Úvodem

Nebudu přímo citovat dotaz, je trochu delší, jen přetlumočím, že pan J.H. řeší problém týkající se toho, jak co nejefektivněji naskenovat obrovské množství filmových materiálů. Od kinofilmových čb i barevných negativů a diapozitivů až po svitky z flexarety.

Sám správně dospěl ke kategorii vhodného zařízení, tedy plochém skeneru zvládajícího průsvitné předlohy. Vybral Canon 9000F Mark II, a to k PC s 64bit Windows 7. Táže se mě na komentář ke skeneru, postupu i k několika citovaným názorům z hlubin internetu.

Skener Canon 9000F MII atd.

Předně musím říci, že skenery od Canonu osobně neznám. Když jsem před lety vybíral podobnou kategorii skeneru z přesně stejných důvodů, zvolil jsem značku Epson, protože na ni byly k dispozici linuxové ovladače a podpora ve VueScanu. Od té doby se časy změnily, Canon 9000F Mark II je VueScanem nyní na Linuxu podporován. Dokonce se dle popisu zdá lepší volbou, protože vás nebude nutit instalovat drivery Epson/Avasys, skener je podporován přímým ovládáním z VueScanu (ani na Windows pak není kolize s win-ovladači).

9000F MII je podobná třída skeneru jako můj Epson V500 (V550, V600 - liší se převážně jen kosmeticky). Přibližně správný je tedy názor, který J.H. citoval v mailu: „9 600 dpi je nesmysl, reálně dosažitelné efektivní rozlišení při skenování kinofilmu je maximálně 1500 DPI“. Já to upřesním z hlediska mého Epsonu: s ním VueScan nabízí skenování v několika úrovních, nás se týká to, že je zde buď 1600, nebo pak až 3200 dpi (jestli se něco v posledních měsících změnilo, nevím). Moje osobní pozorování říká, že dosažitelné rozlišení skenu končí někde nad 1600, spíš mezi 2000 a 2500 dpi, nezávisle na matieriálu. Proto osobně skenuji do 3200 dpi a poté ony 16bit / 48bit TIFFy dále zpracováván (o tom za chvíli).

Jak skenovat

Je ale nesmyslné přepočítávat maximální reálnou hodnotu dpi na tisk s tím, že závěrem je, že (opět citace) „Kvalita skenů k tisku z kinofilmu je max. 13x18cm bez degradace“. Mohu prokázat A4 fotkami dělanými v labu metodou 640dpi laserového osvitu na fotopapír. Digitální rozlišení na jednotlivé body se filmu netýká. Ten nemá pixely, ten nemá šum. Má zrno a to je obrovský rozdíl.

Obecně tedy doporučuji skenovat na vyšší stupeň, konkrétně 3200 dpi. U Canonu to bude podobné, pamatuji si různé testy předchozích modelů (Mark II je ostatně jen přeznačený původní model 9000F). Limitem bude spíše kvalita materiálu. Kupříkladu Kodak Ektar 100 je famózní a jeho rozlišovací schopnost je nad limitem těchto skenerů s cenou kolem 6 tisíc Kč. Je i nad limitem skenerů jako Epson V750 (přeznačeno a mírně upraveno jako V850) s cenou kolem 20 tisíc Kč, jedině snad mokré skenování, bubnové skenery či něco profi by ukázalo limit tohoto filmu, nikoli limit skeneru. Podobné je to s materiály typu Ilford Delta 100 / Kodak T-Max 100 a samozřejmě diapozitivy typu Fuji Velvia. Ještě se u nich ale zastavím.

Za Epson mohu říci, že dodávaný software (Epson Scan) je se skřípěním zubů dobře použitelný, navíc Epson přikládal (stále přikládá?) Adobe Photoshop Elements. U vyšších skenerů dává i skenovací soft SilverFast, který je asi to nejlepší na běžném trhu. VueScan ale představuje velice dobrou volbu, zejména jeho Pro verze s doživotními bezplatnými aktualizacemi. Sám jsem jej zakoupil před 5 lety a doporučuji jej.

Nyní k těm omezením: u barevného negativu není příliš velký problém. Jen se mi moc neosvědčily barevné profily ve VueScanu, spíše to vše ladím ručně. Doporučuji se ale vyhnout odstraňování škrábanců skenerem („Digital ICE / FARE“), nefungovalo mi to nikdy dobře, tedy ne lépe než ruční práce s klonovacím razítkem.

Barevné diapozitivy jsou náročnější na parametry skeneru, ale co má zkušenost, tak staré inverzní materiály jako Orwo či Foma se skenují na této třídě skenerů dobře. Nové materiály jako Fuji Velvia / Provia špatně, dává to poměrně rozmazané výsledky, ale trochou „RAW magie“ (viz dále) to jde jakž-takž kompenzovat.

Složitěji se skenují černobílé materiály. Podobně jako i Velvií či Kodachromu u nich nelze použít ICE/FARE, protože emulze obsahuje halogenidy stříbra, které efektivně nepropouští onen IR sken, který se používá. Nejlépe se pak skenují materiály z klasické emulze s kubickými krystaly (Fomapany, Kodak Tri-X, Ilford HP5 apod.). Hůře (tj. v nižší výsledné kvalitě) se skenují materiály s T-krystaly (Ilford Delta, Kodak T-max, …), ale také to jde.

