1) Zapomeňte na analog, jedině digitál!

Fanoušci vůně Rodinalu, kyselého ustalovače Foma či některé z pyro vývojek prominou, ale analog je z hlediska ceny mrtvej. Nejlevnější kinofilm dnes stojí kolem 40 Kč, jeho vyvolání tak 50 až 100 Kč, takže za 36 políček jsme na minimálně stovce, a to nepočítám sken, nebo tisk/zvětšování fotek. U svitku je to ještě horší, u velkoformátu ještě víc.

Na analog prostě zapomeňte, investice do digitálního fotoaparátu se na cenách za analogový materiál vrátí velmi rychle.

2) Kupte foťák zvaný totální low-end, …

Vrátí se o to rychleji, čím levnější digitál koupíte. Ano, dnes lze utratit opravdu obrovské peníze za digitál. Třeba milión za středoformát od Phase One či Hasselbladu, nebo víc než 100 tisíc za Leicu (a desítky až stovky tisíc za objektivy), tak 40 až 50 tisíc za full-frejm. Rozumné APS-C zrcadlovky jsou tak kolem patnácti, ale to je pořád drahně mnoho ve srovnání s nejlevnějšími kompakty. Kašlete na zdánlivou kvalitu, všechny ty eV rozsahu, všechny ty ISO nad 400, kupte prostě digiťák za tisícovku, maximálně dvě. Není důvod brát cokoli lepšího, snad jen kromě možnosti „poměřování fotografických pindíků“ s dalšími lidmi.

3) … nebo bazarovej

Ještě levněji, a z hlediska kvality fotek i často lépe, lze nakoupit z druhé ruky. Všichni ti pomatenci, co nečetli tento můj skvělý článek, totiž právě v tuhle chvíli prodávají starší digitál. Na Aukru, na eBay, v bazarech, to je jedno. Faktem je, že lze koupit velmi solidní, na dnešní poměry z hlediska světelnosti objektivu, velikosti čipu či množství ovládacích prvků, profi kompakt, byť nižším rozlišením a nižším maximálním ISO. S cenou se v řadě případů také vejdete do tisícovky, byť to chce již víc štěstí.

4) … ale hlavně co nejhnusnější!

Největším nepřítelem na dovolené je lapka, který vám čmajzne foťák. Čím novější, lépe vypadající stroj vám bude viset na krku či ležérně se pohupovat v ruce či nedejbože ležet na vás volně na stole zahrádky u restaurace, tím větší šance, že se někomu zalíbí. Omlácený starý hnusný digikompakt, který už svým vzhledem hlásá, že nemá větší cenu než energie vydaná na sprint zloděje ulicí, vám spíš vydrží. A nevěřte tomu, že ne, digitály z doby před 10 lety prostě vypadají jinak než ty současné, zejména díky malým displejům. Optimální také je nemít u boku novou fotobrašnu, to raději tornu od plynové masky, koupenou z armádního výprodeje za 10 Kč.

5) Rozlišení je přežitek

Když už jsme u těch megapixelů, tak na tenhle údaj zapomeňte. Je o ničem již několik let. Na slušnou fotku velikosti A4 stačí něco kolem 3 až 5Mpix přístroje slušných kvalit, cokoli většího je jen luxus. Rozdíl mezi 12, 14, 16, 18 a 20Mpix snímači kompaktové velikosti v přístrojích posledních let, je zanedbatelný až nulový. Je to jen marketingový údaj, který směle ignorujte.

6) Světelnost je sprosté slovo, vyhýbejte se mu

Ještě větší zlo představuje z hlediska levného focení světelnost. Ne u starých digitálů z druhé ruky, tam naopak často narazíte na levný poklad, jehož majitel si je vědom pouze toho, že prodává letitý a z jeho pohledu zastaralý foťák, nikoli perlu s kvalitním objektivem s vynikající světelností. Ale v nových moderních digitálech je světelnost zneužívaným pojmem, pokud takový objektiv visí nad malým snímačem. Klidně ignorujte f/2 kompakt, jehož cena je trojnásobná oproti f/3.2 kompaktu. Stejně je ten rozdíl zanedbatelný a stejně z toho nepolezou zázračné fotky, které by dala APS-C zrcadlovka.

