Společnost Fujistu-Siemens není na trhu notebooků žádným nováčkem, mnozí z čtenářů jistě znají různé řady Amilo, Lifebook a mnohé další. Fujitsu-Siemens v roce 2003 představilo zajímavý notebook Amilo A 7600, který se vyznačuje tím, že nepoužívá procesory společnosti Intel, ale nové mobilní procesory AMD Athlon XP-M, které se prakticky neliší od svých desktopových příbuzných, hlavním rozdílem je samozřejmě nižší napájecí napětí jádra a nižší TDP, které se pohybuje v hladinách 16~45 Wattů v závislosti na modelu.

Fujitsu-Siemens Amilo 7600 se mi dostal do rukou relativně nedávno a předběhl tak jiný notebook s mobilním procesorem Intel Pentium 4, který jsem plánoval vydat jako další stroj ze série neoretro. Jsem si vědom, že DELL Latitude C840 šel na trh v roce 2002, nicméně procesor v dnes testovaném Fujitsu Amilo 7600 byl oficiálně představen o pár dní dříve, také v dubnu 2002.

V tomto článku tak odskočíme od hi-endových notebooků za 100k Kč bez DPH a omrkneme Fujitsu určené pro běžné koncové spotřebitele. Tomu odpovídá i cenovka, okolo 40k Kč včetně DPH. Testovaný kus je zajímavý tím, že byl opravdu používán a nese tak různé oděrky, nicméně kromě baterie je po 22 letech vše funkční, což je pěkné.

Oproti dříve testovaným strojům se jedná tak trochu o "poverty spec" (AXP-M 1200 MHz, 256MB RAM, iGPU, 20GB HDD), testované Amilo 7600 má totiž téměř neslabší procesor, který byl v dané době dostupný a to sice AMD Athlon XP-M 1400+ s taktovací frekvencí 1200 MHz, bude tak hezky sedět někde nad Pentiem 3, nicméně nebojte se, mám v zásobě ještě jeden notebook s výkonnějším Athlonem XP-M, nejprve se podíváme na tento slabší model.

Procesor má samozřejmě jedno fyzické jádro, tiká na 1200 MHz, k dispozici má dále 256 kB L2 cache a FSB 266 sběrnici. Jedná se o jádro Thoroughbred vyrobené 130 nm procesem, pozor neplést s pozdějším jádrem Thorton. Procesor má TDP 35 Wattů, což je relativně hodně, jedná se v podstatě o desktopový model, přičemž existují úspornější verze, ty ale mají pomalejší FSB 200 sběrnici. Procesor sedí v desktopovém socketu 462, ale o tom později.

Nejprve se podíváme na samotný notebook. Testovaný kus má patnáctipalcový displej s poměrem stran 4:3 a rozlišením XGA, tedy 1024x768 pixelů. Jelikož se jedná o notebook pro běžné uživatele, je samozřejmě hlavně plastový, nějaké super drahé materiály čekat nemůžeme.

Rozměry notebooku jsou 322 x 272 x 39 milimetrů a hmotnost se pohybuje okolo 3,1 kilogramu, což je takový průměr běžného notebooku.

Horní víko je samozřejmě plastové a nic zajímavého zde nenajdeme, zajímavější je spíše předek notebooku. Zde totiž najdeme celkem čtyři stavové LEDky, které signalizují zapnutí notebooku, nabíjení, aktivitu pevného disku a dokonce i aktivitu disketové jednotky.

Ano, notebook má samozřejmě disketovou mechaniku a ta je šikovně umístěna zepředu notebooku a je tak snadno přístupná.

Na levé straně najdeme optickou mechaniku, k mému překvapení zde byla osazena mechanika QSI, která podporuje DVD/CD-RW, nicméně DVD umí pouze číst, neumí na ně zapisovat. Zde můžeme vidět zub času, kus palmrestu je prasklý a mechanika má lehce vysunuté čelo, nedokáže se sama otevřít, ale kancelářká sponka vždy pomůže, přičemž CD i DVD čte bez potíží.

