I když je toto téma vysloveně páteční, ukazuje malý kousek z oné jinak skryté části ledovce, která v tomto kontextu znamená stinné stránky nové technologie. Samozřejmě za ně nikdy nemohou technologie jako takové, ale vždy konkrétní lidé, kteří ji využívají. Ti jsou ale tentokrát více-méně anonymní. Určité skupiny totiž přišly s nápadem recyklovat již existující pornografii s využitím umělé inteligence a levně tak generovat „nový“ obsah. Nejčastější praktika má spočívat v realistické náhradě obličejů původních herců za jiné - ať už nové, neokoukané, nebo naopak známé a oblíbené.

Tato recyklace vyvolala mezi producenty reálného obsahu značnou vlnu nevole a nařizují provozovatelům videowebů, aby podobný obsah odstraňovali. Vyjádření zveřejnil zástupce webu Pornhub, který tato videa považuje za odporující pravidlům stránek. Navíc vyzval uživatele, ať „závadný“ obsah hlásí, aby mohl být obratem odstraněn. Pokud se předpokládá, že uživatel podobné video pozná, pak buďto náhrada obličeje nemůže být tak realistická, jak vyjádření uvádí, nebo musí jít o skutečného znalce majícího přehled o konkrétní podobě původního obsahu.

Producenti v první řadě hovoří o porušení svých autorských práv, ale zdá se, že problém může být hlubší a jeho důsledky dalekosáhlé. Vznikl totiž způsob, jak vytvářet s minimálními náklady zdánlivě nový obsah. Přiznejme si, že objem stávajícího obsahu a postupující možnosti využití AI jsou tak mocné, že časem skutečně může vznikat obsah, který většina konzumentů bude považovat za nový, dosud neviděný a uspokojivý. Producenti tradičního obsahu ale mají nesrovnatelně vyšší náklady, takže by časem jejich byznys nemusel být rentabilní.

Závěrem malá zajímavost - za měsíc uběhne čtvrt století od smrti Brandona Lee, herce, který byl zastřelen při natáčení filmu The Crow / Vrána. Tvůrci snímku se rozhodli film dokončit, Leea nahradit jiným hercem a tomu v postprodukci nahradit obličej Leeovým. Autoři se dočkali uznání, protože tyto časově náročné a nákladné úpravy zvládli provést tak, že neinformovaný člověk nedokázal rozlišit, ve které scéně hraje původní herec a ve které upravený dabér. Nyní, po pětadvaceti letech, lze podobné úpravy provádět na počkání, pomalu v reálném čase a v podstatě na koleně.