Je to poměrně zvláštní věc, ale pro procesory rodin Skylake a Broxton (Atom SoC generace Goldmont) bude potřeba pro plně využitelnou GPU část používat dva odlišné binární bloby, neboli uzavřené části kódu firmware.

První firmware se jmenuje GuC a má na starosti plánovač vytížení grafické části pro paralelní (renderovací/výpočetní) enginy. Skrze tento firmware předávají aplikace svá data skrze 256 vstupních míst, což vyvolá příslušnou událost plánovače pro konkrétní vhodný grafický engine v GPU. Plánovač spravovaný tímto firmwarem zahrnuje rozhodovací pravomoci v jakém pořadí budou úlohy na jednotlivé části GPU posílány, stanovuje předpovědi využití, monitoruje chod a předává příslušné informace softwaru, když je úloha hotova.

Druhý firmware DMC má na starosti low-power idle stavy grafiky. Spravuje ukládání a obnovu registrů displeje nezávisle na operačním systému / kernelu.

Tyto dvě věci tedy aktuálně Intel ke svým next-gen integrovaným grafikám poskytuje skrze uzavřený kód dvou dílčích firmwarů. Nejde přitom o nic monstrózního, binární soubor prvního firmwaru má zhruba 110 kB, druhého dokonce jen zhruba 8 kB. O to více se dere na povrch otázka, co za zázračné know-how v těch blobech je, že to Intel potřebuje držet pod pokličkou.