ExtremeFFS funguje na bázi stránkově založeného algoritmu, který nesvazuje flash žádným pevně daným systémem fyzické a logické lokace paměti. Bloky dat jsou zapisovány jednoduše tam, kde je to nejpřirozenější a nejefektivnější tak, aby byl výkon SSD v náhodném zápisu (největší slabina současných SSD i flash obecně) co nejrychlejší. Všechny NAND kanály vystupují zcela nezávisle, ExtremeFFS nevyužívá blokovou architekturu, takže zatímco některé bloky čtou data, jiné mohou nezávisle na nich zapisovat, nebo „čistit nepořádek“ pro další zápis dat. Systém se současně umí učit na základě způsobu využití dat a optimalizovat tak v podstatě chod flashové části pro aktuální nasazení (v podstatě přímo pro využití daným uživatelem, jakkoli to zní marketingovými bláboly).

vRPM pak není nic jiného, než způsob „označení výkonu SSD“, aby si jej uživatelé mohli přímo porovnat s konvenčními plotnovými disky. Říká, jak rychle by musel plotnami točit běžný disk, aby dosáhl výkonu daného SSD. LDE je opět údaj, který jasně definuje odolnost disku ve smyslu životnosti SSD. SanDisk tím chce ukázat, že hlavní bolístka flash, malá životnost, jí přestává, nebo v budoucnu přestane být. LDE představuje celkový objem datových zápisů, který lze po dobu životnosti SSD uskutečnit. Správa zápisu dat popsaná výše zde samozřejmě hraje klíčovou roli. SanDisk doufá, že je v tomto ostatní budou následovat a na trhu se sjednotí udávání životnosti SSD shodnou metodou, návrh na přijetí LDE jako standardu již směřuje k organizaci JEDEC.