Něco jsem si přeci jen stihl zazálohovat, ale vezměme to popořádku:

Kdosi (je jedno kdo) dostal od syna Všemohoucího pod stromeček notebook. Jiný kdosi, kdo je počítačově takřka nepolíben a kdo asi hrál roli syna Všemohoucího, dostal notebook (nejspíše zpět) se slovy „nejde to“, což je, jak všichni víme, „standardní závada č. 1“. Zkrátka a dobře: jeden Acer E1-531, přibližné datum výroby druhá polovina srpna 2013, byl zakoupen u jednoho známého velkého prodejce (je jedno jakého, protože to na výsledek nemá vliv) a rozbalen až pod stromečkem. Z popisu osoby počítačově nepolíbené jsem pod odborným telefénickým vedením pochopil, že notebook po zapnutí nemůže najít operační systém a snaží se neúspěšně bootovat ze síťovky. Tolik k situaci zjištěné po telefonu.

Přiznám se, že jsem se už setkal s lecčíms, ale aby notebook hned po vybalení takhle nemohl najít operační systém, to jsem ještě neviděl (čím víc jsem toho neviděl, tím víc mám pocit, že jsem vlastně ještě neviděl vůbec nic). Má diagnóza od boku se dělila na několik variant, napadaly mě takové celkem očekávatelné až úplně šílené věci (to jsem ještě nevěděl, že je to notebook od známého velkého prodejce) jako:

• uživatel koupil notebook bez operačního systému a teď se diví,
• v notebooku odešel pevný disk,
• notebook má nějakou jinou (řekněme) výrobní vadu
• uživatel to koupil bůhvíkde s bůhvíjakým statutem legality nejen operačního systému, ale i notebooku jako takového,
• anebo nevim…

Netrvalo dlouho (asi tak půl dne) a notebook jsem měl osobně v rukou. Fotografii jsem si bohužel nestihl pořídit, protože jsem měl se zprovozněním celkem frmol (proč, popíšu až v závěru). Balení působilo originálním dojmem, notebook ještě smrdí novotou, za klávesami nejsou nehty, chlupy, vlasy, zbytky jídel a podobně, displej lesklý jak psí koule … zkrátka tohle černotou rozhodně nezavánělo. Vše bylo skutečně nové, byť doklad jsem neviděl, ale to nebylo potřeba. Přikláněl jsem se k variantě vadný disk.

Znalecky jsem posoudil, jestli tam vůbec pevný disk je (a to tak, že jsem se podíval na štítek, který tvrdil, že HDD 500GB – tím jsem si chtěl hlavně ověřit, jestli tam nějakým zázrakem není SSD) a jestli se točí (což jsem zkoumal poslechem na spodku notebooku – proto jsem prve zjišťoval, jestli tam náhodou není SSD, protože to bych samozřejmě krom větráku chlazení neslyšel nic). Disk tam byl a vydával zdravý zvuk.

Síťovka skutečně byla to první, co po POSTu přišlo ke slovu, pochopitelně marně. Důležitý poznatek: na spodku notebooku byl nalepen štítek s logem Windows 8 a působil vskutku originálním dojmem. Hmm, tady by asi fakt měly být osmičky. Jenže to vypadá, že tam nejsou. Že by se někdo vrtal v Setupu a něco rozhodil?

Vlezl jsem tedy do Setupu, abych zjistil, zda notebook vůbec detekuje disk (to, že disk zpívá zdravou písničku, ještě nemusí znamenat, že je cesta dat z ploten do operační paměti volná). V Setupu disk skutečně vidět byl. 500GB Western.

Zvláštní druh (závady), říkal jsem si. Všechno se zdá být v pořádku, přesto to nedělá, co by to dělat mělo. Že by v Aceru zapomněli nainstalovat na ten disk operační systém? Inu, ne, že by mě to mělo překvapit, ale mohlo by. Nicméně jak se mi honily hlavou myšlenky jedna přes druhou a pátá přes devátou, byla náhle upřednostněna jedna, která říkala: „podívej se, jestli je vůbec správně nastaveno pořadí bootování“.

