Proces hledání stroje, který by dokázal nahradit často již dosluhující letouny jak u letectva, tak u námořníků a mariňáků, započal v 90. letech. Z dua experimentálních strojů Boeing X-32 a Lockheed Martin X-35 vyšel vítězně druhý jmenovaný. F-35 absolvoval první let 16. prosince 2006. První dodaný stroj (z plánovaných 1 763 kusů) samozřejmě neznamená pro finančně nalomené Spojené státy okamžitý přechod na tuto pátou generaci. Nejdřív musí být stroje vyrobeny a zaplaceny, budou se cvičit hromady pilotů a pozemního personálu, a to jak v USA, tak v Kanadě, Velké Británii, Izraeli a dalších zemích, které se účastní programu JSF.

F-35 přijde ve třech variantách, z nichž ta nejprezentovanější a nejznámější má označení STOVL (short takeoff and vertical landing) a obětuje část palivových nádrží na úkor přídavného motoru pro kolmý start/přistání - nahradit je ve výzbroji potřeba totiž i více než 30 let starý britsko-americký AV-8B Harrier.

Letoun je chystán jako náhrada za F-16 (první let 1974), AV-8B Harrier (1978), A-10 (1972, stroj postavený kolem jistého famózního kanónu :-), F/A-18 (1978), nebude ale nahrazovat vylepšený F/A-18E/F Super Hornet (1995, stroj 4,5. generace - Boeing již před 3 lety jednal s USAF o upgradu na 4,75. generaci). Každopádně lze říci, že v tuto chvílí mají letecké síly USA a spřátelených zemí k dispozici již dva stroje 5. generace, s F-35 je to také Lockheed Martin F-22 Raptor zařazený do výzbroje před 5 lety (první let absolvovala testovací verze YF-22 již v září 1990).

 

A proč se o F-35 zmiňujeme? Inu proto, že jde o stroj od špičky až po ocas našlapaný nejmodernější elektronikou a výpočetními systémy, letoun, který by se prakticky bez asistence hromady počítačových systémů ani nevznesl, natož útočil na cíle.

 

Mimochodem, jako náhrada za Super Hornet je přibližně na rok 2025 plánován letoun 6. generace prozatím známý jako projekt "Next Generation Air Dominance". V tuto chvíli se veřejně ví pouze o návrhu stroje Boeing F/A-XX. Možná je ale vhodné si generace trochu přiblížit. Členění není úplně exaktní, ale zhruba odpovídá tomu, jak je většinově vnímáno.

• 1. gen. - proudový motor (1942: Messerschmitt Me 262 Schwalbe, 1944: Lockheed P-80 Shooting Star)
• 2. gen. - zkosená křídla, radar, infračervené střely (1947: North American F-86 Sabre, 1947: Mikojan-Gurevič MiG-15)
• 3. gen. - nadzvuková rychlost, pulsní radar, schopnost střílet na cíle mimo visuální dosah (1950: MiG-17; 1955: MiG-21; 1955: Republic F-105 Thunderchief; 1958: McDonnell Douglas F-4 Phantom II)
• 4. gen. - pulsní dopplerovský radar, vysoká manévrovatelnost, … (1972: McDonnell Douglas F-15 Eagle; 1974: General Dynamics F-16 Fighting Falcon; 1977: MiG-29; 1978: Dassault Mirage 2000)
• 4+. gen. - vysoká manévrovatelnost, horší detekovatelnost, kombinovatelné údaje ze senzorů (1994: Eurofighter Typhoon, 1989: Suchoj Su-30, vylepšené verze F-16 a F/A-18, 1986: Dassault Rafale)
• 4++ gen. - aktivní elektronicky skenující pole, další snížení zachytitelnosti či některé aktivní stealth prvky, částečně "supercruise" - udržitelná nadzvuková rychlost s nákladem (1988: Suchoj Su-35, 2010: Boeing F-15SE Silent Eagle - stále ve vývoji)
• 5. gen. - kompletně stealth vč. interních zbraňových systémů, extrémní manévrovatelnost, integrovaná avionika, plně kombinovatelné údaje ze senzorů, částečně či plně "supercruise" (F-22, F-35)
• potenciální 6. gen. - "extrémní stealth", vysoká efektivita ve všech letových režimech (od podzvukového pro maximální rychlost v násobcích Machu), pravděpodobná schopnost měnit tvar, "chytrá kůže", vysoce pokročilá elektronika, vysoce citlivé senzory, energetické zbraně, volitelně s posádkou.

Bude zábavné sledovat v nadcházejících letech, co vlastně s novými stroji 5. generace bude podnikáno na světových bojištích. Zatím víceméně stále platí, že vzdušnou převahu i podporu pozemních jednotek celkem bez problémů zvládají starší stroje jako F-117, B-2, A-10 či F-15 a F-18. Od konce studené války, ale vlastně ani během ní, se nikdy američtí stíhači plnohodnotně neutkali se stroji posledních generací pilotovaných sovětskými/ruskými piloty. Konflikty jako ten korejský a vietnamský se vedly na strojích maximálně 2. až 3. generace. Však také Barack Obama notně výdaje na přezbrojení armády na letouny 5. generace seškrtal, stejně jako kosmický program a rozpočet NASA. USA možná dokáží vyvinout technologickou převahu, ale svět spíše směřuje do situace, kdy si tato země nebude moci ekonomicky dovolit tak vyspělé a velké letectvo jako za časů Curtise LeMaye.