Podívali jsme se také do Listiny základních práv a svobod na to, jak by se dal případ řešit podle ní. Nacházíme patovou situaci, kterou by měl rozlousknout veřejný zájem.

Článek 10

(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Tento bod je dostatečnou podporou pro vynesení nařízení ÚOOÚ. Lékaři mají právo, aby byla zachována jejich dobrá pověst, což, pokud mají na webu znamylekar.cz velmi negativní hodnocení, není. Na druhou stranu: pokud by byl uplatněn tento princip a lékař měl ABSOLUTNÍ PRÁVO na ochranu své „dobré pověsti“ (bez ohledu na to, zdali si dobrou pověst skutečně zaslouží), pak by na základě stejného principu měl takové absolutní právo třeba i několikanásobný vrah. Ochrana dobrého jména, která souvisí s vykonáváním tak klíčového povolání, jakým lékař je, by podle našeho názoru neměla být nadřazena zájmům občanů (právo na zdraví a zdravotní péči) ani státu (zdravé obyvatelstvo). Pokud lékař odvádí svoji práci nekvalitně, pak se (tady už to mírně dotahujeme ad absurdum) logicky dopouští poškozování zájmů pacientů i státu. Jeho právo na zachování dobré pověsti nesmí být nadřazeno právu pacientů na kvalitní zdravotní péči. Nekvalitní lékař si právo na dobrou pověst nezaslouží prostě proto, že si ji sám svou nekvalitní prací poškozuje.

Článek 17

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

(3) Cenzura je nepřípustná.

Tyto tři body naopak podporují činnost webu znamylekar.cz. Každý má právo vyjadřovat své názory, jakož je i svobodně vyhledávat. Web znamylekar.cz nedělá nic jiného, než že toto zprostředkovává. Je v nejvyšším zájmu občanů tohoto státu, aby nebyli omezováni ve svém právu sdělovat si své osobní názory na kvalitu lékařů či zdravotnického personálu, jakož i čehokoliv jiného. Dělo se to vždy (převážně ústně), jen nyní s internetem vyplouvají informace o jistých lékařích na povrch daleko snadněji a jsou dostupné všem. Zkuste se zeptat sami sebe, jestli byste se v roce 1995 dostali třeba k tomuto videu.

Druhá věc, kterou musíme zdůraznit: Cenzura je nepřípustná. V tomto případě je zájem lidí a zájem státu nadřazen zájmům lékaře a tudíž je nepřípustné, aby byla prováděna jakákoli cenzura, která je sama o sobě zakázána. Ostatně připomeňme kauzu Internet Info a jisté „proslulé“ realitní kanceláře - soud rozhodl, že diskuse na serveru zůstane, jen z ní musejí být odstraněny vulgarity. Nyní v případu znamylekar.cz nyní ÚOOÚ rozhodl zcela opačně, přesně ve stylu „kdo chce psa bít, hůl si vždy najde“. Onou pověstnou holí není nic menšího než zpracování osobních údajů.

(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Ano, toto je druhý odstavec, o který se „ve své zvrácenosti“ může ÚOOÚ opřít. Jenže ten odstavec vyjmenovává vedle ochrany práv druhých i ochranu veřejného zdraví - opět, dle našeho názoru je ochrana veřejného zdraví nadřazena neoprávněné „dobré pověsti“ špatného lékaře.

Článek 31

Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

Tento článek zde zmiňujeme z jediného důvodu: sami víte, jak za ministra Julínka dostala Listina základních práv a svobod velký políček. I přes slavné vystoupení pana ministra před Ústavním soudem nyní platíme 30Kč poplatek. Takže z našeho pohledu se článek 31 stal s posvěcením Julínkovy reformy Ústavním soudem tak jako tak již dávno bezzubým.

Vše výše napsané ale nehodnotí lékaře, zejména ty dva, kteří si stěžovali, jako lidské osoby. Jako soukromé osoby mají tito pánové veškerá práva na ochranu svého soukromí, osobní cti atd. Ale jako lékaři, tedy veřejně činné osoby (byť si tento pojem vykládáme patrně šířeji než právníci této země) podílející se na zabezpečení fungování státu ochranou jeho obyvatelstva, nemají právo býti nadřazeni tomuto obyvatelstvu. Rozhodnutí ÚOOÚ se snaží odebrat občanům České republiky jeden z významných kontrolních mechanismů ve zdravotnictví, který nepodléhá ani státní moci, ani farmaceuticko-medicínské lobby, která nám spolu s masmédii vnutila například nedostatečně testované a pochybně schválené vakcíny proti prasečí chřipce (a takových případů bylo, je a bude daleko více).

Za toto rozhodnutí, které je dle našeho názoru v rozporu s Listinou základních práv a svobod, v rozporu s dřívějšími rozhodnutími samotného ÚOOÚ a v rozporu s dobrými mravy i zájmy státu udělujeme Úřadu na ochranu osobních údajů naše čtvrté ocenění.

Uděleno Úřadu na ochranu osobních údajů
za cenzuru internetu a omezování svobody slova