Za objevem stojí Dr. Joel Yang, který přišel se „slanou vývojkou“ už v době, kdy studoval v Massachusettském technologickém institutu. Právě ta je klíčem k použití elektronové litografie s velmi velkým rozlišením, kdy je možné vytvářet nanostruktury malosti až 4,5 nm.

Jednotka informace (tedy bit) se na diskové plotně ukládá do shluku maličkých magnetických zrnek. Ta jsou v současné době velká kolem 7 až 8 nm a několik málo desítek takových zrnek tvoří dohromady jeden fyzický bit. Zrnka vytvářená elektronovou litografií se „slanou vývojkou“ a bez nutnosti použití dražšího vybavení jsou menší, demonstrována byla záznamová hustota 1,9 Tbit/palec² použitelná pro ukládání dat a dokonce bylo cvičně dosaženo hustoty 3,3 Tbit/palec². Na projektu pracuje skupina vědců, která si do názvu dala předsevzetí dosáhnout až 10 Tbitů/palec².

 
Snímky magnetického média pod elektronovým mikroskopem: vlevo 1,9 Tbit/palec², vpravo 3,3 Tbit/palec²

Samozřejmě jedna věc je výzkum v laboratoři a druhá realita všedního dne. Ta nám takřka denně ukazuje snahu nacpat více a více dat do paměťových čipů schopných udržet informaci i bez přísunu napájení a pracovat s nimi stále větší rychlosti a čím dál tím svižněji (máme samozřejmě na mysli flash paměti v SSD). Je tedy otázkou, zda a kdy přijde zmiňovaná technologie na trh, jestli už třeba nebude pozdě a v neposlední řadě se také musíme ptát na trvanlivost a spolehlivost takto uložených dat. Jestliže největší (co do kapacity) pevný disk dnes pojme 4 TB, pak si myslíme, že při šestinásobku, který tímto vědci slibují, bychom mohli po takovém 24TB disku ještě za několik let rádi sáhnout. Na druhou stranu znáte to – čím více dat na jednom místě, tím více jich odejde, když to místo jako celek selže ;-).