Tak předně: můj seznam rozhodně není jediný svatý, nemusíte s ním vůbec souhlasit (ostatně se týká jen desktopových procesorů architektury x86). A je mi to zcela jedno, tohle je můj blogpost, který je mým osobním názorem. Za posledních 24 let jsem měl v PC spoustu procesorů od AMD i Intelu (také hodně dávno jeden od UMC) a o všech nemůžu říct nic jiného, že jsem je měl proto, že v danou dobu byly pro mé potřeby těmi nejlepšími. Tohle je ale nástin toho, co bylo dle mého názoru skvělé ve své době natolik, že to umělo utišit většinu argumentů zastánců konkurenčních CPU.

Prvním takovým procesorem (ano, začínám od éry 486), byl pro mě AMD 486 DX5-133 (350nm, 1995). Pod tímhle názvem se skrývala čtyřiosmšestka, která dokázala výkonově drtit pomalejší a daleko dražší Pentia (jistě i díky tomu, že pro ně nebyly ještě pořádné aplikace schopné jejich výkonu využít naplno). Ti šťastní, kteří ji mohli mít a případně přetaktovat třeba na 160 MHz, mohli v podstatě celou éru „586“ přeskočit a upgradovat až později na MMX generaci.

Druhým takovým procesorem pro mě je Intel Celeron 300A (250nm, 1998), první s onboard cache. TI, kdož jej měli, ideálně přetaktovaný na 450 MHz, na něm opět mohli jet velice dlouho a navíc jeho cena byla ve své době poměrně příjemná. A jelikož AMD šla nikoli cestou hrubého výkonu, ale spíše chytrosti technologie, tak s ohledem na malou až mizivou podporu 3DNow! v aplikacích/hrách patřila tato éra zcela Intelu a jakkoli to dnes musí vyznívat úsměvně, spousta lidí, kteří do Celeronu 300A ve své době šli, na něm fungovali ještě nemalou dobu po příchodu kodeku DivX, aby pak upgradovali až na…

No právě na první Socket A procesory, které krásně zastupuje AMD Duron 600 (180nm, Spitfire, 2000). Tohle byl špičkový levný procesor, který se navíc dobře taktoval. Dodnes si pamatuji dobový Rybkův článek, kde koketoval s myšlenkou, že než koupit drahé P-III, tak raději tyhle dva Durony a riskovat, že jeden při pokusu o maximální OC padne. První Socket A generace se AMD na svou dobu hodně povedla a asi jen málokdo by v době jejího příchodu předpokládal, že se AMD poté vytasí s ještě větší bombou.

130nm generace Socket A CPU, zastupovaná jako prvním uvedeným AMD Athlon XP 1700+ (130nm, Thoroughbred, 2002), tak pozdějšími levňoučkými AMD Duron 1400 (130nm, Applebred, 2003), značně prodloužila život procesorům pro tento socket a dovolím si odhadovat, že Intel musel na nekalých pobídkách výrobcům sestav dát opravdu hodně peněz/zboží, aby příchodu Socket A Athlonů do sestav jako HP či Dell zabránil (nutno ale přiznat, že mu to AMD značně usnadnila neschopností, až skoro ignorancí, kdy neměla k dispozici celou vlastní platformu).

Dalším skvělým procesorem zejména na českém trhu byl velmi oblíbený a skvěle taktovatelný AMD Opteron 144 (130nm, SledgeHammer, 2003). Tak oblíbený, až se ve vedení AMD divili, jak je možné, že v tom maličkém Česku prodávají tak obrovské množství serverových CPU.

Posledním procesorem, který ukázal v plné míře v posledním záchvěvu schopnost AMD plně držet krok s Intelem, byl pro mě AMD Athlon 64 X2 3800+ EE (90nm Windsor, 2006). Tenhle procesor nebyl zajímavý výkonem (AMD měla daleko výkonnější ve stejné generaci/řadě CPU), ale to, co AMD dokázala vyždímat z 90nm technologie za energetickou efektivitu, byl doslova zázrak. Vzpomeňte si na ultra-nenažrané 90nm P4 Prescotty od Intelu a teď si to porovnejte s tímto dvoujádrovým AMD CPU s TDP pouhých 35 W.

