Technologicky je Nikon Df obdobou zrcadlovky Nikon D4, sdílí s ní špičkový snímač rozměrů kinofilmového políčka. Marketing kolem tohoto přístroje pochopitelně staví právě a hlavně na designu, takže si nejprve shrňme parametry a vzhled si nechme na konec.

• 16 Mpix BSI CMOS
• full-frame (36×23,9 mm)
• rozlišení snímků 3696×2456
• ISO 100 až 12800 (resp. až 204800)
• RAW + JPEG + TIFF (!)
• 39 AF bodů (9× cross, 7 AF bodů funguje až do f/8)
• 3,2" LCD, 921k bodů, pevný
• pentaprismový hledáček, 100%, 0,7×
• závěrka 1/4000 - 30 sec + bulb
• X-sync 1/250
• 5,5 fps
• SD, SDHC, SDXC
• USB 2.0, miniHDMI
• výdrž 1400 snímků (dle CIPA)
• 144 × 110 × 67 mm, 760 g
• podpora objektivů AF, AF-S, DX, AF-D + Ai/non-Ai (!)

Pokud necítíte touhu honit se za megapixely, pak je Df papírově výtečný stroj. Pro ty, kteří touhu cítí, má Nikon 36Mpix model D800/D800E, jiní ale naopak ocení co nejméně megapixelů a naopak co nejlepší výkon co do minima šumu. Už někdejší 12Mpix Nikon D3 ukázal, že tohle tento výrobce fakt umí a předpokládám (nemaje Nikon Df v ruce), že Df na tom bude o notný kus lépe.

Rozsah ISO je parádní, podpora TIFFu vedle obou obvyklých formátů pak přinejmenším překvapivá a zvláštní. Potěší pentaprismový hledáček se 100% pokrytím a poměrně slušnou velikostí, byť třeba na legendární přístroje manuální kinofilmové éry se velikostí nechytá. Závěrka má rozsah časů adekvátní retro stylu, rychlost 5,5 fps neohromí, ale ani neurazí. AF systém ale zaslouží jistě pochvalu. Stejně tak výdrž akumulátoru.

Budu ale i trochu rejpat. Tato retro zrcadlovka s cenou 2750 dolarů, resp. 3000 dolarů za kit s 50mm f/1.8 sklem je totiž poměrně drahá. Americká cena kolem 2750 dolarů totiž bude v Česku znamenat něco kolem 70 tisíc Kč, tedy na úrovni právě D800 a jiných. Nikon si svůj retro přístroj nechá hodně, HODNĚ dobře zaplatit.

Můj subjektivní názor pak je, že ač to vypadá zajímavě, zas tak moc retro to není. Grip měl být odjímatelný, jelikož přístroje z 60./70. let jej prostě neměly a tento mi designově přijde trochu divný. I proporce jsou jiné, spíše to celé vypadá jako hranatá moderní D-SLR s retro fazónou, než vzpomínka na legendární Nikon FM2. Ale to je věc názoru, samozřejmě. Co mě ale přijde velmi hloupé, je skutečnost, že ač tento přístroj plně podporuje (včetně měření) i pre-Ai objektivy, tak nemá klínovou matnici. Možná půjde přímo u Nikonu dokoupit (za nějakou tu tisícovku), ale pro mě osobně by v případě rozmýšlení, zdali mám třeba z Nikonu F3 (v tomto hypotetickém scénáři samozřejmě neřeším problém přechodu od analogové k digitální fotografii) přejít na Nikon Df bylo rozhodujícím právě to, že dostanu viditelně menší hledáček a žádný klín či mikrorastr.

Nikon Df je rozhodně výborný počin. Můj subjektivní názor ale je, že těchto pár věcí výrobce opomněl a je to škoda.