Dnes internet běžně používá zhruba 2,4 miliardy lidí, přičemž toto číslo by do roku 2017 mělo dosáhnout 3,5 miliardy. To sice asi nebude skutečná polovina počtu lidí na téhle bezvýznamné kouli obíhající bezvýznamnou hvězdu v jednom ze spirálních ramen jedné bezvýznamné galaxie v bezvýznamném koutu (ne)konečného vesmíru, neboť na sedmi miliardách jsme již dnes a osmi miliard máme dosáhnout v roce 2027, ale číslo je poměrně blízké: v roce 2017 zde bude přibližně 7,4 miliardy lidí.

V řadě zemí s nejrozvinutější ekonomikou je penetrace internetu samozřejmě již dnes daleko vyšší, například USA, Anglie, Japonsko, Německo, Švédsko či Nizozemsko bez problémů překračují 80% metu.

Je ale vhodné si položit otázku, co to číslo znamená. Když dáte například další miliardě lidí tvořené chudými Číňany, Indy či Afričany přístup k internetu, tak se sice můžete plácat po zádech, jak jste dobří, ale na jejich přístupu k pitné vodě, lékařské péči či sociálním jistotám souvisejícím s výchovou dětí či zabezpečením v nemoci a stáří to nic nezmění. Sám přístup k „celosvětovému metaverzu“ toho o rozvoji lidské společnosti moc nevypovídá, maximálně o rozvoji informační společnosti. Ač tedy jsme potěšeni rostoucími možnostmi přístupu lidské populace k celosvětové informační dálnici, současně vztyčujeme tento první, ale i druhý varovný prst: podobně jako warp pohon ve Star Treku, i předčasně zpřístupněný internet na planetě Zemi může ve svém důsledku také více uškodit, než prospět. Ale o tom třeba zase někdy jindy.

Pokud nás ale něco děsí nejvíc, pak je to právě rostoucí populace, která vyžaduje stále více zdrojů, což je v rozporu s ekoteroristickou politikou EU a jejím plýtváním zemědělskými plochami na farmy solárních elektráren a pěstování příměsí do paliv. Tohle smrdí jednoho dne opravdu velkým prů…