Jsou situace, kdy se hodí velký profesionální přístroj, bytelné konstrukce, špičkového provedení i obrovského rozsahu funkcionality. A jsou situace, kdy stačí sebeblbější cvakátko, hlavně že je po ruce. Zlatá střední cesta leží někde mezi tím, nicméně faktem je, že mnozí fotografové sebou vláčí více než jeden fotoaparát a dobře vědí proč. Není to fotogeekovské obžerství, onen slavný Gear Acquisition Syndrome. Je to důsledek prosté potřeby fotit během dané doby několika různými styly. Platilo to v analogových dobách a platí to stejně tak dobře v digitálních.

Jsem přesvědčen, že skutečně univerzální přístroj neexistuje. Pokud člověk očekává možnost fotit s maximální hloubkou ostrosti bez difrakčního omezení a současně možnost fotit snímky s úžasným bokehem minimální hloubky ostrosti a současně chce mít velký rozsah ohnisek od krajinářských super-širokoúhlých objektivů, přes tilt-shift a rybí oko, světelnou padesátku až třeba po 1000mm+ ohnisko na focení měsíce či hvězd, má smůlu. Výše uvedené nejde realizovat ultrazoomem. Ten dnes sice umí nabídnout rozsah 20 až 1200 mm, ale při nedobré světelnosti a mizerné hloubce ostrosti a difrakčních potížích daných příliš mnoha megapixely nad příliš malým snímačem.

Totéž ale nemůže nabídnou fullframe přístroj, kde jsme schopni rozumně realizovat ohniska od širokých až po základní tele. Ale pokud chcete 1200mm na fullfrejmu, tak si připravte více než tři milióny Kč, velkou dávku trpělivost a štěstí v získání 1200mm f/5.6 objektivu Canon. Nebo musíte sáhnout po telekonvertorech či cropu či zrcadlovkých objektivech. Ani jedno z toho není lehké, malé či levné.

Dobře, kde ale leží rozumná hranice? Osobně si myslím, že po zkušenostech s 4× až 5× zoomy mohu říci, že rozumný rozsah zoomu je někde kolem 10× až 15×. Cokoli nad to už má jen minimální uplatnění. Mezi profi kompakty s velkým 1/1,7" snímačem nic takového ale není, maximálně s různými obskurními předsádkami. Mezi bezzrcadlovkami či APS-C zrcadlovkami se již toto dá nakombinovat, ale cena půjde již do desítek tisíc Kč. Třeba už ale máte na jazyku Panasonic Lumix FZ200, ultrazoom s f/2.8 v celém rozsahu 25 až 600 mm. Dokonce má i RAW, nicméně dolů jej pochopitelně sráží malý 1/2,33" snímač jasně omezující možnosti v hloubce ostrosti. Dále tu máme například nedávný Panasonic Lumix FZ1000 s 1" 20Mpix čipem a 25-400mm při f/2.8-4 či Sony RX100 též s 20Mpix 1" čipem, ale 24 až 200 mm při konstantních f/2.8. Oba se již velmi blíží tomu, co chápu jako nejmenší zlo na poli univerzálního foťáku, ale opět tu máme „jen“ f/2.8 nad rozměrově menším snímačem. Oba pak shodně stojí zhruba 23 tisíc Kč+, což z nich činí poměrně vysokou investici.

Zkrátka a dobře, univerzálně použitelný digitální fotoaparát neexistuje. Buď máme malý snímač, nebo těžký celek s vysokou cenou. Jednoho dne se to možná změní, ale kdykoli vidím výstupy z nejnovějších profi strojů - FZ1000 a RX10 nevyjímaje - tak jsem v klidu. Nadále totiž můžu setrvat u kinofilmu pro obecné použití (s rozsahem ohnisek 17 až 270 mm, včetně 50mm f/1.7) a středoformátu s 80mm f/3.5 objektivem, který hloubkou ostrosti odpovídá spíš tak f/1.4-1.8 a o jehož líbivém podání si dnešní objektivy mohou nechat jen zdát.