Zabrušovat příliš detailně do historie asi nemá u něčeho tak moderního jako Athlon velký smysl, všichni ji jistě dobře znáte, ale přesto si malý výlet zpět časem dovolím - když už nic, tak alespoň pro později narozené: Když IBM v roce 1982 zvolilo Intel jako dodavatele procesorů pro svůj Personal Computer 5150, požadovalo ještě druhý, záložní zdroj čipů. Byla to standardní politika korporace, zajišťující se proti odepsání celé produktové řady kvůli krachu dodavatelů jedné z komponent. Intel podepsal dohodu o poskutnutí specifikací a licence na výrobu procesorů s Advanced Micro Devices, společností která už v té době zvládala vyrábět (nelicencované) klony jeho starších procesorů 8080 i procesory vlastní - z řezů složené Am2900. Minimálně 8088, 8086 a 80286 tak AMD dělalo legálně a dle toho, jak je sám Intel navrhnul. Pak ale nad produkcí IBM převážila výroba klonů od jiných společností, které takovéto požadavky neměly, Intel smlouvu v roce 1987 vypověděl a informace o procesoru 80386 odmítl AMD předat, stejně jako umožnit jejich výrobu komukoliv jinému.

Byly z toho roky soudních tahanic, které definitivně skončily až v roce 1996 a to dohodou ve prospěch AMD, které zpětně získalo práva na výrobu procesorů postavených na jádrech 80386 a 80486. Samozřejmě, že společnost celou tu dobu netrávila dlouhými pohledy z okna a vlastní varianty těchto procesorů i tak vyráběla - například populární 40MHz variantu tři-osm-šestky (Intel končil na 33 MHz), nebo procesory 5x86, které byly vzdor názvu založeny na jádře kompatibilním s i486, jen ho umožňovaly ve správných deskách taktovat až k 200MHz hodnotám a tím zdatně konkurovaly prvním Pentiím, jen s mnohem nižšími náklady.

(Obrázek: ZyMOS/Wikipedie pod CC-BY-SA-4.0,3.0,2.5,2.0,1.0)

Soudní dohoda z roku 1996 AMD nepřiznávala práva na žádné z budoucích procesorů Intelu, takže počínaje pátou generací procesorů jde o vývoj v režii AMD. O K5 jsem tu už kdysi psal, mohu ho tedy směle přeskočit, byla to taková šikovně provedená znouzectnost. Generace šestá - tedy K6, K6-2 a K6-III - to už ale byli jiní ptáci. Pro vývoj K6 byl použit tým inženýrů z nedávno zakoupeného NexGenu a procesor vytáhl z původně intelovského Socketu 7 vše, co z něj vytáhnout šlo. Jelikož i to časem bylo málo, přišel Super Socket 7, v němž exceloval nástupce K6 značený jako K6-2, který na pole x86 přinesl první floating-point SIMD jednotku zvanou 3DNow!, následovaný ještě jednou iterací -  K6-III. Všechny tři modelové řady byly finančně úspěšné a zajistily (kromě milionů spokojených uživatelů) hladké financování vývoje generace sedmé - AMD K7 Athlon.

Athlon byl pokusem AMD nejen na vedoucí pozici Intelu zaútočit, ale prostě ji převzít. Ten tou dobou už finišoval práce na následující architektuře (NetBurst) a aby uspokojil poptávku po něčem novém, vydal v únoru 1999 Pentium III. To nebylo žádnou revolucí, šlo v podstatě jen o nepatrný rozvoj Pentia II s přidanou vlastní floating-pint SIMD jednotkou SSE a jen tragédie zvaná NetBurst v následující dekádě způsobila, že se z něj posléze stal kvalitní procesor. Před jednadvaceti lety, v červnu roku 1999, když AMD uvedlo Athlon, to tak ale nevypadalo.

AMD svůj vývojový tým posílilo nejen o inžernýry předtím v DEC pracující na procesorech Alpha, ale ještě uzavřelo partnerství s Motorolou. Produktem prvního bylo použití systémové sběrnice EV6, která byla typu DDR a na frekvenci 100 MHz zvládala 200 MT/s (Pentium III zůstávalo na SDR, tj 1 MHz = 1 MT/s), produktem druhého výrobní technologie založená na mědi. Významně přepracovaná byla FPU jednotka, která byla největší slabinou  předchozích procesorů AMD (v porovnání s Pentii), rozšířeno bylo 3DNow!, implementováno Enhanced MMX. Výsledkem byl procesor dle dobových testů o zhruba 10 % až 20 % rychlejší na stejné frekvenci než konkurenčí Pentium III s jádrem Katmai. Intel brzy zareagoval vylepšením Pentia III (jádro Coppermine), AMD kontrovalo jádrem Thunderbird, oba procesory rychle z 500 MHz poskočily až někam ke gigahertzu, ale dál už si to určitě všichni sami pamatujete.

Co jsem zatím nezmínil, je fyzická forma procesorů Pentium II/III a Athlon. Tyto procesory byly vyráběny ve slotovém provedení, protože (zejména v počátcích) je nebylo možné i s velkou a rychlou L2 cache integrovat do menšího socketového formátu. Pentium II a III se pro Slot 1 vyráběly něco přes tři roky a určitě je všichni znáte. Athlon se ovšem pro Slot A (mechanicky totéž co Slot 1, jen o sto osmdesát stupňů otočené a elektricky nekompatibilní) vyráběl jen rok a platil tak trochu za exotiku už před lety, natož dnes. Mně se ho před lety podařilo získat a teď při velkém úklidu, jsem se rozhodl poslat ho dál do světa dělat radost někomu jiném. Předtím jsem s ním však strávil pár příjemných nostalgických večerů…