S generací Alder Lake (listopad 2021) to vypadalo prostě: Aby Intel získal čas, vytvoří Alder Lake, kde kombinací velkých jader a vysokých frekvencí nažene jednojádrový výkon, doplněním menších Atomů vícejádrový výkon bez extrémního navýšení plochy (a nákladů) a z toho, co již má, vytvoří konkurenceschopný produkt, aby získal prostor na vývoj nové efektivnější architektury.

Alder Lake byl asi tři kvartály bez plné konkurence, a tak se Intel se nechal příliš rychle a snadno opít krátkodobým úspěchem. Koncept, který měl být původně jen plánem B, stop-gap produktem, provizorním řešením, začal vnímat jako tu správnou cestu, která mu zajistí dlouhodobý úspěch. To ostatně není jen domněnka externího pozorovatele, ale reálná vize tehdejšího šéfa společnosti:

Vydání Zen 4 ve druhém pololetí 2022 Intel překvapilo. Neočekával takový posun výkonu a nejspíš věřil, že Ryzen 7000 zvládne nanejvýš mírně překonat Alder Lake, zatímco Raptor Lake (který přidal ještě více Atomů) Intelu zajistí vedení po všech stránkách. Jenže Zen 4 citelně zvýšil IPC, přinesl extrémní mezigenerační posun taktovacích frekvencí a ještě to zvládl při nesrovnatelně lepší energetické efektivitě než Raptor Lake.

Když AMD v létě 2024 vydala Zen 5 a Intel viděl, jak na podzim dopadl Arrow Lake, prosákla informace, že došlo k rozhodnutí změnit strategii. Namíchání Atomů do PC procesorů sice Intelu přineslo tříkvartálový úspěch s Alder Lake, ale další generace už nedovedly nic podobného zopakovat. Raptor Lake, Meteor Lake, Raptor Lake-refresh, Arrow Lake, Lunar Lake… Každou trápilo buďto zpoždění a když už měla konkurenceschopný výkon, nebyla konkurenceschopná energetická efektivita. Když byla konkurenceschopná energetická efektivita, nebyl konkurenceschopný výkon. A když to vypadalo na konkurenceschopný výkon i energetickou efektivitu, bylo problémem velké zpoždění, dostupnost nebo neodpovícající cena.

Doplnění Atomů k velkým jádrům a následné přenesení důrazu na vývoj Atomů Intel více sebralo než přineslo:

• roztříštění vývoje: pro každou novou generaci je třeba vyvíjet dvě architektury místo jedné
• ztráta AVX-512 v celém PC segmentu (s AI navíc význam AVX-512 roste)
• později ztráta HT (SMT) na velkých jádrech, která navíc zasáhne i servery a pracovní stanice
• ztráta pozice v herním segmentu (Atomy hrám mnoho nepřinášejí, naopak zvyšují latence)
• navzdory rozšíření portfolia Xeonů o modely postavené na Atomech podíl Intelu klesá
• pro AI (současný trend) nejsou Atomy příliš vhodné

Koncem roku 2024 se tedy začalo proslýchat, že by Intel rád během 3-4 generací eliminoval Atomy, přinejmenším z většiny PC segmentu. Po téměř roce a půl ticha to začíná vypadat na konkrétní změny.

Intel Unified Core / vynechání Atomů (MLID)

Titan Lake

Generace Titan Lake (nástupce Razer Lake), která se nakonec nejspíš omezí jen na mobilní segment, totiž sice v roadmapě uvádí u některých modelů přítomnost E-Core, ale uvedená architektura (CSK, tedy Copper Shark) je stejná jako pro P-Core. To v praxi znamená, že Intel od Titan Lake nebude (respektive nyní neplánuje) stavět „E-Core“ na Atomech, ale podobně jako AMD využije jednu architekturu, na které vzniknou dvě varianty jader (podobně jako Zen a Zen c). Atomy však nejspíš ještě nějakou dobu zůstanou přítomné v rámci centrální dlaždice jako úsporná jádra.

Hammer Lake

Další generace, Hammer Lake, by měla být druhou generací postavenou na myšlence unifikovaných jader. Má však ale větší ambice - po zavedení samotné unifikace chce Intel tento prvek prostřednictvím Hammer Lake zavést krom mobilního segmentu i do desktopu. Dalším podstatným novým prvkem má být navrácení HT (SMT), tedy podpory dvou vláken na jedno jádro.