SSD se totiž nedá věřit :-). Jak ukázal WIFT ve svých někdejších testech, podle typu zátěže, generace SSD a konkrétním typu řadiče jsou výkony, zejména zápisu dat, značně kolísavé a často i mnohonásobně až řádově nižší než udávaná maximální rychlost. A týká se to prakticky všech běžných spotřebitelských SSD, kdy udávané rychlosti na úrovni propustnosti 6,0Gbit/s SATA rozhraní jsou spíše zbožné přání než realita pod zátěží.

Stejně tak u SSD nemáte jistotu, že nedojde k nějakému nečekanému úmrtí, nemáte jistotu, že se stávajícím firmwarem je všechno v pořádku, nebo že chybu neobsahuje naopak nový firmware. Jsou to sice incidenty naprosto výjimečné, ale vzpomínám-li si dobře, kupříkladu OCZ bylo nekvalitou svých SSD pověstné.

A do třetice řekněme, že nevím jak se v kombinaci SSD a TRIMu chová ten či onen souborový systém. Na HDD je celkem jedno, jestli nasadíte Ext4, XFS, btrfs nebo třeba experimentálně Reiser4 / ZFS. Z opačného hlediska je zase tahle otázka irelevantní ve světě Windows, kde prostě je NTFS a od jisté verze Windows máte garanci podpory TRIMu.

Nic z výše uvedeného ale nijak nesouvisí s udávanou životností NAND flash čipů dané technologie (SLC, MLC, TLC) a daného výrobního procesu (50nm → 34nm → 25nm → 20/19nn → 16/15nm). Historický vývoj mě naučil vnímat SSD jako USB flash či SDHC kartu. Jako dočasné úložiště dat, která NEJSOU na tomto úložišti chráněna proti ztrátě. Nevěřím kartě ve foťáku víc než do té míry, že na ni foťák data ukládá (a hned jak můžu, tak jdou na HDD a posléze na DVD), nevěřím USB flash, takže je používám jen pro přenášení dat, případně jako dočasné odkladiště a stejně tak nevěřím SSD abych na něm měl kompletní /home oddíl. Bez ohledu na technologii, výrobní proces, výrobce řadiče, výrobce SSD.

SSD je pro mě skvělá věc pro samotný OS, kde tolik nevadí ztráta dat. V Linuxu jsou tato data z drtivé většiny na /home partišně, takže když umře SSD se vším ostatní, čeká mě jen reinstall systému na nový disk/SSD. Takže proto nemám nejmenší problém s TLC NAND flash čipy, stejně jako jsem neměl s MLC, když přišly. Netrápí mě, jeslti jsou čipy synchronní, nebo asynchronní Jednoho dne možná někdo uvede „QLC“, která budou adresovat ne dvojici, ne trojici, ale rovnou čtveřici paměťových buněk současně. Je mi jedno, jestli takové SSD umře za X let, zatímco lepší technologie by vydržela 2*X let, pokud toto TLC („QLC“) SSD bude stát nejvýše X/2 ceny MLC. Vím, je to odporný spotřební přístup, ale ten mi diktují výrobci a nedávají mi jinou možnost. Pokud bych měl možnost koupit SLC SSD za trojnásobnou cenu jako TLC SSD při stejné kapacitě a výrobní technologii čipů, pak to klidně udělám. Ale výrobce by na něj také musel dávat 3× delší záruku, ať již časově, nebo z hlediska garance zapsaných dat.

Stejně je to ale zatím úvaha akademická. Dokud neuvidím 120/128GB SSD za 999 Kč a méně, tak mě to nezajímá…