Další porty najdeme na pravé straně notebooku, konkrétně zde najdeme dva 3,5mm audio jacky a dva PCMCIA sloty. Nechybí integrovaný 56k modem, přičemž k notebooku byl údajně přikládán i RJ11 kabel. Vedle RJ11 konektoru se nachází RJ45 konektor připojený do Realtek RTL8139 čipsetu, ten podporuje rychlosti 10 Mb/s a 100 Mb/s. Vedle těchto konektorů najdeme ještě kombinovaný PS/2 konektor, který podporuje rozdělovací kabely a můžeme tak připojit klávesnici  i myš najednou. Vše samozřejmě bez nutnosti restartovat počítač.

Velice důležitá sada portů se nachází na zadní straně notebooku, najdeme zde samozřemě výduch chlazení, napájecí konektor, VGA výstup (15-pin D-Sub), paralelní port, sériový port a dokonce i S-Video výstup. K notebooku byl údajně přikládán i kabel, který sloužil jako redukce na kompozitní video. Vedle S-Video najdeme dokonce i FireWire 400 Mb/s port, což je příjemné na takto domácím zařízení. Výbavu zakončují rovnou tři USB-A porty, většina notebooků měla v této době spíše dva porty, tři jsou tak trochu nadstandard, bohužel se jedná o verzi USB 1.1, připojeny jsou do jižního můstku ULi M1533.

Po otevření notebooku nás přivítá klávesnice. Ta je dle mého názoru poněkud zvláštní, nemyslím teď chybějící klávesu, ale poněkud netradiční rozložení. Klávesa Start je totiž v pravém horním rohu, stejně tak klávesa Context Menu, což nepovažuji za úplně úžasné, zvlášť pro uživatele Windows, kteří používají klávesové zkratky.

Také je trochu trolling, že Fujitsu přesunulo klávesu se středníkem, která je typicky před 1/! klávesou do místa, kde bych čekal Context Menu. Osobně si myslím, že IBM tehdy mělo klávesnice mnohem lepší a i ty DELLovské byly veselejší, toto se dle mého názoru moc nepovedlo. Ale třeba jsou čtenáři, co na toto rozložení nedají dopustit?

Nad klávesnicí můžeme vidět zapínací tlačítko, LEDky klávesnice a speciální klávesy, které spustí například Outlook Express. Pamatujete také na HW tlačítka pro spuštění  Internet Exploreru, emailového klienta a tak podobně? Vedle těchto tlačítek je ještě záslepka, kde jinak moho být tlačítko zapínající WiFi čipset. Výbavu zde doplňuje zabudovaný mikrofon vedle.

Samozřejmě jsem se musel podívat i do útrob notebooku, ale nejprve omrkneme všechna spodní dvířka, notebook totiž nelze celý otevřít zespodu, dostaneme se však ke všem důležitým komponentám.

Levá spodní dvířka obsahují baterii, tedy samotná baterie slouží jako kus krytu notebooku. Baterii lze snadno vyjmout a vyměnit, tato má však svá nejlepší léta za sebou a není bohužel funkční. Dobové recenze udávají výdrž notebooku při provozu na baterie okolo 2-3 hodin podle typu zátěže.

Dvířka vpravo schovávají pevný disk. Fujitsu zde vymyslelo kovovu klec a také zde nechybí proprietární redukce malého PATA konektoru, pokud ji ztratíte, tak disk do notebooku nepřipojíte. Bohužel originální disk jsem nemohl moc používat, je sice krásně dobový s kapacitou 20 GB a točí se 4200 otáčkami za minutu, ale má více jak tři star reallokovaných sektorů a je extrémně pomalý.

Moc nepomáhá stará instalace WindowsXP, kdy je disk rozdělen na dva 10 GB oddíly a na obou zapntuá komprese. Abych notebook mohl nějak rozumně testovat, použil jsem nejmenší volný 2,5" PATA HDD, který jsem měl k dispozici. Ano je to značně novější 40GB 5400RPM disk z roku 2006, vytažený z ThinkPadu T43, ale nic horšího jsem po ruce zrovna neměl.

Další dvířka, která jsou k dispozici schovávají jeden SODIMM DDR slot, ten byl původně prázdný, druhý se nachází pod klávesnicí. Abych notebooku dal šanci, přidal jsem druhý 256 MB DDR-266 modul, který jsem náhodně našel v šuplíku. Notebook tak má k dispozici celkem 512 MB RAM, ale minimálně 32 MB si ukousne integrované grafické jádro. Abych tedy notebooku trochu pohoršil, přidělil jsem integrované grafice 64 MB, pro systém tak zbývá 448 MB paměti, což je více, než původních 232 MB. Do notebooku je údajně možné osadit až 1GB paměti, ale nezkoušel jsem to.

