Nejprve si trochu připomeňme, co přinesly paměti GDDR5. V době jejich příchodu byla majorita grafických karet osazena moduly GDDR3, které se při životě držely velice dlouho a navíc byly i poměrně úspěšné (v době svého příchodu přinesly lepší poměr výkon/spotřeba oproti (G)DDR2). ATI tehdy v omezené míře používala i GDDR4, kterým se Nvidia z níže uvedených důvodů vyhnula a éra GDDR5 začala s debutem Radeonu HD 4870 v červnu 2008.

Výhody GDDR5 byly velmi široké a výrazné. V první řadě umožnily levnější návrh a konstrukci PCB, dále dosahovaly výrazně vyšší přenosové rychlosti (zhruba 2× vyšší oproti soudobým GDDR3 a 1,5× vyšší oproti GDDR4), přinesly výrazně výhodnější poměr výkon / spotřeba, umožnily dosažení velmi vysoké datové propustnosti i s užší paměťovou sběrnicí (což posunulo výkon i relativně malých čipů na vyšší úroveň) a nakonec - bonus nejvýraznější - výhodná cena. GDDR5 stály výrazně méně než rychlé GDDR3 (více než o třetinu). Jakmile se naskytla možnost, nahradila ATI (AMD) a později i Nvidia drahé GDDR3 paměti levnějšími DDR3 v mainstreamu a (rovněž levnějšími) GDDR5 v rámci high-endu.

moduly GDDR5 jsou tolerantnější k nestejné délce PCB spojů

Zmínili jsme, že se Nvidia zcela vyhnula modulům GDDR4 a rovněž že GDDR5 začala využívat později. Důvod obojího byl společný. Paměti GDDR3 dokázaly fungovat s řadičem, který podporoval 4bit burst i 8bit burst. Řadiče AMD podporovaly oba režimy, zatímco řadiče Nvidie pouze 4bit burst. V případě pamětí GDDR3 to tedy neznamenalo rozdíl, ale moduly GDDR4 i GDDR5 již podporu pro 8bit burst vyžadovaly, takže Nvidia musela pro jejich podporu svůj řadič upravit.

jednodušší návrh PCB v praxi

První GDDR5 paměti (červen 2008) dosahovaly výkonu 4,8 Gbps, v současnosti jsou v rámci referenčních parametrů jako nejrychlejší osazované 5,5 Gbps (prosinec 2010 až současnost) a nezdá se, že by se na tomto nevýrazném posunu mělo něco měnit. Už v listopadu 2008 ohlásil Hynix vlastní 7,0Gbps moduly, rok a půl poté ohlásila totéž i Elpida, ale ani po letech stále na trhu nejsou.