Připomeňme, že problém s korodující ochrannou vrstvou CCD čipů se týká víceméně 18Mpix CCD generace dálkoměrů Leica. To znamená modely M9, M-E, M Monochrom. Starší modely (tedy Leica M8 s 1,33× crop snímačem) i pozdější modely (Typ 240 s 24Mpix CMOS či nové M10) se to netýká. Jde výhradně o de facto výrobní vadu full-frame CCD snímačů (už si z hlavy nevybavím, jestli šlo o Kodak, Aptina či „kýho výra“). Leica poté spustila program pro výměnu čipů právě i u těl, které již nejsou v záruce.

Jenže ten hlavní problém přetrvává. Kodak ani Aptina a vlastně ani nikdo jiný už full-frame CCD čipy odpovídajících parametrů nevyrábí. Všichni přešli na CMOS. Leica má tedy omezené množství čipů použitelných pro opravy modelů generace M9. A platí to i pro nově ohlášené pokračování programu oprav.

Z generace M9 Leica nadále nabízí servisní program, během kterého u těl starších 5 let vymění CCD čip za nový/nepoškozený. Současně provede veškeré servisní úkoly na těle (dálkoměr, závěrka, další mechanické a elektrické části, …). Spoluúčast zákazníka na tomto programu je 982 € (což je řekněme 1/4 ceny nového dálkoměru Leica).

Co ale v podtextu probublává z tiskové zprávy je jasné. Leica zákazníkům, kteří model generace M9 používají, doporučuje upgrade na novější generaci. Těch CCD čipů je zkrátka omezené množství a asi se ani na všechny nedostane, nemluvě o tom, že teprve za pár let zjistíme, jak si vedou vyměněné čipy. Velkým problémem ale je to, že uživatelé často provozují tyhle starší Leicy (nejen M9, ale i stařičkou M8) právě proto, že mají CCD čip, nikoli CMOS. Fotky z CMOSu prostě vypadají jinak, něco jim chybí.