Autor fotografie: Dino Quinzani (původně na Flickru, převzata z Wikipedie, licence CC BY-SA 2.0).

Plénum Evropského parlamentu se tak zachovalo rozumně, ze zprávy byl onen pozměňovací návrh 421 vyhozen a se zprávou, která svobodu panoramatu nijak neomezuje, se slovy eurokomisaře Oettingera ztotožňuje i Evropská komise. Vše je tedy ve stavu původním, svobodu panoramatu si nadále určují jednotlivé státy, takže ač kupříkladu ve Francii je omezena, v České republice nadále platí tato část našeho zákona:

„Do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou nebo grafikou, fotografií nebo filmem nebo jinak zaznamená nebo vyjádří dílo, které je trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství; do autorského práva nezasahuje ani ten, kdo takto vyjádřené, zachycené nebo zaznamenané dílo dále užije.“

Pikantní je, že původní autor pozměňovacího návrhu 421, který svobodu panoramatu omezoval, jej přestal podporovat. Europoslankyně Julia Reda za německé Piráty, která byla zpravodajkou k této zprávě, k tomu dodala:

„Poprvé v historii Evropský parlament požaduje povinné minimální standardy pro práva uživatelů, které nesmí být omezeny technickými prostředky ani smluvním ujednáním. Europarlament žádá o redukci geoblokingu (geografické blokování dostupnosti videí online), především za učelem umožnit kulturním menšinám, aby se mohly dostat k obsahu v jejich jazyce online. Zpráva žádá i o zvážení nových výjimek pro knihovny a vědce ve věci zacházení s digitálními díly, například elektronické výpůjčky. Zlepšit by se mělo i postavení umělců vůči vydavatelům…“.

Osobně jsem toho názoru, že tohle je jediná logická cesta. Doslova cesta selského rozumu. Vezměme si jako modelový příklad Tančící dům. Jeho architekt dostal zaplaceno, jeho stavitel dostal zaplaceno, budova "si na sebe vydělala". A pokud si já, kupříkladu jako modelový turista, chci vyfotit panorama Prahy, kde se tato budova prostě objeví, neměl by nikdo omezovat moje právo tu fotografii vystavit na facebooku (nemohu za to, jak má nastaveny podmínky užití) ani jinde, včetně možnosti tuto fotografii prodávat. Pražské panorama dané části města prostě od roku 1996 nelze bez této budovy vyfotit a já jsem se pánů architektů a stavitelů neprosil aby tam danou budovu postavili. Jiná věc je řekněme komerční využití dané budovy v reklamě. Tam můj názor tak vyhraněný není, ale na druhou stranu reklama je různého typu.

Pokud třeba siluetu budovy Tančícího domu či Eiffelovy věže použije ve své reklamě mnohomiliardová nadnárodní korporace, je to podle vás v pořádku? A co když ji na svém webu použije 20letá studentka, která si přivydělává prováděním zahraničních turistů po Praze a chce jim jen ukázat, na jaká místa je vezme - měla by i ona platit nějaký desátek majiteli budovy či architektovi? Není to naopak tak, že toto vše je skvělá reklama pro Prahu? Ano, reklama, která soukromým vlastníkům daných budov či architektům žádné přímé finance nepřinese, ale architekt přece dostal zaplaceno a právě světové povědomí o jeho stavbě mu může přinést do budoucna další zakázky a stejně tak přece majitel budovy ji nestavěl s tím, že je jeho komerčním zájmem vydělávat na poplatcích za budovu na fotografiích.

Jak tuto věc vnímáte vy?