Naváděcí počítač Apolla alias Apollo Guidance Computer (AGC) byl ve své době nejsofistikovanějším embedded počítačem na světě. Měl na starost sběr letových informací modulu, automatickou kontrolu navigačních funkcí a další věci. Vyvinut byl v MIT v Instrumentation Laboratory pod vedením Charlese Starka Drapera (označovaný za otce inerčních navigačních systémů využívajících akcelerometry) s hardwarovým designem pocházejícím z týmu vedeného Eldonem C. Hallem a dalšími. Výroba hardware byla svěřena firmě Raytheon (kontraktový výrobce vyrábějící mimo jiné střely s plochou dráhou letu pro US Army, radary, satelitní snímače, detektory radioaktivity a milión dalších věcí), jejichž lidé se také na vývoji podíleli.

Každá mise Apollo (vyjma 8, která nevezla k Měsíci lunární modul) měla dva AGC: jeden v lunárním a druhý ve velitelském modulu. Kromě toho lunární mise využívaly další dva počítače: Saturn V pracoval s Launch Vehicle Digital Computer (LVDC) vyrobeným v IBM a lunární modul nesl ještě Abort Guidance System (AGS), který v případě selhání primárního systému zahrnujícího AGC mohl být použit pro start z povrchu Měsíce a setkání s velitelským modulem (ne však pro přistání).

Možná jste to mimochodem zahlédli v některém z mnoha dokumentů, ale ovládání lodí programu Apollo pomocí „čudlíků“ a počítačů stálo u zániku ovládání letadel táhly a hydraulikou a nahrazení technologií označovanou fly-by-wire, tedy ovládání elektrickými signály řízenými počítači (poprvé vyzkoušeno na letounu F-8 Crusader v sedmdesátých letech, dnes již zaběhlý standard i v dopravních letadlech).

Letový počítač Apollo využíval na 4 100 integrovaných obvodů každý obsahující třívstupovou NOR logickou bránu (později jiný design). Výrobcem nebyl nikdo jiný, než rodiště integrovaných obvodů, firma Fairchild Semiconductor, která použila resistor-transistor logiku (RTL, neplést s TTL: transistor-transistor). Vše bylo propojeno technikou „wire wrap“, alias drátovými propojkami. Obvody byly usazeny v socketech.