Tento ovladač představil ve své padesátiminutové keynote na Tokyo Game Show sám president Nintenda, Satoru Iwata. Z fotografií sami vidíte, že ovladač ze všeho nejvíce evokuje klasické dálkové ovládání od televize. Je navrženo pro použití pouze jednou rukou. Obsahuje dva „pohybové“ senzory, takže vybrané akce, které se obvykle provádějí manipulací s nějakým prvkem na ovladači (joystick, tlačítka) se zde provádějí fyzickým pohybem ovladače v prostoru. Můžete tak například v některé hře provádět „sekání mečem“ prostým „sekáním ovladačem ve vzduchu“, zatáčet s automobilem v závodní hře prostým otáčením zápěstí ruky anebo mířit zbraní v 3D akční hře jednoduchým zamířením do místa, kam chcete střílet (což částečně evokuje způsob ovládání pomocí ovladače, přikládaného před zhruba deseti lety k virtuální helmě VFX-1, vzpomene si na ni vůbec ještě někdo?).

Rozšiřující port ve spodku dálkového ovládání slouží k připojení dalšího ovládacího prvku, který obsahuje analogový ovladač a dvě tlačítka (Z1 a Z2). Po zapojení tohoto rozšíření bude vaše dálkové ovládání v tzv. „Nunchaku“ konfiguraci ;-).

Na hlavním ovladači naleznete velké tlačítko, označené písmenem „A“ a druhé velké tlačítko „B“ umístěné na spodku ovladače. Dále pak standardní křížový ovladač, ON/OFF tlačítko, Start, Select a Home tlačítka (ta budou podle všeho sloužit k „navigaci“ při práci s konzolí mimo jiné ve spojitosti se slibovanou Wi-Fi konektivitou). Nakonec zbývají dvě malá tlačítka „a“ a „b“. Ta se pak mohou zdáti být až nepohodlně nízko, nicméně pokud ovladač otočíte o 90 stupňů, dostanete konfiguraci ovladače, jakou měla stará dobrá 8bitová konzole NES, kde křížový ovladač máte v levé ruce a zmiňovaná tlačítka v pravé (zde je potřeba doplnit, že Nintendo slibuje pro tuto herní konzoli možnost stáhnout a hrát staré klasické hry z NES). Přesná pozice a velikosti jednotlivých tlačítek mohou doznat před finální výrobou ještě drobných úprav.

Ve spodní části ovladače se nacházejí čtyři LED diodky, které reprezentují příslušnost daného ovladače k tomu kterému hráči (konzole jich samozřejmě zvládne obsloužit více než jeden). Vespod pak naleznete klasické lůžko pro baterie, ve finální verzi pak možná bude nějaký ten (a)typický dobíjecí akumulátor. Dosah ovladače je někde mezi 10 až 15 stopami (zhruba 3,5 až 5,2 m). Barevná provedení vidíte na fotografii.

Ovladač je to vskutku revoluční, uvidíme, zdali se jej při případném kladném přijetí trhem podaří úspěšně okopírovat i dalším společnostem a nabídnout je ve formě periferií, třeba právě k Playstation 3, Xbox 360 a koneckonců i k PC. Mě osobně třeba zajímá, jak si „Nunchaku“ kombo povede ve 3D střílečkách oproti prozatím dle mého názoru nepřekonatelnému systému ovládání klávesnice+myš (které zavedla v roce 1995 Bethesda ve hře Terminator: Future Shock).

Pro posouzení kvalit ovladače (a koneckonců i konzole Nintendo Revolution) jsou prozatím k dispozici pouze jakási dema, prezentující funkčnost, žádné reálné herní tituly neexistují. Těžko zde má smysl nějak popisovat, jak se ve kterých situacích s ovladačem pracuje, když jej v podstatě mělo v ruce jen pár šťastlivců v Tokyu. Pokud byste však chtěli slyšet něco více z úst presidenta Nintenda, můžete shlédnout jeho 50minutovou prezentaci tohoto ovladače. Nicméně bych rád dopředu upozornil, že je jakýmsi dalším Japoncem simultánně tlumočena z japonštiny do angličtiny, takže do srozumitelnosti výstupů třeba Steve Jobse to má hodně daleko.

Jen jedna malá drobnost na závěr: pokud se i třeba díky tomuto ovladači na Nintendo Revolution těšíte a už se chystáte rozbíjet prasátko, pak vězte, že nejenže nebude umět přehrávat HD videa (tj. nebude umět rozlišení typu 1080i, 720p apod. ale ani mít Blu-ray či HD DVD mechaniku), ale nebude umět v základní konfiguraci přehrávat ani DVD Video disky, pouze po dokoupení patřičného příslušenství.