Občas se na trhu vyskytne zajímavý notebook, ale přitom nenabízí nějaký extrémně vysoký výkon, nebo něco šíleného. Někdy je to prostě stroj s trochu lepším procesorem bez zbytečné přídavné grafické karty, což je zajímavé pro firemní prostředí, nebo uživatele, kteří vysoký grafický výkon nevyžadují. Takových notebooků, které by používaly procesory z řad H je na trhu dost málo a ne všechny dávají smysl.

V minulosti jsem měl na test zajímavý TUXEDO Pulse 15 Gen1, který měl osmijádrový AMD Ryzen 7 4800H a to bez přídavné grafiky. Dnes testovaný ASUS VivoBook S využívá procesor Intel Core i7-12700H, ten má šest P-jader a osm E-jader, ale nemá přídavnou grafickou kartu. Zajímavý je i velice slušný OLED displej a přívětivá cena.

Jelikož má tento stroj blíže k business class strojům a nemá nějak vysoké napájecí limity, budu ho primárně srovnávat s notebooky využívající U procesory. Je to do jisté míry nefér, ale precedens nastavil právě TUXEDO Pulse 15 Gen1 s Ryzenem 7 4800H. Nově jsem přidal i testy v LatencyMon a BeamNG drive, proto se počet kapitol lehce navýšil.

ASUS Vivobook je aktuálně prodáván za nějakých 32 000 Kč s DPH a konfigurace vypadá následovně:

• Intel Core i7-12700H 14C/20T - 2,7GHz, Turbo až 4,7GHz, 24MB L3 cache, 35W TDP, 10nm
• 2x8GB RAM DDR4-3200 CL-22-22-22-52 1T
• Intel Iris Xe Graphics 96EU
• 15,6“ Samsung ATNA56AC01-0 - 2880x1620 120Hz OLED, 550 nitů, 100% DCI-P3
• Micron 2450 1TB M.2 2280 PCIe NVMe Gen4 x4
• Intel AX211 6E (802.11ax + Bluetooth 5.2)
• 4 cell 70Wh baterie
• 90W USB-C adaptér
• Windows 11 Home

Notebook ke mně dorazil ve svém prodejním balení, na kterém byla i reklama na ASUS ExpertBooky.

V kartonové krabici najdeme manuály, 90W USB-C napájecí adaptér a sadu lepíků, u kterých si nejsem jist cílovou skupinou.

Notebook samotný je zabalen v látkovém obalu. Rozměry jsou 359 x 232 x 19 milimetrů. Na horním kovovém víku je i 3D lepík s nápisem ASUS Vivobook a nějakými hesly. Hmotnost notebooku činí 1,80 kg, což je dle mého názoru OK na celokovový stroj s lepším procesorem a relativně velkou baterií.
Notebook má všechny porty po stranách, vzadu žádné nenajdeme.

Na levé straně notebooku najdeme jen výfuk chlazení a jeden USB-A 5Gb/s port. Zbytek portů je na pravé straně notebooku.

Na pravé straně se nachází HDMI 2.0b výstup, dva USB-C porty s podporou ThunderBolt 4, DisplayPortu a nabíjení, další USB-A 5Gb/s port, 3,5mm audio combo jack a dvě LEDky ukazující stav baterie a zda je notebook zapnutý.

Tento model však není 2v1, takže LEDky na boku moc nechápu. Dále je mrzuté, že notebook nemá RJ45 port a věřím, že někteří uživatelé by ocenili čtečku SD karet. Trochu to zachraňuje přítomnost dvou TB4 portů, můžeme tak poměrně dobře dokovat.

Po otevření notebooku se nám naskytne pohled na...klávesnici. Bohužel zde si musím postěžovat na prapodivný numerický blok, který je oproti plné velikosti zmenšen o jednu řadu, nelíbí se mi ani zmenšené kurzorové klávesy a zapínací tlačítko v místě, kde poslepu očekávám klávesu Delete. ASUS alespoň zapínací tlačítko specificky upravuje tak, že jeho stisknutí vyžaduje značně vyšší sílu, než u ostatních kláves, takže pokud zde ťuknete omylem, nic se nejspíš nestane. Lepší by však bylo toto tlačítko umístit mimo klávesnici.

Klávesnice je samozřejmě podsvícená bílou barvou a máme k dispozici celkem tři úrovně vypnutí a možnost podsvícení zcela vypnout.

Pod klávesnicí najdeme ještě velký celoklikací touchpad bez oddělených tlačítek. Touchpad podporuje i gesta, jak je u Windowsích notebooků standardem již několik let.

Jedním z hlavních lákadel notebooku je jeho displej, osazený 15,6" panel nabízí rozlišení 2880x1620 a obnovovací frekvenci 120 Hertzů, což je v této kategorii naprosto skvělé. Povrchová úprava je lehce lesklá, ale displej to kompenzuje vyšším jasem až 550 nitů. ASUS se u displeje chlubí 100% DCI-P3 barevnýým gamutem, VESA certifikací, podporou HDR a Pantone validací.