Poslední dvířka schovávají chladič procesoru, ventilátor a procesor samotný. Přístup je ze velice dobrý, což je super pro běžnou údržbu. Než jsem notebook začal testovat, musel jsem odstranit kobereček prachu a vyměnit původní teplovodivou pastu, čínská GD900 stačí každému, je dost podobná Arctic MX-2 a to je pro tento notebook zcela dostačující.

Jak jsem zmínil dříve, procesor AMD Athlon XP-M 1400+ 1,2 GHz sedí v socketu 462. Bohužel je to jakási mobilní varianta, která nemá klasickou kovovou páčku pro odemčení, ale musí se posunout celá vrchní plastová část socketu. To je velice nebezpečné, protože je tím možné poškodit procesor i socket samotný. Je to snad nejhorší zámek PGA socketu, jaký jsem kdy viděl, snad i starý socket3-5, kdy se CPU natlačilo donitř bylo lepší. Samozřejmě jsem mohl procesor vyměnit za nějaký rychlejší ze své sbírky, ale to by trochu pokazilo low-end roku 2003.

Notebook má severní můstek, který vyrobila společnost ATI, je to totiž z dob, kdy se AMD primárně spoléhalo na své partnery a pro mobilní segment žádné čipsety přímo od AMD neexistovaly. Zde za zmínku stojí informace, že existuje i varianta tohoto notebooku s VIA čipsetem, ten má prý lepší paměťový řadič a jeho jižní můstek podporuje USB 2.0, což je značný skok od starého USB 1.1.

Grafické jádro v severním můstku je pojmenováno jako ATI Radeon IGP 320M a jedná se o nejslabší variantu, existují totiž rychlejší IGP340 a 350 verze, ale osobně jsem to nikdy naživo neviděl. Toto integrované grafické jádro je v podstatě Radeon 7000 a VRAM si bere ze systémové RAM. GPU část tiká na frekvenci 160 MHz a paměti na 133 MHz, resp. DDR-266.

Paměťová sběrnice má šířku 64-bitů a tento čipset bohužel trpí na nepříliš dobrý paměťový řadič, propustnost RAM je totiž velice nízká, okolo 600 MB/s, mělo by to být více než dvojnásobek, ale z nějakého důvodu tomu tak u Fujitsu není. Je to trochu zvláštní, protože vlastním ještě jeden notebook s tímto čipsetem a tam je propustnost RAM prakticky dvojnásobná. Smutné je, že propustnost paměti je tak horší, než s SDRAMy na 133 MHz.

Grafickému jádru Radeon IGP 320M jsem trochu pomohl přidělením 64 MB VRAM, přičemž je možné přidělit až 128 MB paměti. Další pomoc byla v ovladačích, ty jsou totiž z roku 2005 a mají právě moderní Catalyst Control Center, kvůli kterému jsem musel doinstalovat .NET a po startu počítače CCC vypínám, protože tím ušetřím několik desítek MB RAM, což je na notebooku s 448 MB RAM velmi relevantní. Ale pro potěchu oka přikládám tři screenshoty starých dobrých Catalystů.

Co se hardwaru týče, na screenshotech níže můžete vidět Správce zařízení a některé komponenty. Pro všechno lze ovldadače ještě dnes sehnat, byť ne přímo u Fujitsu(a nebo jsem špatně hledal).

Jako operační systém posloužily Windows XP Professional SP3, ano notebook byl dodáván s verzí Home, ale tu jsem zrovna neměl po ruce a tak jsem použil profíky.

BIOS notebooku je poměrně jednoduchý a mnoho toho konfigurovat nelze, můžeme nastavit čas, datum, velikost VRAM pro iGPU, hesla a bootovací zařízení. Použitý je starý dobrý Phoenix BIOS, ale mnoho možností nastavení pro koncového uživatele nemáme. Pro lepší pocit nostalgie jsem na první bootovací místo nastavil disketovou mechaniku, ta si tak problikne a charakteristickým zvukem "zahrabe".

A nyní hurá na testy!