Řešení se jmenuje grafen a jde o jednu z forem uhlíku podobnou běžnému grafitu, kde jsou však atomy uspořádány ve tvaru šestiúhelníků. Využívá se struktury tvořené právě "dvourozměrnou" vrstvou tloušťky jednoho atomu v tomto uspořádání, která umožňuje provádět 100 miliard sepnutí za vteřinu, tedy dosahovat frekvence 100 GHz (elektrony v této struktuře se šíří výrazně vyšší rychlostí). Struktura má unikátní nejen elektrické, ale i optické, mechanické a tepelné vlastnosti, které jsou v současné době předmětem obsáhlého výzkumu.

Výrobní technologie spoléhá v IBM na epitaxi (pěstování krystalické struktury na dané podložce) a je kompatibilní se stávajícími metodami výroby křemíkových tranzistorů. Grafenové wafery se syntetizují tepelnou dekompozicí substrátu z karbidu křemíku (ten je zahřát na více než 1 100 °C, čím se začne redukovat na grafen - mimochodem, touto metodou již loni v MIT uměli produkovat grafenové čipy o stovkách tranzistorů). Grafenový tranzistor je pak v současné době vyroben v řádu 240 nm (rozměr gate), což dává velký prostor pro budoucí optimalizace. Křemíkové tranzistory stejných rozměrů jsou schopny dosahovat frekvencí kolem 40 GHz, grafenový tranzistor tedy ve své současné verzi umí již ~2,5násobek.