Malá připomínka: OEM Windows 8 bootují zásadně přes UEFI

A tady začíná ta skutečná legrace. Co mě doopravdy praštilo do očí, bylo přehozené bootování z UEFI na Legacy BIOS. WTF?!? Tohle je chyba, kterou bych skutečně nečekal, protože kdyby to měla být jediná chyba, pak by se muselo jednat o chybu, kterou způsobil člověk, přičemž to bude člověk, co je schopen pochopit, co udělal, proč to udělal a je tedy schopen to uvést do korektního stavu. Uživatel to tedy nebyl. Leda by systém fakt nebyl na tom disku nainstalován, pak bych pochopil, že se na to někdo ve výrobě vykašlal úplně, nicméně jsem si nebyl jist, jestli je výchozí nastavení Setupu bootovat v režimu LEgacy BIOS.

Inu co. Přehodil jsem způsob bootování zpět na UEFI, uložil a (protože jsem ještě nechtěl být překvapen tím, jestli to pomohlo, nebo ne) ihned po restartu jsem se odebral zpět do Setupu, abych ještě zkontroloval zbytek, tedy především pořadí bootování. Něco mi říkalo, že tato úprava problém vyřešila. To něco byla volba Windows Boot Manager, která se v tu chvíli vyskytovala na prvním místě v seznamu zařízení, z nichž má notebook bootovat. Pokud je taková volba přítomna, byla již do Setupu zapsána samotným operačním systémem. Takže systém tam bude.

Nicméně něco jiného mi říkalo, že si ještě nějakou tu legraci možná užiju. To něco bylo právě ono špatně nastavené bootování, které jsem zrovna opravil. Pořád mi vrtalo hlavou, proč byl do prodeje poslán notebook se špatně nastaveným režimem bootování.

Obe místo OOBE

Konečně jsem tedy zkusil nabootovat z disku, abych se ujistil, zda tam osmičky skutečně jsou, nebo tam na mě čeká nějaké kindr překvápko. Očekával bych, že pokud ten režim bootování byla jediná chyba, setkám se po přesýpání kuliček s průvodcem nastavení a tak. To se ovšem nestalo. Po přesýpání kuliček se systém rovnou automaticky přihlásil jako nějaký uživatel. Nějaký konkrétní uživatel. Tedy konkrétně pojmenovaný. To jméno jsem už někde viděl. Ne, nebyl to žádný tenonen či tenonenuser, ani install, ani admin, ani nic podobného. Byl to poměrně podezřelý uživatel. Jmenoval se Obe.

Upřímně: nevím, co mi přišlo na jméně Obe tak povědomé (je to už asi dávno, co jsem si s ním tykal), ale něco mi říkalo, že je to nějaký defaultní uživatel určený pro instalaci či testování nebo něco takového. Fakt si nevybavím, kde jsem se s ním setkal. Dokonce (byť se to nabízelo) jsem si ho ani nijak moc nespojoval se zkratkou OOBE, což znamená Out-Of-Box Experience a zjednodušeně řečeno je to ten první průvodce instalací a nastavením systému (přizpůsobení, jméno počítače, odsouhlasení licence, volba uživatelských jmen a podobně), který má na uživatele vybafnout, když svůj nový počítač s OEM Windows poprvé zapne.

V časovém sledu událostí, momentálně za stálého převalování myšlenek a dumání nad uživatelským jménem Obe, pořád probíhá přihlašování uživatele, tedy zírání na výchozí uživatelský obrázek, jméno uživatele Obe a přesýpání kuliček. Pak přišel zajímavý šok. Naběhla obrazovka Start, přičemž dlaždice představující přechod na Plochu, měla velmi, ale opravdu velmi netradiční design. Byly to tři vodorovné pruhy, červený, modrý a bílý.

Teda co tady se dělo?!? Klikl jsem na dlaždici a opravdu měla jako pozadí nastavenou tuhle tříbarevnou vlajku. A na ploše se skvěla ikonka zástupce PassMark MonitorTestu (mimochodem takový obrazec PassMark MonitorTest vůbec nezobrazuje). Bylo mi jasné, že tohle je něčí práce a ten někdo určitě nebude Microsoft, ani koncový uživatel.

Po prohledání obsahu disku jsem konečně našel něco, co mělo být před zraky běžných smrtelníků navždy skryto. Ten, kdo na notebooku naposledy řádil, zde zanechal zajímavé soubory. Ne, žádné péčko po předchozím uživateli tam nebylo, ani jiné citlivé dokumenty. I když … pár manuálů, ve kterých byly nápisy jako Confidential a podobně, se zde našlo. Logy mi říkaly, že datum úpravy většiny souborů a složek odpovídaly zhruba datu výroby notebooku, tedy srpen 2013.

