Vedle uhlíkových nanotrubiček, o kterých si teď něco málo zase po čase povíme, je to pochopitelně grafen (speciální forma uhlíku) a také molybdenit (ten jsme vám představili před rokem a brzy se k němu opět vrátíme). Dnes je to ale o nanotrubičkách. Neodpustíme si úvodem trochu rýpnutí: mnoho serverů se v posledních dnech tváří, že tento 9nm tranzistor z uhlíkových nanotrubiček je novinka, ale opak je pravdou. IBM jej představila již před dvěma měsíci, o čemž jsme vás informovali spolu s novinkami o grafenových čipech a racetrack pamětech, navíc v IBM pracují na CNT (carbon nanotube transistor) již více než 13 let. Dnes si prosincové informace doplníme.

9 nm je rozměr, který má dle mnohých zdrojů již ležet za hranicí schopností křemíku, který prý bude končit někde kolem 10 až 11nm hranice - Dr. Aaron Franklin z IBM Watson Research Center to hodnotí známými slovy: „právě se blížíme k fyzikálním limitům [křemíku]“. 9nm tranzistor IBM je schopen přepínat napětí o hodnotě 500 mV, což dává výhledově potenciál pro procesory pracující na nižších napětích, než je tomu dnes u křemíku. Současně si poradí s i čtyřikrát většími proudy.

Stane se uhlík opravdu nástupcem křemíku, ať již ve formě nanotrubiček, nebo grafenu? Na to je ještě předčasné odpovědět, křemík zdaleka neřekl poslední slovo. Aktuálně jsme u Intelu na 22nm výrobě (a u TSMC na 28nm) a víme, že firma plánuje 11nm někam do roku 2015. Co ale bude za touto hranicí, to nevíme. Jedno je ale jisté: Intel na tom již ve svých laboratořích nepochybně pracuje (a s ním i další, ostatně třeba AMD "peče" své procesorové technologie s IBM již dlouhá léta).

Před výzkumníky IBM ve Watsonově centru ale ještě leží řada úskalí před možností praktického využití technologie. Kromě jiného zmiňují nutnost přijít na lepší metody výroby nanotrubiček (které mohou být tvořeny jak pomocí metalických materiálů, tak polovodičovou cestou) a také nutnost přijít na co nejlepší způsob, jak je ve velkém množství precizně umísťovat a zarovnávat do struktur v čipech.

Z hlediska výroby nanotrubiček se nyní daří IBM dosahovat 99,3% efektivity a stále se zlepšují. Další prostor pro vylepšení skýtá problematika optimalizace kontaktů, pasivačních vrstev atd.

Uhlíkovým nanotrubičkám se věnují také jiní, připomeňme třeba Seagate, který na jejich využití v pevných discích pracuje již léta. Nikdo ale netvrdí, že uhlíkové nanotrubičky jsou spása a opravdu nahradí křemík. Pokud se ukáže, že bezpečný limit pro výrobu křemíkových čipů je třeba na 11nm hranici a přitom se nepodaří jít s uhlíkovými nanotrubičkami o moc níže při současně alespoň obdobných či lepších jiných vlastnostech (rychlosti spínání atd.), pak Aaron Franklin jasně říká, že se tento výzkum může stále ještě ukázat jako plýtvání časem. Na druhou stranu s každým uběhnuvším rokem ve výzkumu těchto forem uhlíku, včetně grafenu, je pravděpodobnost takového "krachu" stále menší a menší.