Úpravy skeneru

Pokud nemáte obě ruce levé, doporučuji nepoužívat dodávané držáky negativů. Jsou z měkkých plastů, filmy se v nich kroutí. Lepší je si buď opatřit něco lepšího, nebo si držák sám vyrobit. Dá vám to více možností. Kupříkladu Epson V500 se od V600 (kromě provedení šasi) liší tím, že má držák na svitek s oknem pouze o velikosti 12,2 × 5,7 cm. Flexareta fotí políčka velikosti 5,6 × 5,6 cm. Jenže ten držák je opravdu velmi konstrukčně debilní, takže ukotvit tam svitek tak, aby koukaly dvě políčka a současně neměly oříznuté okraje po svislé straně a současně jste se při usazování nedotýkali políček, je prakticky nemožné (nebo minimálně velmi, velmi frustrující). Přitom V600 má sice stejně konstrukčně zhovadilý držák, ale na ~6 x 22 cm.

Proč to nemá V500? Nevím, ale průsvitné předlohy umí skenovat v celkové délce téměř 26 cm - tři políčka z flexarety (po třech se to porcuje do archivních bloků) se tam vejdou s rezervou i se dvěma mezerami. Stačilo jen vzít vlnitou lepenku, čtvrtku, lepidlo Herkules a vyrobit si vlastní držák, kde film přesně drží, nekroutí se a … není potřeba utratit 80 dolarů za anti-newtonové sklo z betterscanning, zamezující vzniku newtonových kroužků vlivem prohnutí filmu.

Stejně tak lze uplatnit vlnitou lepenku a další „hi-tech“ výbavu ke tvorbě posunovatelného držáku, který umožní na V500 (s jeho pouze 6 cm širokou prosvětlovací částí) postupně skenovat i velkoformátové listy. Jen je pak potřeba ty pásy někde slepit (třeba v GIMPu). Pak vám může skener typu Epson V500/V600 či Canon 9000F MII sloužit i ke skenování předloh velikosti řekněme 8×10", tedy ~20×25 cm. Jen je to pracnější.

Zpracování skenů

Předem upozorňuji, že můj postup si neklade za cíl maximální technickou věrnost a místy může dělat ústupky směrem k vyšší líbivosti snímků. A také je nechutně časově náročný.

Vstupem nám tedy budiž TIFF soubor z VueScanu (VueScan podporuje i „cosi jako DNG“, ale nikdy jsem se nedobral k tomu, aby to bylo použitelné). Ten následně otvírám přímo v GIMPu (čím padá barevná přesnost z 16 na 8bit/barva), pokud již ve VueScanu vyplynulo, že je sken v pořádku a potřebuje jen drobná doladění (ořez, doostření, zmenšení atd.).

Pokud je z VueScanu zjevné, že expozičně je to pro něj v kombinaci se skenerem složité, nastupuje RawTherapee, kde lze doladit chyby v expozici a dementnost VueScanu ve vyvažování bíle / odečítání barvy podkladu filmu. Ano, jsem takové prase, že používám RAW editor primárně určený pro soubory z D-SLR na úpravy skenů analogových políček, ale osvědčilo se mi to jako nejefektivnější volně dostupný nástroj s hromadou možností (včetně třeba i mírného eliminování šumu - pardon - zrna).

Pokud je to expozičně kompletně mimo rozsah, který lze ze skeneru na jeden průchod dostat, tak provádím tři dílčí skeny: jeden střední, jeden „podsmahnutý“ a jeden „přesmahnutý“. Výsledkem je sloučení expozice těchto tří skenů a následné zpracování.

Co se mi obecně osvědčilo, je mírná kompenzace přepalů v Rawtherapee, pokud si to situace žádá. Také se zde dají dělat některé korekce, občas zabere korekce chromatické aberace, nebo lze doladit soudkovité zkreslení. V RawTherapee ale nedoostřuji, na to se mi osvědčily dvě jiné metody. Tou první je Wavelett Sharpen plugin pro GIMP - je to ostřící věc, která pro mé účely dává vůbec nejkvalitnější výstup (umí doostřit opravdu hodně, vznik halo efektu je velmi pozdní až žádný). Druhou variantou je „prasárna“, která zabere ve 100 % případů: zvětšení na 115 % následované doostřením v IrFanu. Opět, kvalitu tohoto „efektu“ se mi nepodařilo duplikovat v žádné jiné aplikaci, takže v případě nouze vytahuji IrFanView (pod Wine).

Obecně totiž platí, že skeny, které lezou z plochých skenerů kolem 6 tisíc Kč, jsou na první pohled dost neostré. Kdo je zvyklý na to, jak u D-SLR při 1:1 zobrazení doslova zařezávají pixely, bude z neostrosti filmu zklamán. Je to dáno technologií. To, co prakticky nelze rozumně v domácích podmínkách oskenovat do ostré podoby a je nutné to složitě dohánět, v temné komoře zvětšíte na papír tak, že dostanete ostrý snímek, adekvátně ostrý míře zvětšení.

Jedno ale lze rozhodně o domácím skenování říci: je to neskutečně časově náročné. Pokud nenecháte dodávaný soft, aby vám svojí automatikou „plival“ na disk unifikované ořezané skeny, pak si jednoduše musíte sednou a vzít to do svých rukou. Prostě platí, že pokud vyvolání jednoho filmu trvá zhruba hodinu, tak stejnou dobu budete dělat rychlý sken políček. A pokud se rozhodnete dát si na tom záležet, počítejte klidně s 1 hodinou na každé políčko. Je to úplně stejné jako u RAWů z digitální zrcadlovky: dají se vyexportovat automatikou během chvilky, ale když si s nimi dáte práci, mohou se vám odměnit.