Výrobcům sestav a distributorům v důsledku této krize zůstalo na skladech zboží, které mělo být podle původních odhadů dávno prodané. OEM výrobci se proto rozhodli nejprve zamontovat a vyprodat zásoby procesorů Ivy Bridge, jejichž morální zastaralost se každým dnem od uvedení nové generace pouze prohlubuje. Na stůl Intelu z toho důvodu dorazilo menší množství objednávek na Haswell, než s jakým počítal. Přistoupil proto k řešení, které výrobce sestav a distributory slušně řečeno nenadchlo a vnímají ho jako takovou ošklivý… nepěknou věc.

Intel zkrátka příslušné OEM modely Haswellu, o které není zájem, předal do retail distribuce za ceny o $20-30 (na kus ) nižší, než na kolik vyjdou srovnatelné retailové kousky. To opět nepřímo sráží hodnotu skladových zásob Ivy Bridge, kterých se OEM výrobci budou zbavovat ještě obtížněji.

Na jednu stranu to můžeme vnímat jako další z mnoha hřebíčků do rakve PC průmyslu - na stranu druhou to je pro nás jakožto zákazníky dobře, jakýkoli tlak na snižování cen je vnímán pozitivně (byť v dlouhodobém časovém horizontu může mít i na zákazníka negativní dopad). Podle tržních analytiků je sice postup, který Intel zvolil, jednorázovým řešením situace, ale z dlouhodobého hlediska by bylo vhodnější omezit výrobu a přizpůsobit ji skutečné úrovni současné poptávky.