Sledoval jsem velkou část diskuze k mému předvčerejšímu blogovému zápisku Povinná evropská štěnice eCall v autě od roku 2015 blíže realitě a došel jsem k závěru, že jsem zřejmě ten článek napsal nějak špatně, protože ho velká část čtenářů nepochopila. Tak tedy:

Dejme tomu, že eCall skutečně bude dělat jen to, co je deklarováno, tedy potenciálně zachraňovat lidské životy a nic jiného. Dejme tomu, že se funkcionalita nikdy nerozšíří na neustálé vyhodnocování polohy auta, z čehož jde mimo jiné poměrně spolehlivě určit rychlost v bezmála kterémkoli okamžiku na kterémkoli místě na světě (zjednodušuji, ale ne moc). Zkrátka dejme tomu, že se z eCallu nestane, nebo dokonce nemůže stát nástroj buzerace a šikany obyčejných lidí, kteří nic špatného nedělají.

Někteří diskutující hovoří téměř o tom, že jsem až neléčitelně paranoidní. OK, může být (ale jak jistě víte, to, že jsem paranoidní, neznamená, že po mě nejdou). Zjednodušeně řečeno se mnou nesouhlasí v tom, že eCall může být zlo, a mají dojem, že mi šibe. Nevím, možná právě v tom je zakopán ten pes, ale já mám neustále pocit, že problém je jinde. Celé to na mě působí dojmem, že tito lidé tím, že se mnou nesouhlasí způsobem, který v diskuzi prezentovali, mi vlastně říkali, že eCall je pro mě dobrý a nic než dobrý. A že bych ho vlastně v autě měl ve svém vlastním zájmu mít. Co víc - v souladu s tím, jakým způsobem jej chce prosadit Evropská komise - oni mě chtějí donutit, abych eCall v autě měl.

No, a na tomto místě se musím nutně zeptat:

Proč?

Skutečně je to tak, že ti, kteří nesouhlasí s mým základním postojem (tzn. eCall do auta nechci), si přejí, abych eCall v autě měl? Pokud ano, proč? Z jakého titulu? Jakým právem? Dokážu pochopit (ač s tím též nesouhlasím, ale pochopit to dokážu), že ostatní chtějí, abych si já platil zdravotní a sociální pojištění, aby se oni mohli mít lépe, aby i na ně v tom systému zbyl nějaký ten bakšiš, až budou potřebovat od státu pomoc (pomiňme, jak to reálně funguje, tak přímočaré to totiž není).

Ale co nedovedu pochopit, je, proč mají někteří takovou obavu o můj život a o mé zdraví, že se mi snaží vnutit mít v autě systém, který mi při vážné dopravní nehodě může potenciálně zachránit život. Na tomto místě se nutně musím ptát: Co je těm lidem do toho? Co budou mít oni z toho, že já při dopravní nehodě nezemřu? Samozřejmě pomíjím to, že bych mohl být pro stát (a tedy i pro tyto lidi?) dál prospěšný jako ovce, která bude platit daně a přispívat do systému, z něhož bude stát (a tedy i tito lidé?) čerpat, protože pokud dojde na nehodu, kde eCall rozhodne o mém životě a smrti, pravděpodobně budu do konce života mrzák, který bude stát už spíše dojit, než do něj přispívat).

Tohle všechno je ale irelevantní. Pro mě zůstává nezodpovězená otázka, proč mají někteří zájem na tom, abych měl v autě zařízení, které mi potenciálně a čistě teoreticky může při dopravní nehodě zachránit život.

Totéž je to s pásy - ač se v autě poutám prakticky se železnou pravidelností, pokud nejde o pojížďky po soukromém pozemku, kde do mě může narazit tak akorát vysokou rychlostí řítící se hlemýžď, jsem toho názoru, že to, jestli budu v autě připoután, nebo ne, je čistě moje věc a zodpovědnost za výhradně můj vlastní život a proto by mi nikdo neměl nařizovat, abych pásy zapnuté měl, nebo mě trestal za to, že je zapnuté nemám (hovořím o pozici řidiče, neboť jsem toho názoru, že o tom, zda si pásy zapnou i spolujezdci, nebo se rozhodnutí o jejich zapnutí nechá na nich samotných, rozhoduje řidič/majitel/provozovatel auta, prostě ta osoba, která do toho z pohledu selského rozumu může jako jediná kecat).

• Reakce kolegy z CDR.cz: Povinná evropská štěnice eCall potřetí - (nejen) WIFT má důvod milovat i nenávidět (16. 6. 2013)