Nová pět a třicítka již nepatří k modelům, jejichž optický blok byl navržen pro zrcadlovky a následně zasazen do prodlouženého barelu s bezzrcadlovkovým bajonetem. Pro bezzrcadlovky již navržený byl, což znamená, že optika může využívat i prostor, který u zrcadlovek zabírá zrcadlo. Zatímco u teleobjektivů využití tohoto prostoru nijak podstatnou výhodu neznamená, u širších ohnisek jde o podstatný rozdíl.

Pokud se na chvilku vrátíme do první poloviny 20. století a éry hledáčkových / dálkoměrných (zkrátka bezzrcadlových) aparátů, můžeme si na první pohled všimnout, o kolik byly širokoúhlé objektivy menší než dnes. Mohly totiž vycházet ze stejných návrhů jako modely pro delší ohniska (50-90 mm). Jednou z vlastností takového přístupu byla jednoduchá závislost: čím kratší ohnisko, tím kratší vzdálenost mezi optickým blokem a kinofilmem. Což byl po nástupu zrcadlovek problém. Zrcátko potřebovalo prostor pro překlápění a optika do něj nemohla zasahovat. Začal se proto využívat tzv. retrofokální koncept,  jehož historii si nebudeme podrobně popisovat (k tomu už došlo několikrát).

Stačí připomenout, že retrofokální koncept ve své nejjednodušší podobě bylo možné popsat jako objektiv klasického návrhu, před nějž je umístěna negativní čočka - rozptylka. Funguje to jednoduše. Klasický optický blok byl umístěn dál od kinofilmu, aby zachoval prostor pro zrcadlo. Tím se ale fotoaparát stal krátkozrakým. Nebyl schopný zaostřit na delší vzdálenosti, pouze na blízko. Pro kompenzaci tohoto nedostatku tak dostal brýli-rozptylku, negativní čočku umístěnou před původní optický blok.

Výše popsanou podstatu retrofokálního objektivu lze nejlépe ilustrovat na historickém objektivu Meyer-Görlitz Primagon 35mm f/4.5, který byl vůbec jedním z prvních tohoto typu. Na optickém schématu vidíte klasický a do té doby široce používaný triplet, před který byla umístěna jedna velká negativní čočka. Ona „brýle“ kompenzující krátkozrakost danou posunem optického bloku dále od kinofilmu. Zároveň je na schématu skvěle patrné, o kolik se tímto zásahem zvětšil (původně malinký) optický blok.

Protože světelnost f/4.5 není žádný hodnota, která by se dobře vyjímala v tehdejších prospektech, hledali výrobci cesty, jak světelnost zvýšit. Adekvátně tomu rostla složitost optického návrhu. Jedním dechem je potřeba dodat, že přední negativní optický člen vnášel optické aberace, které bylo nutné kompenzovat, což rovněž znamenalo potřebu dalších čoček, čímž složitost optického bloku stoupala. A cena rovněž. Časem se tak retrofokální objektivy dopracovaly z původních (nutné minimum) 4 čoček na hodnoty až kolem 20. Kupříkladu Sigma 28mm f/1.4 disponuje 17.

Uvolněním prostoru dochází k získání prostoru pro optický blok. Výrobce tedy nemusí do optického návrhu zakomponovat negativní člen nebo skupinu členů, jejíž jediný úkol je umožnit posun optického bloku, ale má daleko více možností. Dnes již u většiny návrhů nevede přechod od „zrcadlovkové“ optiky k „bezzrcadlovkové“ k eliminaci retrofokálního konceptu. Přední negativní čočku v procesu vývoje nahradila celá skupina čoček, která dostala i jiné úkoly jako například snižování vinětace nebo kompenzaci některých optických vad. Odpadá však původní nevyhnutelný účel, který spočíval v kompenzaci prostoru pro zrcadlo. Takto uvolněný potenciál může být využit k vylepšení optických vlastností, v tomto případě světelnosti a rozlišení.

Přestože je zvykem, že pokud výrobce navrhne dva objektivy pro stejný systém a oba se liší jen světelností, pak je opticky lepší objektiv s nižší světelností (protože nevyžaduje tak rozsáhlé optické korekce), v tomto případě je nová 35/1.2 opticky lepší než dosavadní 35/1.4. Na MTF grafu výše vidíte barevně křivky nového modelu (f/1.2), světle šedě jsem pro srovnání doplnil křivky starého (f/1.4). Tato novinka tak svým optickým výkonem spadá do nové ligy Art objektivů, jako např. 28/1.4 nebo 40/1.4. Jako bonus přináší o půl clonového čísla vyšší světelnost.

Sigma zmínila, že optická konstrukce byla navržena s ohledem na 50MPix snímače. Vyšší kvalitě snímků pomůžou i další prvky jako výrazně redukovaná koma, která podle ukázky Sigmy je na f/1.2 na úrovni výrazně lepší než u f/1.4 modelu na f/1.4 (případně s ním srovnatelná, pokud se zacloní alespoň na f/2.8).

Pokud je řeč o clonění, stojí za zmínku i zvýšení počtu lamel z 9 na 12, což znamená kulatější rozostření světlých prvků mimo hloubku ostrosti při clonění.

	35mm F1.2 DG DN Art	35mm F1.4 DG HSM Art
diagram
MTF
ohnisko	35 mm	35 mm
světelnost	f/1.2	f/1.4
max. clona	f/16	f/16
lamel clony	11	9
opt. členů	17	13
opt. skupin	12	11
FLD členů	-	1
SLD členů	3	4
asf. členů	3	2
min. ostř. vzdál.	30 cm (1:5,1)	30 cm (1:5,2)
délka	136,2 mm	94 mm
průměr	87,8 mm	77 mm
hmotnost	1090 g	665 g
průměr závitu	82 mm	67 mm
bajonety	Sony E (Leica/Panasonic/Sigma) L	Sigma SA Sony A Pentax K (HSM) Nikon F Canon EF Sony E (L/P/S) L

Ke specifikacím je nutno dodat, že starší model určený pro bezzrcadlovky (L-mount) zatím není dostupný a jeho proporce budou větší, neboť se konstrukce prodlouží (a ztěžkne) o de facto vestavěnou redukci.

Konstrukce je vybavená těsněním proti prachu a dešti. Přední čočka nese úpravu odpuzující vodu a tuk. Navíc k ostřícímu kroužku je přítomen i kroužek clonový. Krom přepínače manuálního a automatického ostření je objektiv vybaven přepínačem na chod clonového kroužku. Volit lze mezi klikacím (krokovým) chodem clony vhodným pro fotografii a plynulým (neklikacím) chodem pro video.

První ukázkové fotografie na webu Sigmy vypadají výtečně, krom výše zmíněného stojí za pozornost (na objektiv s tak vysokou světelností) nízká chromatická aberace a velmi pěkné přechody objektů z hloubky ostrosti mimo hloubku ostrosti, což má samozřejmě pozitivní dopad na bokeh:

Sigma 35mm F1.2 DG DN Art bude dostupná ještě tento měsíc za doporučenou oficiální cenu $1499. U Sigmy bývá zvykem, že oficiální ceny jsou trochu nadsazené a jakmile dojde k celosvětovému naskladnění a situace se usadí, lze obvykle objektivy sehnat nezanedbatelně levněji.