Paradoxně pevninská Čína sama sebe považuje za rozvojovou zemi. Nicméně, jak jsi podotknul, v tuhle chvíli je v podstatě jedno, kdo je v Bílém domě. Čínu můžeš přibrzdit, ale nemůžeš ji zastavit.

'' Iba idioti v uzkom okruhu oranzoveho pologramotneho idiotskeho magnatoveho trumpetoveho orangutana si mohli mysliet, ze to dopadne podla ich predstav. ''

to sice mohli ale ten zakaz hbm amici oznamili a zavedli za Bidena a s vubec prvnima zakazama vyvozu hardwaru do Ciny prisli za Obamy vic jak pred 10 lety.. Trump je jeden z rady..

len taky detail. otazka je co znamena najvacsia ekonomika.
Ak by sme zobrali ukazovatel HDP podla parity kupnej sily, tak cina je najvacsia ekomika na svete uz nejaky ten piatok.

Tam kde je Čína dnes je nechtěnou zásluhou těch ze Západu, kteří v minulosti upřednostnili vlastní okamžitý zisk před budoucností. Bez otevření Západu/Asie a transferu technologí/know-how do Číny včetně přístupu jejich studentů na zahraniční university by její dnešní stav byl patrně jinde.

Již dnes je růst Číny a nevyvážená obchodní bilance vnímán jako problém nejen Západem, ale i značnou částí Asie. Indie se svým hraním si na vlastním písečku s ní krok neudrží, ale ani se asi nepřidá k dalším co tento problém vnímají podobně. Její historická orientace na Rusko jim kromě zastaralé výzbroje asi moc do budoucna nepřinese a vzhledem závislosti Ruska na Číně asi ani nemohou čekat při případném konfliktu výraznou podporu.

V Africe pro zajištění potřebných surovin Čína zkusí kolonizaci navenek jiným způsobem než Západ v minulosti. Pozitivní hodnocení vlivu může jít na vrub úspěšné korupce místních leaderů.

Jižní Amerika je vděčná za trhy jíž se jí díky odvetným opatřením za cla v USA v Číně otevřely.

Austrálie je relativně malý hráč, který je rád za odbytiště pro suroviny v ČLR (pokud nejsou zrovna embargovány). Její přístup k Číně je realistický, moc jiných možností se jim asi nenabízí.

Až dosáhne ČLR díky obnovitelným zdrojů prakticky energetické nezávislosti přepne patrně z orientace na export na domácí spotřebu/růst, která jí posune na zcela jinou úroveň. S touto nezávislostí bude moci otočit karty a vzájemnými vztahy podmiňovat přístup k jejím domácím technologiím a výrobní základně.

Pozice USD jako rezervní měny bude dále upadat jak s neschopností zvládnout svůj rostoucí dluh a ve ztrátu důvěry v budoucí potenciál USA a jejich schopností světu nabídnout zajímavé výrobky/služby. BRICS asi novou globální měnu nevydá, Indie je proti jelikož by tím vzrostl již tak velký vliv Číny. Takže místo toho patrně dojde k postupné větší yuanizaci globálního/vzájemného obchodu.

Jediná výhoda Evropy, že nejsou Čínou ani USA nemusí být do budoucnosti dost. Jako energeticky nesoběstačný region jsou její možnosti omezené. Pozitivem by mohly být užší vztahy s Kanadou, která disponuje mnoha zdroji a po zkušenosti se závislostí na USA bude patrně do budoucna preferovat větší diverzifikaci exportu.

Nahrazení pozice USA v pozici největší velmoci Čínou patrně není otázkou dekád, ale jako spíše let (v řadě ohledů se tak již dávno stalo). Současné vedení USA, které je posedlé fosilními zdroji bude patrně zvyšovat svou agresivitu všude tam kde jí to projde. Zástupci moderate Demokratů se nestydí sondovat u věřejnosti zda násilné převzetí ropného bohatství Venezuely je či není pro Američany dobrým dealem. Místo, aby rovnou vystoupili a prohlásili, že všechny US dohody uzavřené pod nátlakem po svém návratu k moci zruší a tím dopředu odradili případnou participaci US ropných společností na tomto dobrodružství.

Fungování USA, rozuměj: aby se lidi nanasrali a nesvrhli jakéhokoli prezidenta, je závislé na ožebračování někoho jiného. Původně parazitovali na celém světě, jenže postupně o nadvládu přicházeli a těžko se s tím smiřují. Vypadá to, že se jim podaří uhájit nadvládu nad jižní Amerikou a nad Evropou, to jim nakonec bude stačit, ale jakýkoli prezident by nemohl jinak než to zkusit uhájit i jinde. Čínu ztratili, to je zřejmé, ale nevypadá to pro ně dobře ani v Iránu a jestli to uhájí, tak půjdou další. Naopak ve Venezuele byli úspěšní, ještě to ztracené není. Prostě HRA O TRŮNY. :-)

Jako chaos se to určitě jeví zvenku, zevnitř může jít o cílené manipulace akciového trhu a způsob na zbohatnutí vybraných jedinců. Vyhlášená a vybraná cla na import z celého světa, napadená u Supreme Court a jím zrušená skončila refundací zaplacených cel jejím plátcům (typicky US importéři), nikoli však těm na něž byla finanční zátěž v mezidobí ve formě vyšších cen přenesena (koncoví zákaznící), další profitem velkých společností je ve zvýšené úrovni cen nevrátivších se již na úroveň před vyhlášením cel. Tomu, že mohlo jí o dopředu naplánované představení (s předem daným rozhodnutím nejvyššího soudu) může nasvědčovat například společnost syna Howarda Lutnicka (US Secretary of Commerce), který dopředu před rozhodutím Nejvyššícho Soudu údajně skupoval pohledávky firem vůči státu na refundaci cel (firmy v té době netušily zda budou cla opravdu zrušena a tak se asi rádi claimů levně zbavily).
https://fortune.com/2026/03/07/winners-supreme-court-tariff-ruling-hedge...