Sabam v roce 2004 zažaloval poskytovatele Scarlet (dříve Tiscali) a chtěl po něm, aby nasadil do své infrastruktury filtrovací nástroj Audible Magic, který má zkoumat datové pakety a zabránit přenosu autorsky chráněných děl. Když se případ loni dostal až před Evropský soudní dvůr, kam se poskytovatel odvolal proti rozhodnutí nižšího soudu, který nařídil filtr nasadit, vyjádřil se k němu jeho poradce a generální advokát Cruz Villalón, který ve své analýze tlačil vpřed myšlenku, že „právo na ochranu soukromí je nadřazeno zájmům zábavního průmyslu“. Podrobně a přitom shrnujícím způsobem popisuje případ samotné rozhodnutí soudu, kde se mimo jiné píše (doporučujeme přečíst, není to napsáno žádnou nesrozumitelnou hantýrkou, přesto zvýrazníme pasáže, které považujeme za důležité):

SABAM je správcovská společnost, která zastupuje autory, skladatele a vydavatele hudebních děl při udělování souhlasu s užíváním chráněných autorských děl třetími osobami.

Scarlet je poskytovatelem internetového připojení (dále jen „ISP“), který svým zákazníkům poskytuje přístup k internetu, aniž jim nabízí jiné služby takové povahy, jako je stahování nebo sdílení souborů.

V průběhu roku 2004 dospěla SABAM k závěru, že uživatelé internetu, kteří využívají služeb společnosti Scarlet, po internetu bez povolení a bez úhrady poplatků přenášejí díla obsažená v jejím katalogu, a to pomocí sítí „peer-to-peer“, které jsou transparentním prostředkem pro sdílení obsahu, jenž je nezávislý, decentralizovaný a vybavený pokročilou funkcí vyhledávání a stahování.

Prostřednictvím obsílky ze dne 24. června 2004 proto podala proti společnosti Scarlet příslušný návrh k předsedovi tribunal de premiere instance de Bruxelles, v němž uvedla, že tato společnost má coby ISP ideální postavení k tomu, aby přijala opatření, která zajistí ukončení porušování autorského práva ze strany jejích zákazníků.

SABAM se především domáhala určení, že z důvodu nedovolené výměny hudebních elektronických souborů pomocí programů „peer-to-peer“ došlo s využitím služeb poskytovaných společností Scarlet k porušení autorského práva k hudebním dílům patřícím do jejího repertoáru, konkrétně práva na rozmnožování a práva na sdělování díla veřejnosti.

Dále se domáhala toho, aby pod sankcí penále bylo společnosti Scarlet uloženo zajistit ukončení tohoto protiprávního jednání tím, že svým zákazníkům znemožní nebo zablokuje jakoukoli formu odesílání nebo přijímání souborů obsahujících hudební dílo prostřednictvím programu „peer-to-peer“ bez souhlasu oprávněných osob. SABAM se nakonec domáhala, aby jí společnost Scarlet, pod sankcí penále, předala popis opatření přijatých ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku, jenž bude vydán.

Rozsudkem ze dne 26. listopadu 2004 předseda tribunal de premiere instance de Bruxelles shledal, že došlo k porušení autorského práva oznámenému společností SABAM, avšak před dalším rozhodováním o návrhu na uložení povinnosti ukončit protiprávní jednání přibral znalce, aby posoudil, zda jsou technická řešení navržená společností SABAM technicky proveditelná, zda umožňují filtrovat pouze neoprávněné výměny elektronických souborů a zda existují i další mechanismy pro kontrolu užívání programů „peer-to-peer“, a aby určil náklady na tyto mechanismy, které připadají v úvahu.

Ustanovený znalec dospěl ve znaleckém posudku k závěru, že i přes mnohé technické překážky nelze zcela vyloučit technickou proveditelnost filtrování a blokování neoprávněné výměny elektronických souborů.

Předseda tribunal de premiere instance de Bruxelles na tomto základě uložil rozsudkem ze dne 29. června 2007 společnosti Scarlet, aby pod sankcí penále zajistila ukončení porušování autorského práva konstatovaného rozsudkem ze dne 26. listopadu 2004 tím, že svým zákazníkům znemožní jakoukoli formu odesílání nebo přijímání elektronických souborů obsahujících hudební dílo z repertoáru společnosti SABAM prostřednictvím programu „peer-to-peer“.

