Na první pohled jednoznačně. Zatímco kvalita snímačů v zrcadlovkách Nikon roste, u Canonu se i přes všechny drobounké až zanedbatelné inovace to hlavní, tedy kvalita technických parametrů čipu, v podstatě nemění. A to nejen zpětně k Canonu EOS 7D uvedenému v září 2009, ale i hlouběji, k modelům třístovkové či čtyřstovkové řady.

Web New Camera to doplňuje tabulkovým srovnání staršího Nikonu D500 s aktuálním D5200, kde došlo k posuvu v barevné hloubce (z 22,7 na 24,2 bitů) i dynamickém rozsahu (z 12,5 na 13,5 eV) atd. Zato Canon zaznamenal mezi modelem EOS 400D (srpen 2006) a EOS 700D (březen 2013) dokonce pokles z 22,1 na 21,7 bitů, resp. mírný nárůst z 11 na 11,2 eV. Takže rozlišení sice Canonu vzrostlo výrazně (z 10,1 na 18 Mpix), ale to je asi tak vše.

Samozřejmě jde o statistiku pochybnou hned z několika důvodů. Za prvé měření DXO není všeobecně považováno za dokonale objektivní a za druhé jsou vyzobána sice mnohá data, ale nejsou zohledněny další věci týkající se fotoaparátů, třeba rychlost snímání, velikost bufferů, počty ostřících bodů, jednotlivé věci týkající se podpory videa atd.

Ale jeden nezpochybnitelný fakt z tohoto srovnání koreluje se skutečností: od září 2009 se Canon v APS-C segmentu drží 18Mpix snímače, zatímco Nikon se stále posouvá vpřed, momentálně k 24,x megapixelovým strojům. Jakoby to celé evokovalo dojem, že snímači (snímačům) Canonu v APS-C segmentu nejen ujíždí, ale již ujel vlak. Canon sice používá 1,6× crop místo 1,5× cropu u Nikonu/Pentaxu/Sony, ale to neznamená, že by se nejen nemohl posunout třeba na 20Mpix+ rozlišení a přitom současně zlepšit technické parametry. Uvidíme, jestli nás letos čeká případně nějaké takové tělo.

Jinak Nikon samozřejmě za mnohé vděčí zejména firmě Sony, jejíž snímače používá.