Shrnu to: očividně šlo o nějakou sadu na práci s OEM aktivací třetí generace, kterou používají osmičky. Odhadem něco, co generuje a strká do firmwaru celou Microsoft Data Management tabulku a možná i něco dalšího. Čort znajet. Ja každopádně něznaju. Ale kouká se na ty soubory hezky.

Soubory zde nechal s největší pravděpodobností výrobce. Nikoli Acer, ale Compal (soudě dle indicií v některých souborech) nedotáhl svou práci do konce a poslal do distribuce rozdělaný notebook (rozdělaný softwarově). Hardwarově se zdá být OK, jediné, co mě zarazilo, bylo, že instalace systému (jde o Windows 8 ne-PRO verze) nebyla aktivována, což se ovšem vyřešilo připojením k internetu. Ve firmwaru MSDM tabulka je, je tam i klíč a to, že se systém aktivoval, mi naznačovalo, že potud byl notebook hotov. Pak to ale někdo zřejmě zapomněl uklidit a připravit notebook do stavu určeném k distribuci koncovému zákazníkovi.

Systém je nicméně nainstalován, je zde i funkční oddíl pro obnovení, který má šílených 16 GB (a skutečně i install.wim má hodně přes 10 giga) a samozřejmě je zde i troška toho bloatwaru, i když ne tolik, co bývalo dříve, nebo co mají jiní, ale čisté to rozhodně nebylo a systém byl hodně, ale opravdu hodně těžkopádný.

Rozhodl jsem se, že to vyřeším jednoduše instalací čistých Windows 8.1, protože uklízet tenhle binec nemá smysl. Strávil bych dlouhé hodiny uvedením notebooku do stavu od výroby, pak bych strávil další dlouhé hodiny upgradem na Windows 8.1 (přestože to by si mohl rovnou udělat koncový uživatel) a mezitím bych ještě čistil notebook od toho bloatwaru – ve finále by to trvalo víc jak den čistého času.

Jak už hezkou dobu zejména u Windows prakticky jakékoli verze platí, čistou instalaci ničím nenahradíš, tak jsem také učinil. Přiznám se, že jsem nejprve bláhově zkoušel obnovení z recovery image na příslušném recovery diskovém oddílu, ale poté, co jsem byl po třech hodinách obnovování teprve ve zhruba 40 % procesu, jsem to vzdal, násilně ukončil, vzal jsem čisté Windows 8.1, smazal komplet celý disk (i s Recovery oddílem) a nainstaloval systém načisto. A protože jsem chtěl, aby notebook byl po předání uživateli zhruba ve stavu jako z výroby, takže se především mělo uživateli po prvním zapnutí objevit OOBE (s tím, že v systému nebyl žádný bloatware), přešel jsem po prvním zobrazení OOBE do audit módu známou klávesovou zkratkou Ctrl+Shift+F3.

Pozor na audit režim a Windows Update ve Windows 8.1

V audit módu přihlášen jako lokální (standardně vypnutý) uživatel Administrator jsem se jal instalovat veškeré ovladače a jiné nezbytné věci, včetně softwarové sady pro Bluetooth s legendární českou hláškou při instalaci.

Sice jsem to už viděl už mnohokrát, ale vždycky mě to pobaví.
Mimochodem: dokážete přijít na původní anglické znění této hlášky? ;-)

To už do domluveného předání zbývalo pár hodin, takže jsem měl trošku hoňky (byl jsem, jak říká kapitán Zdeňátko, lehce v záklonu). Samozřejmě jsem se rozhodl, že také nainstaluji veškeré bezpečnostní a jiné důležité aktualizace, které do té doby vyšly, takže jsem se jal spustit Windows Update a instalovat, co bylo k dispozici.

Když už se hláška Vyhledávání aktualizací spolu s rotujícím progress barem skvěla na obrazovce přes pět minut, začal jsem být nervózní. Sice jsem se už mnohokráte setkal se situací, že vyhledávání aktualizací trvá až nepřiměřeně dlouho, ale tohle bylo už i na mě moc, zejména mám-li tu čest s Windows 8.1, což je nejnovější systém od Microsoftu, takže pro něj dosud vyšlo nejméně aktualizací. Byl jsem zvyklý čekat u XPček, ale ne u Windows 8.1.

