Společnosti LG připravila monitor, který zvládá nativně 1000Hz obnovovací frekvenci. Oním „nativně“ je míněno v nativním rozlišení (zde konkrétně 1920×1080), nikoli v polovičním, jak je u dosavadních modelů obvyklé.

• LG přichází s prvním nativně 1000Hz monitorem

Jaký smysl má obnovovací frekvence 1000 Hz sama o sobě, těžko říct. Pokud se ale na situaci podíváme trochu z nadhledu a v širším kontextu, můžeme smysl 1000Hz řešení spatřovat v tom, že jde o krok k realizaci 1200Hz LCD. V čem je 1200Hz LCD lepší než 1000Hz? Krom prostého faktu, že je jeho obnovovací frekvence ještě o 20 % vyšší, což asi pouhým okem rozliší málokdo, je tu jedna zásadní výhoda. Tato výhoda se netýká herního nasazení, ale paradoxně videa.

Hodnota 1200 Hz je totiž celočíselným násobkem naprosté většiny snímkových frekvencí používaných pro video. Ať už jde o 24 FPS, 25 FPS, 30 FPS, 48 FPS, 50 FPS nebo 60 FPS, všechny tyto formáty lze na 1200Hz LCD zobrazovat bez interpolace nebo jiných metod snímkové konverze. Co je špatného na snímkové konverzi a interpolaci? Předně to, že divákovi prezentuje něco jiného, než co zamýšleli autoři.

Řada filmů byla natočena s nějakým autorským záměrem a často tomu byla i na míru přizpůsobena či nestandardně upravena technika. Od velmi krátkých expozic, které mají zmrazit obraz v jednotlivých snímcích, přes velmi dlouhé expozice, které mají zvýšit dojem plynulosti. V poslední době přibývá reakcí uživatelů, že na moderních zobrazovadlech, zejména televizích, ale výsledek vypadá více méně stejně bez ohledu na film, protože je snímková frekvence nějakou metodou převedena na nativní obnovovací frekvenci panelu. Různé algoritmy pak různým způsobem kompenzují tyto změny, aby byla zachována vizuální plynulost a výsledkem je jakýsi unifikovaný výstup.

Princip převodu 3:2 pulldown: 24 FPS film → 60 FPS → prokládání (Nono365, CC SA-3.0)

Proč to televize dělají? Předně proto, že např. 24FPS film na 60Hz televizi bez nějakého zásahu nezobrazíte. 24 snímků do 60 políček zkrátka spravedlivě nerozdělíte, ani kdybyste se rozkrájeli. V minulosti se s tím průmysl musel nějak vypořádat, protože Hollywood natáčel na 24 FPS, zatímco americké televizní vysílání (NTSC) bylo 60 FPS (respektive 60 půlsnímků, tedy prokládaně). Řešením byla jednoduchá metoda nazvaná 3:2 pulldown. Spočívala v tom, že lichý snímek se zobrazil 2×, sudý 3× (pak případně došlo k prokládání), což odpovídalo expanzi v poměru 2:5, přesně jako mezi 24 a 60 FPS. Problém tohoto řešení ale spočívá ve faktu, že sudé snímky jsou zobrazovány 1,5× déle než liché, což (u neprokládaného obsahu) vede k degradaci plynulosti pohybu.* I proto mnohé dnešní televize, které již nezobrazují prokládaně, musejí podporovat jiné metody konverze snímkové frekvence, které zase mají dopad na charakter obrazu (mohou nechtěně vytvořit nebo naopak eliminovat motion blur ap.).

*ještě větší problém nastává, pokud 60FPS stream vzniklý konverzí původně 24FPS obsahu je zkonvertována na 30FPS (progresivních), kdy dojde k vynechání každého druhého snímku. Výsledkem je, že některé snímky původního obsahuj jsou zobrazovány 2× delší dobu než jiné, což má za následek silně neplynulý a nepřirozený (cukavý) pohyb; s takovým obsahem se lze setkat třeba na YouTube a jiných platformách, kde se často objevuje vícenásobně konvertovaný obsah

V době nástupu moderních televizorů nebylo jiné řešení. Panelu, který by dokázal zobrazovat všechny běžné snímkové frekvence nativně, bez potřeby konverze, bylo před ~20-25 lety sci-fi. Dnes se ale k takovému řešení blížíme a byť jde zatím spíše o řešení pro PC segment, jde v podstatě o jakýsi videofilní svatý grál. Eliminuje totiž problém vzniklý na počátku televizního vysílání, které z technických důvodů nastavilo snímkové frekvence na hodnoty odpovídající frekvenci střídavého proudu v zásuvce (a celočíselné násobky nebo zlomky).

Při 1200 Hz není nutná žádná konverze, každý snímek může být zobrazen přesně v té podobě a na přesně takovou dobu, jak to autor snímku zamýšlel. Nemusí tedy dojít ani k narušení plynulosti, ani k rozmazání pohybu, ani k vynechání některých snímků.

Vyšší obnovovací frekvence tak může být řešením na zhruba 90 let starý problém. Již 120Hz obrazovka umožňuje zobrazovat nativně 24 FPS (filmový) a 30/60 FPS (televizní) obsah, ale pouze ten americký (NTSC). 600Hz LCD vyřeší veškerý televizní (NTSC i PAL) a původní filmový obsah, ale je problém pro 48 FPS (dvojnásobek původní filmové frekvence). Teprve 1200 Hz zvládá všechny nejběžnější formáty tak, že je každý snímek zobrazen přesně po takovou dobu, po kterou má být zobrazen a není jej potřeba nijak manipulovat.