Výsledky zprávy, kterou TorrentFreak zveřejnil, v podstatě potvrzují a doplňují několik předchozích výzkumů. Můžeme tedy jen doufat, že Evropská komise projednou bude jednat podle zdravého rozumu a pošle velké korporace distribující hudbu do patřičných míst, až budou příště protlačovat věci jako ACTA a další podobná zvěrstva. Má tady totiž sérii studií, které konstatně ukazují, že realita je (kupodivu) naprosto opačná oproti dlouholeté propagandě distributorů.

Ti si dlouhodobě stěžují na pokles prodejů a vinu svalují výhradně na stahovače. Pokles prodejů fyzických médií je prostě fakt, který nikdo nerozporuje. Tak nějak ale distributoři opomíjí vlastní vinu na tom všem, a sice, že dlouho protlačovali pouze prodej nosičů jak koláčů. Legálně se to samozřejmě všechno tvářilo jako prodej licencí, ale kolik zákazníků reálně uspělo s tím, že když se jim např. ztratil/poškodil nosič a poptávali zaslání nového za nějaký poplatek, tak jim něco zasláno bylo? A kolik spíš bylo odesláno do tmavých míst než by jim byl odeslán nový nosič? Není tedy divu, že na to uživatelé postupem času přestali být zvědaví a když nedostali obsah tak, jak by jim to vyhovovalo, tak si ho pořídili sami.

Změna přišla až s takovým v podstatě hudebním Steamem, a sice iTunes, který mnohým sice stále nevyhovuje, ale přeci jen značnou část trhu pokryl. Umožňuje totiž mj. pořídit obsah kdykoli a skoro odkudkoli, mít ho stále v digitální podobě se snadným znovuzískáním v případě poškození, a navíc si zákazníci mohou koupit klidně i jen jednotlivé skladby namísto pouze celého alba. To jsou věci, které by člověk jinak bral jako samozřejmost. No, distributorům samozřejmě trvá trochu déle než tak jednoduché věci pochopí.

I dle samotného výzkumu toto odvětví zažívá boom, mezi lety 2004 a 2010 se obrat zjedenáctinásobil a skončil na 5,2 miliardách amerických dolarů v roce 2011. I přes to si ale distributoři v honbě za dalšími příjmy neustále stěžují a chtěli by pokroutit trh na míru šitou legislativou a státními zásahy (jako kdyby jich už tak nebylo dost). Zpráva samotná ale průzkumem mezi 16 000 uživateli ukázala, že tomu, jak to distributoři malují, tak úplně není. V podstatě studie potvrdila, že existuje nemálo lidí, kteří by si nikdy obsah ani nepořídili i kdyby existovaly druhy distribuce splňující všechno, co chtějí (anebo z druhé strany, kdyby neexistoval způsob, jak to pořídit „jinak“). Rozdělení jednotlivých skupin v podstatě ukazuje následující obrázek.

Distributoři by jim tedy neprodali za žádných okolností a nelze se tak přece domáhat toho, že kdyby nešlo stahovat, tak by si to koupili. Autoři konkrétně vycházeli z analýzy kliků na několik stovek stahovacích webech, těch zpracovali necelých pět miliard, a srovnával je s kliky v e-shopech. Lze samozřejmě namítnout, že ne každý, kdo kliká, něco koupí, stejně tak ale všichni nemusí stáhnout. Faktem však je, že při zvýšení kliků na stahovací weby o 10 % vzrostl počet kliků v obchodech až o 0,2 %. Takže reálně může možnost stahovat distributorům nějaké prodeje ještě přinést.

Ačkoli studii nelze v žádném případě označit za nějak neotřesitelně přesnou, přeci jen není první takovou, která potvrzuje to, co říkají mnozí už dlouhou dobu. Výsledky by myslím měly být brány v potaz. Určitě víc, než zájmy obchodníků. Jak to v EU dopadá, když svoje zájmy prosadí lobbisté, jsme už (bohužel) viděli mnohokrát: nakonec jsou kromě nich paušálně biti úplně všichni ostatní.