Jméno Jon Peddie si asi spojujete s analytickou společnosti Jon Peddie Research, kterou Peddie založil a dlouhá léta vede, v důsledku čehož je považován za jednoho z nejvýznamnějších analytiků IT průmyslu. K této pozici mu dopomohl i fakt, že nezačínal jako analytik, ale působil jako inženýr na různých pozicích v několika IT firmách, jako prezident Siggraph Pioneers a dlouhodobě se zajímá o grafiku, o které přednášel na několika univerzitách. Díky tomu zná řadu osob z různých více i méně významných IT firem a má možnost nahlížet do interního dění. Přinejmenším větší měrou, než jaká je dostupná řadovým uživatelům a novinářům.

YouTube kanál MLID si pozval Peddieho a vyzpovídal ho na téma Intelu, zejména pak grafických karet Arc. Rozhovor přinesl několik zajímavých zjištění.

Intel plánuje grafické čipy Gen12 Arctic Sound a Gen13 Jupiter Sound 2018

Začněme tím, že počátky vývoje Xe / Arc sahají do roku 2017. Ačkoli se o návratu samostatných GPU Intelu mluví naplno od roku 2018, v Intelu se na nich podle Peddieho pracovalo již v roce 2017. Tato informace je zcela jistě správná - připomeňme, že první článek na téma samostatných grafik Intel jsme vydali v lednu 2018, nějaký čas zabere, než se práce posunou do stavu, že se o nich Intel rozhodne informovat své partnery a dostanou se do světa. Takže pokud vše prosáklo v lednu 2018, zákonitě se cosi v Intelu muselo dít již v roce 2017.

To koresponduje i s tiskovým oznámením v době nástupu Raji Koduriho do Intelu (výše v originálním znění), které explicitně zmiňovalo high-endové samostatné grafické karty.

Podstatně zajímavější je však Peddieho sdělení, že plány z roku 2017 se týkaly monolitů. To je změna oproti obecně rozšířenému názoru, že původně mělo jít o dlaždicová (čipletová) řešení. Těmi ale ve skutečnosti vývoj nezačal. Zprvu bylo v plánu monolitické řešení, ale s ohledem na tehdejší problémy firemního 10nm procesu se Intel rozhodl jít výtěžnosti vstříc a rozhodl se GPU rozložit na dlaždice. Menší kousky křemíku mají vyšší výtěžnost a tento plán měl zajistit, aby Intel - až vývoj dokončí - byl schopný grafiky sériově vyrábět. Připomeňme, že se vzorky GPU o 1, 2 až 4 dlaždicích se Intel veřejně pochlubil na jaře 2020:

Xe-HP, vpravo nahoře jednodlaždicová verze pro klientský segment (notebooky?), vlevo dvoudlaždicová (herní grafiky?), vpravo dole čtyřdlaždicová (akcelerátory pro servery)

Jenže nastal jiný problém. Propojení dlaždic, které Intel vyvinul, se ukázalo být extrémně energeticky náročné. Příliš mnoho energie zkonzumovala samotná sběrnice pro komunikaci mezi jednotlivými dlaždicemi. Připomeňme, že řešení s jednou dlaždicí mělo sloužit pro PC (snad notebooky), čtyřdlaždicové řešení pro profesionální segment (akcelerátory) a o dvoudlaždicovém tehdy Intel podrobněji neinformoval, ale je možné, že na něm měla vzniknout herní grafika pro desktop.

Xe-HP, dlaždicové univerzální řešení pro PC i servery (později jen pro servery, nakonec zrušeno)

Společnost však zjevně neviděla jednoduché a efektivní řešení problému s energetickými nároky dlaždicového řešení, a tak plány vzdala a (co se týče herního segmentu) došlo k návratu k monolitickému řešení, jehož porod aktuálně probíhá. Připomenout můžeme, že Xe-HP (jak byla výše vyobrazená dlaždicová řešení nazývána) nahradila v segmentu PC Xe-HPG (Arc) a v segmentu akcelerátorů Xe-HPC (dlaždicové Ponte Vecchio).

Xe-HPC alias Ponte Vecchio, náhrada čtyřdlaždicové Xe-HP

Mezi lety 2017 a 2022 se tedy prostřídaly tři různé projekty, z nichž první byl zavržen asi po dvou letech vývoje, druhý (dlaždicový) začal asi někdy začátkem roku 2019 a již v roce 2020, kdy nejspíš existovaly vzorky (fotografie výše) se s ním počítalo jen pro profesionální segment, neboť pro PC byla spotřeba příliš vysoká. Víme přinejmenším to, že ve výpočetním segmentu se Intel ještě koncem roku 2020 chlubil Xe-HP (1-4 dlaždice), zatímco už začátkem roku 2021 ukazoval Raja Koduri Xe-HPC (s řadou malých dlaždic), kterým původní projekt nahradil. Dá se očekávat, že někdy před tímto datem, tedy snad v průběhu roku 2020 Intel vzdal plány s dlaždicemi pro herní segment a pokračoval ve vývoji monolitu.