Scarlet podala proti tomuto rozhodnutí k předkládajícímu soudu odvolání, v kterém především uvedla, že není schopna uvedený příkaz splnit, jelikož účinnost a trvalost systémů blokování a filtrování není prokázána a zavedení takových mechanismů naráží na řadu praktických překážek, například na problémy s kapacitou sítě či s dopadem na síť. Kromě toho bývá každý pokus o blokování dotčených souborů záhy zmařen, neboť v současnosti existuje několik programů „peer-to-peer“, které znemožňují ověřování jejich obsahu třetí osobou.

Scarlet dále poukázala na to, že uvedený příkaz je v rozporu s článkem 21 zákona ze dne 11. března 2003 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, který do vnitrostátního práva provádí článek 15 směrnice 2000/31, jelikož jí de facto ukládá obecnou povinnost dohledu nad komunikací na její síti, neboť každý nástroj pro blokování nebo filtrování provozu „peer-to-peer“ nutně předpokládá provádění všeobecného dohledu nad všemi sděleními na této síti.

Scarlet nakonec dospěla k názoru, že zavedení systému filtrování porušuje ustanovení unijního práva o ochraně osobních údajů a o důvěrnosti sdělení, neboť takové filtrování znamená zpracovávání IP adres, které jsou osobními údaji.

Předkládající soud má za to, že před ověřením, zda existuje mechanismus filtrování a blokování souborů „peer-to-peer“ a zda může být účinný, je třeba se přesvědčit, zda jsou povinnosti, které mohou být společnosti Scarlet uloženy, v souladu s unijním právem.

Za těchto podmínek se cour d’appel de Bruxelles rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

1. Umožňují směrnice 2001/29 a 2004/48, ve spojení se směrnicemi 95/46, 2000/31 a 2002/58, vykládané zejména se zřetelem k článkům 8 a 10 evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, aby členské státy dovolily vnitrostátnímu soudu, který má rozhodnout v řízení ve věci samé na základě jediného zákonného ustanovení, podle kterého ‚příkaz k ukončení protiprávního jednání mohou [vnitrostátní soudy] vydat také vůči zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí osobou využívány k porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících‘, aby [ISP] nařídil zavést vůči všem svým zákazníkům obecně, preventivně, výlučně na náklady tohoto ISP a bez časového omezení systém filtrování všech příchozích i odchozích elektronických sdělení přenášených prostřednictvím jeho služeb, zejména s využitím programů ‚peer-to-peer‘, za účelem identifikace pohybu elektronických souborů v jeho síti obsahujících hudební, kinematografické nebo audiovizuální dílo, k němuž navrhovatel údajně vlastní práva, a následně zablokovat jejich přenos buď při vyžádání, nebo při odeslání?
2. V případě kladné odpovědi na [první] otázku, ukládají tyto směrnice vnitrostátnímu soudu, který má rozhodnout o návrhu na vydání soudního příkazu vůči zprostředkovateli, jehož služby jsou třetí osobou využívány k porušování autorského práva, aby uplatňoval zásadu proporcionality, má-li rozhodnout o účinnosti navrhovaného opatření a o jeho odrazujícím účinku?

Tolik citace průběhu. Následují stanoviska soudu, z nichž vybíráme ta nejdůležitější:

Vzhledem k výše uvedenému je třeba konstatovat, že příkaz, aby dotyčný ISP zavedl sporný systém filtrování, by tomuto poskytovateli ukládal povinnost aktivního dohledu nad všemi údaji každého z jeho zákazníků za účelem předcházení jakémukoliv budoucímu porušování práv duševního vlastnictví. Z toho plyne, že tímto příkazem by uvedenému ISP byla uložena povinnost obecného dohledu, která je zakázána článkem 15 odst. 1 směrnice 2000/31.

…

Při posuzování slučitelnosti takového příkazu s unijním právem je třeba dále zohlednit požadavky vyplývající z ochrany příslušných základních práv, jaké například zmiňuje předkládající soud.

…

Kromě toho se účinky takového příkazu neprojevují jen u dotyčného ISP, neboť sporný systém filtrování může porušovat i základní práva zákazníků tohoto ISP, konkrétně jejich právo na ochranu osobních údajů zakotvené v článku 8 Listiny a jejich svobodu přijímat a rozšiřovat informace chráněnou v článku 11 Listiny.