Pozn: tento článek je původní redakčně neupravenou, mírně aktualizovanou verzí článku, který vyšel v únorovém číslu SOS magazínu. Pokud vám mimo jiné připadá na CD-R server snad až příliš triviální, pro jednou nám to odpusťte, tu a tam rádi myslíme i na méně znalé čtenáře.

Většina dat, která běžně produkujeme, se dá rozdělit do několika kategorií. Jednak to mohou být různé soubory s filmy či hudbou, které lze volně (a nutno podotknout, že zcela legálně) stahovat z internetu, dále drtivá většina uživatelů PC používá některou bezplatnou e-mailovou službu a takřka všichni již přešli na digitální fotoaparát.

Představme si modelovou situaci, kdy všechna tato data jsou v ohrožení „úmrtím“ datového nosiče. S filmy a hudbou není a asi nikdy nebude problém. Když odejde pevný disk nebo vypálená DVD, jednoduše si soubory stáhneme z internetu znovu, ostatně naše internetová připojení jsou stále rychlejší a levnější. Pokud jde o e-maily, záleží na tom, jak spolehlivá je firma službu provozující. Ale to nejcennější jsou bezpochyby rodinné fotografie a videa.

Jak je to tedy s filmy a hudbou?

V rámci volného užití díla máme v Česku zákonné právo pořizovat si pro osobní potřebu kopie zveřejněných autorských děl, aniž bychom narušili autorská práva majitele. Z toho důvodu pokud je někde na internetu obecně k dispozici k bezplatnému stažení film, seriál či hudební album, můžeme si jej pro osobní potřebu stáhnout. Nesmíme jej ale šířit dál, což mimo jiné vylučuje stažení díla prostřednictvím některých výměnných sítí jako bittorrent, kde při stahování zároveň data sdílíme dalším uživatelům.

Tuto možnost pořízení kopie zákonodárci kompenzovali autorskými poplatky z různých zařízení jako jsou pevné disky, paměťové karty, tiskárny či vypalovatelné CD a DVD. Technicky se tak dá říci, že s každým zakoupeným datovým nosičem si „předplácíme“ možnost bezplatného stahování autorských děl. Proto když o nějaký film přijdeme kvůli havárii pevného disku nebo nečitelnosti DVD, není to zas až tak velký problém, stačí jej pouze na internetu znovu vyhledat a stáhnout.

A co má letitá elektronická pošta, přes kterou si vyměňuji informace s přáteli a rodinou?

Budu předpokládat, že nemáte doma umístěn vlastní poštovní server a využíváte některou z volně dostupných služeb jako Seznam, či GMail. Vaše pošta je v takovém případě natolik v bezpečí, nakolik je zodpovědný provozovatel služby. Občas se sice stane, že v serverovně odejde nějaké diskové pole a někteří uživatelé přijdou o část svých e-mailů, ale to jsou nyní již spíše výjimky. Něco jiného ale je, pokud máte firmu a e-mail používáte ke komunikaci s klienty. Pak je lepší sáhnout po placeném (a tudíž garantovaném) hostingu v řádu desetikorun měsíčně. Ve všech případech ale lze vždy e-maily zálohovat, dobrou cestou je používání poštovních klientů jako Outlook či Thunderbird s tzv. „POP3“ přístupem k e-mailové schránce, které příchozí maily stahují do vašeho počítače a odchozí taktéž skladují.

Jak je to s fotografiemi či videem z kamery?

Tady už jde do tuhého, narozdíl od e-mailů a audiovizuálních děl se jedná o jedinečná data, která často vlastníte pouze vy a vaši nejbližší. Jejich ztráta je tak často zcela nenahraditelnou. Na ně se tedy ve zbytku povídání primárně zaměřím.