Nad displejem najdeme běžnou 720p webkameru se zabudovanou krytkou. Krytk primárně funguje jako mechanická a kameru nevypne.

Spodní víko notebooku je plastové a na místě ho drží celkem deset šroubků nestejné délky. Spodní víko má několik kovových dílů a kovové lepenky.

Vnitřnosti notebooku jsou lehce zvláštní. Spodní část zabírá čtyřlánková 70Wh baterie, WiFi antény a reproduktory. Nad baterií můžeme vidět celkem malou základní desku. Povšimněte si prázdného prostoru uprostřed notebooku.

V jedné části můžeme vidět chladič s dvěma heatpipe a ventilátor, který teplo posílá z boku notebooku ven dozadu mezi tělo a displej a notebooku.

Potěší přítomnost chladič PCIe NVMe 2280 SSD, nicméně osazené SSD je spíše levnější Micron 2450 1TB využívající čtyři PCIe čtvrté generace.

Dále zde najdeme jeden DDR4 SODIMM slot, notebook má bohužel 8GB RAM připájeno a přidat tak můžeme maximálně 32GB, ale výkon se tím příliš hodně nezlepší, jelikož tím získáme částečný dual channel. Tomuto rozhodnutí nerozumím, obzvlášť v kombinaci s čtrnáctijádrovým procesorem Intel Core i7-12700H. V jediném SODIMM slotu sedí běžný 8GB 1Rx8 3200 MT/s modul od Samsungu.

Potěší vyměnitelná WiFi karta Intel AX211 podporující WiFi 6E.

Servisovatelnost notebooku je velmi snadná, mimo výměnu klávesnice, ta vyžaduje demontáž základní desky. Částečně pájená RAM a jeden SODIMM slot je tak největší zklamání.

Nyní něco málo ke konfiguraci a testování. Na notebooku byly předinstalovány(mé velmi oblíbené, haha) Windows 11 Home. To znamená, že jsem testoval se zapnutou funkcí Memory Integrity, což mi mohlo sebrat trochu výkonu, ale na dostatečně nových procesorech by se nemělo jednat o zásadní problém. Ve Windows 11 je tato bezpečnostní položka vždy zapnutá, pokud máme dostatečně nové CPU, fTPM/dTPM 2.0, UEFI a Secure Boot.

Na notebooku byl předinstalován i nějaký software, mimo ovladačů a ASUS utilit jsem zahlédl obligátní McAfee a Office 365, což jsem okamžitě odinstaloval.

Relevantní utilita je MyASUS, zde totiž můžeme konfigurovat mnoho položek, najdeme zde různá nastavení displeje, baterie, mikrofonu, chování ventilátoru.

U chování ventilátoru se na chvíli zastavíme, ASUS Vivobook S nabízí celkem tři profily. Standard, Whisper a Performance. Nicméně tyto profily nemění jen chování ventilátoru, ale i napájecí limit procesoru. V továrním Standard režimu může Core i7-12700H odebírat až 80 Wattů po dobu několika vteřin a pak zůstane sedět na 35 Wattech dlouhodobě.

Whisper režim je zde pro nadšence ticha, napájecí limit se omezí na 15 Wattů a ventilátor se tak prakticky neroztáčí, výkon je samozřejmě značně nížší. Peformance režim učiní notebook velmi hlučným, jelikož procesor drží 45W napájecí limit dlouhodobě. Celkově má však Core i7-12700H handicap ve formě nižšího napájecího limitu, než u herních a tlustších notebooků. Další nevýhoda z hlediska výkonu je použití DDR4 pamětí, ale je to na druhou stranu ekonomické řešení.

Všechny tři napájecí režimy jsem otestoval v Cinebench R23 desetiminutovém testu. Pro srovnání jsem využil výkonnější herní a pracovní notebooky využívající procesory H/HX/HS řad. Napájecí limit 35 Wattů Alder Lake značně limituje, proto v recenzi budu srovnávat hlavně s procesory Učkových řad.

V době testování jsem aktualizoval všechny dostupné ovladače a samotný operační systém. BIOS byl nejaktuálnější ve verzi 305. Ovladače grafické karty jsem aktualizoval na beta verzi 30.0.101.3113 ze stránek Intelu což dopadlo překvapivě dobře.

Testovaná konfigurace měla jen 16GB RAM, což je problém pro některé testy vyžadující více paměti. Samozřejmě bych mohl jeden 8GB modul vyměnit za 16GB modul, ale tím bych snížil celkovou propustnost paměti, jelikož bych měl jen částečně dvoukanálové zapojení paměti.

Tentokrát v recenzi chybí testy Linuxu, jelikož můj pokus nabootovat Ubuntu 22.04 dopadl následovně.