo v roce 2014 a oficiálním důvodem bylo, že se v Americe „věří, že čínské superpočítače TianHe 1A a TianHe 2 jsou využívány k simulacím jaderných explozí“. Oficiální rozhodnutí neuvádělo žádné důkazy ani důvod, proč by Čína (na rozdíl od jiných zemí) nemohla používat vlastní zařízení k jaderným simulacím. Zdůvodnění nechme stranou, podstatný je fakt, že vydávání licencí (zavedených v roce 2014) bylo zastaveno již v roce 2015, což fakticky znamenalo ukončení dodávek výkonných procesorů.

Události těchto let přiměly čínskou vládu k mohutným investicím do vývoje procesorů. Následně, když se zásahy USA zaměřily i na samotnou polovodičovou výrobu a vývoz GPU, nalila Čína též prostředky do výroby křemíku a vývoj GPU, AI akcelerátorů, pamětí a dalších komodit. Z Číny, která původně neměla ambice do těchto segmentů vstupovat a drtivou většinu hardwaru dovážela, se za posledních 12 let stala významným výrobcem procesorů, mobilních SoC, pamětí a to nejen co do jejich navrhování, ale i vlastních výrobních linek. Analytici očekávají, že v řádu jednotek let v mnoha ohledech uspokojí domácí poptávku a začne se výrazněji orientovat na export. Jinými slovy, poté, co vytlačí západní výrobce z vlastního trhu, je začne omezovat i na západních trzích. Dnes už si můžeme položit jen řečnickou otázku, zda strategii, která vedla k omezení vlastního vývozu a vytvoření extrémně silného konkurenta vlastním firmám, bylo skutečně to nejlepší, co mohly západní mozky vymyslet.

Čínské národní AI datacentrum

Výsledek událostí těchto 12 let dobře sumíruje aktuální plán Číny realizovat do dvou let (2028) národní datacentrum, které budou tvořit vzájemně propojené systémy rozmístěné po celé zemi. Na tento projekt je vymezeno v přepočtu $295 miliard. Pro srovnání: Superpočítače zprovozněné v západním světě v posledních letech či chystané na nejbližší období stály zpravidla něco přes $0,5 miliardy (El Capitan, Aurora, Jupiter, Alice Recoque atd.). Asi první superpočítač, který překoná $1 miliardu, bude Doudna. Čína tedy rýsuje projekt, jehož ambice jsou o dva řády větší.

Dále je stanoveno, že přinejmenším 80 % křemíku, který bude na projekt potřeba, vyrobí a dodají tuzemské firmy. Není to nereálná vize, společnost Morgan Stanley ji v květnu publikovala analýzu, podle které Čína do roku 2030 pokryje minimálně 76 % spotřeby AI akcelerátorů vlastním hardwarem. V případě superpočítačů navíc nejde čistě o AI akcelerátory, ale velkou část tvoří křemík operačních pamětí nebo úložišť, kde Čína může mít 100 % již nyní.

Západní svět má v současnosti k dispozici pokročilejší výrobní procesy. Čínská SMIC dokáže velkoobjemově dodávat maximálně N+2 proces, což je technologie zhruba srovnatelná se 7nm / 6nm procesy TSMC. Ani taková technologie není z hlediska superpočítačů / serverů nepodstatná, pokud si uvědomíme, že například Epycy Milan (Zen 3) stojí právě na 7nm procesu a stejně tak Raptor Lake nebo Xeony Emerald Rapids od Intelu využívají podobný proces (Intel 7).