Meyer, Meyer-Görlitz nebo plným názvem Meyer-Optik Görlitz, to byl jeden z nejvýznamnějších německých výrobců optiky 20. století. I když na počátku století dosahoval úspěchů snad i vyšších než tehdy (ve fotooptice) začínající Zeiss (Plasmat od Meyera byl jedním z prvních světelných objektivů, který umožňoval focení bez stativu) po většinu své historie znamenala značka Meyer spíš levnější alternativu k objektivům od Zeisse.

ukázka využití Trioplanu 100mm f/2.8 - autor Shihya Kowatari, originál v plném rozlišení zde

I Meyer nabízel několik produktových řad, které se různě rozvíjely, ale na rozdíl od Zeissu začínala jeho optika na téměř symbolických částkách, za kterou si ji mohl dovolit téměř každý. Snad vůbec nejlevnější řadou objektivů pro zrcadlovky byly Trioplany. Jak název napovídá, skládaly se ze tří čoček a šlo o tzv. Cookeův triplet, tedy kombinaci pozitivní - negativní - pozitivní čočky, což bylo úplné minimum, s nímž se dalo dosáhnout rozumné světelnosti - zprvu f/3.5, později (v závislosti na ohniskové vzdálenosti a optických materiálech) až f/2.8.

Nejrozšířenějšími se staly dva modely: základní Trioplan 50mm f/2.9 a krátký teleobjektiv Trioplan 100mm f/2.8, přičemž většina byla určena pro Exakty (bajonet) a Praktiky (M42 závit). Pro úplnost se sluší zmínit, že Trioplany se vyráběly už dávno před 2. světovou válkou (od roku 1916), ale dnes je řeč o poválečných, které již měly optiku vybavenou antireflexní úpravou. Co je na nich vlastně tak zvláštního? S ohledem na nízkou cenovou relaci mají jednoduchou (ale solidní) hliníkovou konstrukci, takže jsou lehké. Také mají krátký ostřící závit (helicoid), takže neumožňují ostřit na příliš krátké vzdálenosti. Na druhou stranu mají na dnešní poměry hodně moc lamel clony (až 15), protože je clona plně manuální a není třeba, aby ji musela „utáhnout“ slabá pružinka jako u pozdějších modelů.

ukázka využití Trioplanu 100mm f/2.8 - autor Dhina A, originál v plném rozlišení zde

Doposud nic zajímavého. Tím unikátním prvkem, kterým se Trioplany liší od většiny objektivů, je optický charakter. Přes jednoduchou optickou konstrukci má optický návrh velmi nízkou chromatickou aberaci a na druhé straně velmi citelnou otvorovou vadu. V praxi to znamená, že snímek vyfocený na f/2.8 je v rovině ostrosti prostý zelených / fialových lemů chromatické aberace, zároveň je kresba v rámci možností ostrá a přes ní jakoby ležela mlhavá světelná záře, „glow“ efekt, zkrátka důsledek výrazné otvorové vady. K tomu se přidává velmi specifický bokeh. Na f/2.8 je tvořen velmi výraznými „dutými“ kroužky, naopak po zaclonění na f/4-f/5 je opravdu velmi hladký, gaussovský.

abstraktní využití kroužků Trioplanu 100mm f/2.8 - autor Brady Tuckett, originál v plném rozlišení zde

Za hlavní devizu Trioplanu je považován právě efekt vznikající na f/2.8 - kombinace kroužkového bokehu s glow-efektem. Řada fotografů to využívá pro více či méně abstraktní fotografii, pro portréty, dotváření atmosféry a podobně. Není však nikterak snadné pracovat s těmito vlastnostmi tak, aby vytvořily požadovaný výsledek (např. bokeh nebyl jen rušivý, ale kroužky dotvářely obsah snímku). V důsledku toho lze najít téměř nekonečné diskuse mezi fotografy, kteří toto umí a Trioplan by neprodali za nic na světě a dalšími, kterým se to nedaří a objektiv kritizují.

ukázka využití Trioplanu 100mm f/2.8 - autor Dhina A, originál v plném rozlišení zde