Zkusil jsem restartovat, akci opakovat, dokonce i čekat déle, vydržel jsem to asi čtvrt hodiny. Pak jsem to vzdal a začal jsem hledat aktualizace ručně. Věděl jsem, že především vyšel General Availability Rollup Update, který měl kolem dvou set mega, ten jsem chtěl určitě nainstalovat. Protože příslušný článek znalostní báze na webu Microsoftu mě poslal do prde…háje, tedy na Windows Update (což bylo v tu chvíli shodou okolností totéž), řekl jsem si, že se potupně podívám do katalogu Windows Update a stáhl si dvě aktualizace odtud a nainstaloval je ručně. Ani poté se Windows Update neprobral k životu.

Jak to tak bývá a ani já nejsem výjimkou, když selžou všechny pokusy, přečti si návod. V moderním pojetí to znamená když selžou všechny pokusy, zeptej se strýčka Googla. Ten parchant skutečně pomohl, ovšem co jsem se dozvěděl, to si snad ani Microsoft za rámeček nedá. Zdroj -= zde =-.

Takže jsem se prostě a jednoduše dozvěděl, že ve Windows 8.1 to není chyba, ale vlastnost. V audit módu prostě Windows Update nefunguje, tečka. Že v předchozích verzích Windows fungoval, je asi chyba v návrhu, nebo nedopatření, nebo pomsta Steva Ballmera, whatever. Prostě to nefunguje. Je to proto, že Windows Update se pomocí API OOBEComplete() dotazuje, zda je systém Windows ještě v OOBE režimu (tedy zda stále probíhá prvotní nastavení systému uživatelem) a pokud ano, tak neběží. Je to proto, aby systém během OOBE neinstaloval aktualizace a nerestartoval se, což by samozřejmě byl ve fázi OOBE docela průšvih.

Jakkoli by to mohlo vypadat, že jde chybu, když se systém Windows v audit režimu tváří, jako že stále probíhá OOBE, byť samotná fáze OOBE ve skutečnosti není na pořadu dne, systém se skutečně tváří a do Windows Update reportuje, že je stále ve fázi OOBE, aby prý jako měli administrátoři kontrolu nad tím, jaké aktualizace do systému nainstalují a jaké nikoli, i kdyby měli zapnuté automatické aktualizace. Jinými slovy to, že jsem si stáhl a nainstaloval aktualizace ručně, bylo v pořádku a podle plánu chytrých hlav v Microsoftu, akorát je problém, že já nemohu tušit, které aktualizace potřebuji, když mi to Windows Update neřekne.

Jeden navrhovaný způsob, jak tento problém obejít, je na audit mód se vykašlat, normálně si procesem OOBE projít, vytvořit si nějakého dočasného uživatele, s jeho pomocí nainstalovat vše, co je potřeba, včetně aktualizací, a když je vše hotovo, teprve potom přejít do audit módu, smazat dočasného uživatele a sysprepnout systém. Nezkoušel jsem to (podle některých uživatelů to tam toho dočasného uživatele ponechá, i když ho smažete). Pak jsou varianty jako nejprve si zjistit (na funkčním PC s čestvým systémem), jaké aktualizace potřebujete, pak je ručně stáhnout z katalogu a integrovat DISMem do instalačky. A další a další nápady, nezkoušel jsem zatím žádný, asi si s tím budu muset někdy pohrát. Prostě zase Microsoft a ty jeho klacky pod našimi nohami. Už by se z nich dala postavit slušná loď. A to jsem si zrovna začal říkat, že jsou ty Windows 8.1 asi přeci jen o štipec lepší než Windows 8. A teď se objeví tohle :-(.

Dopadlo to tak, že jsem tedy stihl nainstalovat jen ty dvě nejdůležitější aktualizace, sysprepnul systém a přijel uživatel, jehož jsem obeznámil se situací i s tím, že jsem už nestihl na základě takto připraveného systému vyrobit recovery oddíl, takže když bude potřebovat, ať se na mě obrátí a napodruhé to udělám pořádně. Veškerá tato práce byla bezplatná, protože šlo o osobu blízkou osoby blízké. A upřímně: pyšný na to moc nejsem (kromě toho, že jsem odevzdal neaktualizovaný systém, jsem si chtěl vyzkoušet výrobu té recovery partition, k čemuž jsem se už nedostal). Nicméně teď si budu po dlouhých večerech hrát s tím úlovkem, jehož náhled máte v úvodním obrázku ;-).