Proč to nevyšlo ani potřetí? Podle Peddieho není problém v inženýrech, ale jde o komplexní problém velkého korporátu. Zmínil celkem tři prvky, které nemají na chod firmy a úspěšnost s dotahováním projektů dobrý vliv. (1) celkově špatně nastavená firemní politika (2) do chodu firmy zasahuje systém hodnocení a odměn, který vychází z metrik vymyšlených členy správní rady (patrně dost odtrženými od reality vývoje) a (3) střídání CEO.

Zásahy vyššího manažmentu do vývoje

Vraťme se ještě k bodu dva - ten totiž nápadně připomíná situaci v AMD před nástupem nového vedení s Markem Papermasterem, Lisou Su a Jimem Kellerem. Při vydání Zenu totiž inženýři konstatovali, že to bylo poprvé po velmi dlouhé době, co je manažment nechal dělat jejich práci a nekecal jim do toho, jak má procesor vypadat. Vzpomeňme, že vývoj Bulldozeru (jakožto architektury primárně optimalizované pro maximální frekvence) iniciovalo někdejší vedení AMD, které se rozklepalo z prezentací Intelu zmiňujících 5 GHz, 10 GHz nebo i 20 GHz v souvislosti s NetBurst.

Procesory AMD tehdy běžely na taktech nad 2 GHz a vedení společnosti přimělo vývoj opustit směr nastavený na zvyšování IPC a namísto toho se soustředit na takty (paradoxně to mohlo být zhruba v době, kdy Intelu začalo docházet, že NetBurstem cesta nevede a světlejší budoucnost ho čeká, pokud přehodí výhybku směrem k Core.

Střídání CEO

Další zásadní problém vidí Peddie ve střídání šéfů společnosti, respektive ve střídání velmi odlišných osobností s velmi odlišnými cíli.

1. Robert Noyce (1968 - 1975)
2. Gordon Moore (1975 - 1987)
3. Andy Grove (1987 - 1998)
4. Craig Barrett (1998 - 2005)
5. Paul Otellini (2005 - květen 2013)
6. Brian Krzanich (květen 2013 - červen 2018)
7. Bob Swan (únor 2019 - 15. únor 2021)
8. Pat Gelsinger (15. únor 2021)

Za posledních deset let se v ředitelské kanceláři prostřídali čtyři pánové, přičemž nejdéle v ní (z této dekády) seděl Brian Krzanich (5 let), dva roky Bob Swan a zatím zhruba rok a půl Pat Gelsinger. Každý měl cíle nastavené jinak a každý zasahoval do projektů a plánů svého předchůdce. V praxi to znamená, že projekty byly měněny, rušeny, či v lepším případě jim byla upravována priorita. Žádný z šéfů neměl prostor, aby projekt, se kterým začal, dotáhl do konce. Krzanichových 5 let by k takovému cíli stačilo, pokud by nepodědil problémy s vývojem 10nm procesu, v jejichž důsledku nemohl plány realizovat.

Peddie původně předpokládal, že Intel bez ohledu na to, jak bude Arc povedený nebo nepovedený, dosáhne přinejmenším 10% zastoupení na trhu. Důvodem měla být síla a partnerské vazby Intelu na výrobce v kombinaci s historickou zkušeností. Jak Peddie připomněl, kdy Intel vydal i740, měl za méně než měsíc kolem stovky výrobců, kteří jeho grafický čip využívali. Stejně tak měli o výrobu Arc původně zájem i velké značky jako Asus, MSI a další. Historie se však opakuje i v dalším prvku - rok po vydání i740 neměl Intel žádného výrobce. A s Arc to začíná vypadat trochu podobně.

• Výrobce grafických karet přestal vyrábět Intel Arc „kvůli obavám o kvalitu“

Intel by tedy těch 10 % snad i mohl mít, jenže nedokázal GPU dostat na trh a v důsledku protahujících se odkladů a problémů začali výrobní partneři ztrácet víru, že se Arc zmaterializuje v dohledné době a použitelné podobě.

Pokud se na situaci podíváme ze širší perspektivy, má Intel problém s grafikami Arc, nepřicházejí žádné (natož pozitivní) zprávy o akcelerátorech Xe-HPC / Ponte Vecchio, stále se odkládají Xeony Sapphire Rapids a hladce to nejde ani s mobilním Meteor Lake, který přišel o 3nm grafickou dlaždici a namísto ní dostane o třetinu funkčních bloků seřízlou 5nm. O těchto problémech se prozatím mluví, ale absence jmenovaných produktů na trhu bude po vydání Zen 4 později i po vydání CDNA 3 čím dál palčivější, takže se důsledky teprve projeví.

Pat Gelsinger s Xe-HPC / Ponte Vecchio

Situace bude kritická v době, kdy Pat Gelsinger bude slavit dva roky na postu CEO Intelu a asi není potřeba připomínat, že po dvou letech bez úspěchu byly sečteny dny Boba Swana v pozici CEO. Pokud však při shrnutí situace zohledníme slova Jona Peddieho, který poukázal na nepříznivé dopady střídání šéfů, nelze očekávat, že by případná náhrada Gelsingera někým jiným mohla společnosti v horizontu nejbližších let jakkoli prospět.