Éra novodobé slávy Trioplanu začala zhruba před deseti lety - výrazněji se prosazoval kolem roku 2007-2008, kdy se o něm začalo více diskutovat na internetových fórech. Pak už jeho cena jen rostla. Pro ilustraci: jeden kousek jsem si pořídil v roce 2008 za 750 Kč. V roce 2009 se již prodávaly na ebay za v přepočtu 2000-2500 Kč. Zhruba 2-3 roky zpět si vybavuji nějaké aukce mezi 4-6 tisíci Kč a dnes jsem pro zajímavost prošel pár uzavřených aukcí na ebay a varianta, o níž je řeč (závitová, kterou lze přes redukci používat na zrcadlovkách) končí v aukcích většinou v rozmezí 12-20 tisíc Kč.

ukázka využití Trioplanu 100mm f/2.8 - autor Shihya Kowatari, originál v plném rozlišení zde

To byl patrně pro (stále existující) společnost Meyer signál, který vede k obnovení výroby. Výrobce potvrdil, že optický návrh je již hotový (byl přepočten, ale tak, aby zůstal nezměněn optický charakter), zachován zůstane i původní dodavatel skla - německý Schott - i montáž v Německu. Cena? Na oficiálním webu zatím není uvedená; německý webový magazín digitalkamera ale hovoří o poměrně šílené částce 1400 euro, tzn. 35-40 tisíc Kč, což je 2-3-násobek historického originálu.

Nový Trioplan 100mm f/2.8 - povrchová úprava pokročila, min. ostřící vzdálenost 1,1 metru zůstala

Nu, zda bude mít při této cenotvorbě šanci na úspěch, není příliš jasné. Jsou tu sice patrné výhody jako záruka, nový předmět, bajonety na současná těla (Canon EF, Nikon F, Fujifilm XF, Sony E-Mount, Micro Four Thirds a podle některých zpráv i M42), ale stojí to skutečně za min. dvojnásobnou cenu? Uvidíme v říjnu, kdy půjde novinka na trh.

Na závěr jedno malé doporučení: Pokud byste ve fotobrašně po dědovi nějaký ten trioplan našli, buďte velmi opatrní při čištění optiky. Světlemodrý Meyerův antireflex je na současné poměry velmi měkký a v podstatě nic krom vaty s trochou alkoholu moc dobře nesnáší. Mnohé modely se dají snadno rozebrat, což láká k případnému vyčištění vnitřních (povrchů) čoček, které bývají zaprášené, ale zde je na místě ještě větší opatrnost. U některých modelů ještě neměly vnitřní antireflexy tvrzení a svojí konzistencí připomínají zaschlý olej. Po přejetí štětcem na odstranění prachu vzniknou rýhy, při použití mikrovlákna jde prach dolů kompletně s antireflexní vrstvou.

ukázka využití Trioplanu 100mm f/2.8 - autor Ahmet Aygit, originál v plném rozlišení zde

Ještě můžu přidat jeden tip: Podobný optický charakter má i 50mm f/2.9 Trioplan, kterých se sice asi vyrobilo mnohem méně, ale jeho optický charakter je velmi podobný (a cena citelně nižší). Na „plnou díru“ dělá stejné kroužky; rozdíl je možná v tom, že nevytváří tak výrazný „glow“ efekt a kreslí ostřeji. Co do kroužků je téměř totožný i pozdější Domiplan 50mm f/2.8, který je ještě levnější - je však sázkou do loterie, v době jeho výroby se už příliš nehledělo na kusovou variabilitu a mnohé kusy dělaly jiné optické „efekty“, než od nich fotograf žádal a očekával. Také clona je jednodušší, šestilamelová.

• Galerie fotografií z Trioplanu 100 / 2.8 na Flickeru

Je docela zajímavé, jak se z… „Jé, podívejte jak se dá vyblbnout se starým hliníkáčem z bazaru za pár šušní a jaké dělá legrační kroužky!“ …stalo: „Toto je nástroj pro profesionálního fotografa za €1400!“ ;-)