7) Paměťová karta? Jedině darovaná, …

Není nejmenší důvod proč kupovat drahou SDXC kartu. Bavíme se přece o foťáku, ne videokameře, která polyká prostor velmi rychle. Na běžné JPEGy stačí klidně 2GB karta. Jste na dvoutýdenní dovolené a bojíte se, že ne? No tak každý večer projděte denní produkci a zjistíte, že minimálně polovinu můžete vymazat. Není nic horšího než syndrom 10 takřka stejných fotek z téhož místa, kde použijete maximálně jednu, ale těch 9 dalších se bojíte smazat. Digitál nám nedal možnost fotit jak o život, dal nám možnost rozhodovat o snímku nikoli před jeho pořízením, ale až po něm. Z kinofilmu se už snímky vymazat nedaly, z paměťové karty ano. Dva gigabajty vám musí stačit, stejně jako třeba 512MB karta ve starším 3Mpix přístroji. 2GB SD kartu koupíte kolem 80 Kč, takže tady budu shovívavý: klidně si kupte novou, pokud ve svém okolí nemáte někoho, kdo vás rád obdaruje, protože si koupil novou 64GB SDXC do svého 20Mpix superstroje.

Ale hlavně mějte jenom jednu, ať tu první plnou kartu, při výměně o dovolené někde na paloučku uprostřed Makedonie, nezapomenete na kameni.

8) Papírová fotka je pro zazobaný snoby, …

Když už pořizujeme digitální fotografie za 0 Kč provozních nákladů, byla by hloupost tuto částku zvyšovat papírovými fotkami. To nechme babičkám, my si přece vystačíme s jedničkami a nulami na paměťovém médiu.

9) … ale když už, tak hlídejte slevy/akce!

Pokud jste ale příbuzenstvem donuceni k nějakému tisku, zásadně vymetejte to nejlevnější. Není problém dělat 10×15cm fotky za 1 až 2 Kč, stejně tak A4 s cenou kolem dvacky. Stejně je to všechno digitální tisk, pár dražších labů vám udělá digitální osvit na fotografický papír, laserem při 640 dpi, ale stejně se moc nemůžete spolehnout na to, že vám do barev nehrábne automatika a obsluha ve své genialitě neprovede ořez 2 % okrajů. Větší peklo už představují snad jen fotoknihy,obvykle používané na kýbl nudných horských /mořských scenérií z poslední dovolené, kterých je plný Google, nebo na první tři roky našeho Pepíčka (Pepíček poprvé na nočníku, Pepíček si hraje, Pepíček a jeho zoubek, …). Jediná omluva pro tohle je tlak bližních. Pokud by hrozilo, že bude příliš velký, pak je holt nutné k vytvoření fyzických kopií fotek přistoupit. Vyjde to levněji než 10 let nepodmíněně za ten úplně poslední argument v debatě s tchyní.

10) Nebo to prostě nechte na někom jiném.

Úplně nejlepší metoda! Znamená 0 Kč nákladů na fotovýbavu, 0 Kč nákladů na fyzické kopie, 0 hodin času věnovaného úpravám a všem těm činnostem. Bohužel v tomhle mají kliku většinou jen příslušnice něžného pohlaví, jelikož šance ulovit fotograficky postiženého mládence je výrazně vyšší, než jakou mají mladí muži u slečen.

Takže chlapi, pokud se holce na krku houpá fotoaparát, je to bod k dobru, hlavně ať to není Lomo nebo nějakej instantní Polaroid, nebo nedejbože kinofilmák - to by hrozilo riziko, že bude často okupovat koupelnu.

Proč vlastně?

Protože dřív, nebo později, dospějete ke zjištění, že dobrou fotografii, takovou, na kterou se rádi díváte, neurčuje použitá technika. Můžete mít spoustu mnoho-megapixelového odpadu z drahé zrcadlovky s objektivem za cenu ojetého auta a naopak můžeme mít několik báječných snímků, které vznikly stařičkým kompaktem, jsou technicky mizerné, plné přepalů či šumu, ale nají ono pověstné „něco“. Něco, co nesouvisí s čísly, kterými hýří materiály a před či za kterými je typicky zapsána nějaká ta jednotka jako „Mpix“, „ISO“, „fps“, „f/“ a tak podobně. Některé věci vyžadují konkrétní fotografický postup a kvalitní výbavu, ale mnoho jich vznikne spíše náhodou. A to jsou obvykle ty nejcennější.