Jenže co to bylo platné, když ve stejném roce Intel uvedl první desktopové Intel Core 2 Duo (65nm Conroe, 2006). To byl tak úžasný procesor, že je jedno, kolik ve své době stál. Představoval tak velký skok vpřed - i díky dlouhé životnosti platformy LGA775, že na seznam jednoznačně patří. O rok později to Intel podepřel uvedením Core 2 Quad Q6600 (65nm Conroe, 2007), na kterém se při troše dobré vůle a overclockingu dá bez problémů jet dodnes, včetně hraní současných her. A to je mu už 10 let.

Aktualizace 7.6. v 9:46: jak správně poznamenává Much Doge, tak v roce 2010 uvedla AMD boží procesor Phenom II X6 1100T (45nm), na kterém také lze zcela spokojeně fungovati až dodnes. Takže je to vlastně 14 zastavení.

Celé 4 roky mám pak v seznamu díru, protože další pamětihodný procesor je pro mě AMD FX-8150 (32nm, Bulldozer, 2011). Cenově slušný osmijádrový procesor už nijak nevynikal z hlediska výkonu či poměru výkon/spotřeba vůči Intelu, ale za daný výkon jste si u Intelu museli zaplatit o dost víc. Pravda, výhoda Bulldozeru se ukazovala pouze v aplikacích hodně dobře využívajících více vláken (přesněji více než 4 vlákna), ale FX-8150 je CPU, na kterém jeho majitelé mohou klidně fungovat i nadcházející roky.

Bez ohledu na vyšší cenu ale hned zpočátku roku 2011 Intel uvedl něco, co ve své blízkosti k dokonalosti přesahuje i ono Q6600 a myslím si že i Athlony XP. Intel Core i7-2600K (32nm, Sandy Bridge, 2011) je úžasné CPU své doby a současně poslední mainstreamová platforma Intelu s perfektním provedením převodu tepla z čipu na tepelný rozvaděč. Majitelé 2600K museli ve své době zaplatit hodně nadstandardní částku, ale za ní získali CPU, které mohli obratem přetočit z 3,4 GHz na 4,5 až 5,0 GHz, dle výkonu chladiče. A na tomto 8×HT procesoru jedou nejspíš dodnes, protože Intel jim od té doby nenabídl nic lepšího.

Pouze AMD představila koncem roku 2012 dva procesory, které nejsou zajímavé opět ani srovnáním výkonu či energetické efektivity s Intelem, ale jsou zajímavé tím, za jak nízkou cenu svůj výkon nabízely a nabízí dodnes. Jde o šestijádrový procesor AMD FX-6300 a osmijádrový AMD FX-8300 (oba 32nm, Piledriver, 2012/2013). Považte sami pohledem do dnešních ceníků: Osmijádrový model FX-8300 lze koupit za 3400Kč, což je cena výrazně pod úrovní ceny za nejlevnější čtyřjádro Intel. Ano, jde o zastaralou platformu AM3+ a energeticky horší procesor, nicméně pokud máte požadavek na co nejvíc jader, je tohle zajímavá volba.

Ptáte se proč na seznamu není procesor AB či procesor XY? Ptejte se v diskusi, rád vám odpovím. Je možné, že jsem si prostě na některé procesory nevzpomněl. Jsou ale takové, které jsou absolutně skvělé, ale kazí jim to cena. Zářným příkladem je Haswell-E, tedy konkrétně Core i7-5960X (o Broadwellu-E ani nemluvě). Nebo jim to kazí jiný parametr, například spotřeba u AMD FX-9590. Nebo jim to kazí mechanické provedení (celá generace Skylake).

Jak to tak počítám, tak na seznamu mám 10 procesorů AMD a 4 procesory Intel. Nemyslím si, že by to cokoli dokazovalo v obecném slova smyslu, jen to vysvětluje, proč já osobně s tvrzením, že Intel je DALEKO lepší než AMD, nesouhlasím.