Už jen proto, že ne každá kniha v ČR vyšla (nebo prostě jen ještě nevyšla) a ne každý má možnost se dostat k anglickému originálu a číst anglicky psanou literaturu. Nechme tedy Marka Zuckerberga jeho osudu a zkusme si to společně trochu změnit.

Nevím jak vy, ale já jsem kdysi četl o dost víc knih. Množství přečteného textu se u mě asi nezmenšilo, spíše naopak, ale v posledních 10 letech prostě převažuje práce a odborné IT věci, nikoli beletrie či literatura faktu. Snažit se násilně bojovat s nemožností více číst je obecně zbytečné. Prostě buď čas, chuť i síly máte, nebo nikoli. Tak to pojďme spolu zkusit. Mark chce číst dvě knihy měsíčně, já navrhuji být skromnější a držet se alespoň jedné knihy za měsíc.

Osobně tedy letos hodlám přečíst nejméně 12 knih, které nesouvisí s prací či IT. Pokud se ke mě připojíte, tak se můžeme jednou měsíčně sejít nad sobotním článkem, který bude kompilátem krátkých textů nás všech o knize, kterou jsme právě dočetli. Mohou to být básně, sci-fi, historické pojednání, literatura faktu či cokoli jiného, volbu nechávám na vás. K tomu, abyste se připojili, postačí poslat e-mail s krátkým shrnutím a hodnocením přečtené knihy na můj email a já jednou měsíčně vyberu zajímavé texty do článku:

• Kontakt: david-zavináč-diit.cz; předmět: kniha

Sám mám v tuto chvíli rozečteno pár kniha a na pár dalších se chystám. Nejdéle v rozečteném stádiu se nachází asi autobiografie Shake Hands with the Devil gen. Dallairea, který velel v 90. letech mírové misi ve Rwandě, kdy zemi decimoval etnický konflikt vyústivší v největší novodobou genocidu. Zasekl jsem se asi v šestině knihy, kdy události začínají dostávat spád právě ve Rwandě. Není to příjemné čtení, ale myslím, že jde o věc, se kterou by se měl alespoň povrchně seznámit každý, kdo má pocit, že 2. světová válka je dávná minulost a nemůže se opakovat.

Což mě přivádí k nositeli Nobelovy ceny za literaturu z roku 1954. Ernest Hemingway je člověk, jehož portrét nám vždy visel v obýváku a má své tak trochu ambivalentní postavení v literatuře: může vám uchvátit jeho styl, stejně jako býti autor znechucen vynucováním jeho čtení v rámci výuky Českého jazyka a literatury na střední škole. Volba je na vás, já doporučuji.

Oddychovou sféru v rozečtených knihám u mě aktuálně zastupuje Terry Pratchett, konkrétně 7. Zeměplocha Pyramidy. Asi netřeba více rozebírat. Z knih čekajících ve frontě si dovolím nabídnout Pětidílnou sérii Mycelium od Vilmy Kadlečkové (zatím vyšly čtyři díly, celkově to nabere zhruba 2 tisíce stran a v české sf&f jde rozhodně o významný počin - za první díl si ostatně autorka loni odnesla Cenu Akademie SFFH).

Jinak už jsem to trochu naťukl s Romeo Dallairem: u mě má celkem výsadní postavení literatura faktu, případně (auto)biografie. Ale Umění klamu Kevina Mitnicka půjde po prvním přečtení jen na svoji pozici v knihovně. Ač je jeho líčení poměrně zajímavé, kniha je psána stylem „pro blbé“ a neustále se opakující prvky ve vyprávění ji činí poněkud monotónní (nicméně ještě jsem to nedočetl, třeba je v závěru nějaká úchvatná pointa).

Pravým opakem je loni vydaný soubor korespondence mezi spisovatelem Jaroslavem Žákem a režisérem Martinem Fričem Ej, bogatýre Makoviči obrazotvorče, která dokumentuje poměry v předválečném až poválečném období. Velmi čtivý náhled do duší obou pánů, kteří mají na svědomí některé stálice československé filmové tvorby. Nejnovějším přírůstkem (dorazil mi před zhruba 11 hodinami :-) pak je letos vydaný kompilát Josef Sudek v rozhovorech a vzpomínkách, který je must-have knihou pro všechny zájemce o fotografii a patrně největší český otisk v její historii. Ve frontě za panem Sudkem pak poslušně čekají autobiografie Alberta Speera, Lva Trockého, Georgije Žukova či Heinze Guderiana. A mnoho dalších knih, zejména žánrů sci-fi a fantasy.

Pokud tedy rádi čtete alespoň jednu knihu za několik týdnů a chcete se připojit, napište mi na uvedený mail o vaší knize. Je to takový experiment. Buď se nás sejde alespoň několik a bude z toho zajímavý seriál, nebo to celé vyšumí do ztracena. Hezký víkend. D