Naše země se podpisem mezinárodní obchodní dohody ACTA zavázala k úpravě některých zákonů. Až se tak stane, nebude pro vás internet už nikdy stejným místem jako dřív. A jestli se domníváte, že jde jen o to, jak zakázat nelegální stahování filmů, pak se mýlíte.

Možná jste o ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) nikdy neslyšeli. Nebylo by to nic divného, až dosud se projednávala za zavřenými dveřmi, jak je to u obchodních smluv běžné. Teď se věci mění, protože je dokončena, podepsali ji zástupci většiny vyspělých zemí světa a bude se v nich ratifikovat. Pro nás jako členy EU bude závazné, jak rozhodne Evropský parlament.

Nejspíš jste ale slyšeli o nedávné vlně internetového vandalství. Hackeři dočasně vyřadili z provozu webové stránky mnoha institucí včetně české vlády (a dokonce i slovenské, přestože Slovensko je jednou ze čtyř zemí EU, jež ACTA nepodepsaly). Zablokovat web vlády je bezvýznamná a hloupá klukovina analogická tomu, kdyby někdo pocákal barvou boční dveře do Strakovky. Výsledek je opačný, než strůjci protestu zamýšleli: veřejnost se ještě víc utvrdila v tom, že tohle se jí netýká, že jde o záležitost bandy počítačových pirátů, kteří by chtěli, aby všechno bylo zadarmo. Tenhle elegantní odstup sice velké části řečené veřejnosti nebrání v tom, aby si stahovala filmy z Ulož.to a z nedávno zavřeného Megauploadu, ale dnes si nebudeme vyprávět o pokrytectví a dvojí morálce.

Na smlouvu doplatí spotřebitel

Kdyby skutečně šlo jen o to stahování copyrightovaných materiálů, nedalo by se proti ACTA mnoho namítat. Také by však byla celkem zbytečná, snad s výjimkou dvou signatářských zemí - Mexika a Maroka - jejichž autorský zákon není postačující. V České republice však máme standardní autorské právo s příslušnými sankcemi. K postihu skutečných pirátů, jako byl zmíněný Megaupload, žádnou novou úpravu nepotřebujeme. ACTA jejich situaci příliš nezmění: dál budou manévrovat na hraně zákona a kousek za ní, kličkovat mezi národními legislativami, přecházet na důmyslnější technická řešení a provozovat levný černý trh.

Pirátům ACTA neublíží, běžným spotřebitelům ano. Oslabí totiž jejich pozici na trhu ve prospěch výrobců a prodejců všeho, co souvisí s duševním vlastnictvím.

Popisovat konkrétní změny je obtížné, protože ACTA je formulována vágně a do legislativy signatářských zemí se může promítnout rozmanitými způsoby. Téměř jistě z ní vyplyne větší odpovědnost tzv. třetích stran - poskytovatelů připojení, provozovatelů webových serverů. Ti jsou dnes povinni poskytnout údaje o svých uživatelích na základě soudního příkazu, což předpokládá, že již probíhá vyšetřování. To je úprava rozumně vyvažující ochranu osobních práv a vymáhání zákona.

Anti-Counterfeiting Trade Agreement vyžaduje, aby se údaje o podezřelém uživateli vydávaly již na základě žaloby, tedy dřív, než se posoudí její opodstatněnost; a dostat je mohou nejen orgány činné v trestním řízení, ale i majitelé autorských práv, jež byla údajně porušena. Když to budeme interpretovat trochu extrémněji, otvírají se tím doslova orwellovské scénáře. Ale na pováženou to je i bez jakékoli demagogie.

Velký problém souvisí s tzv. DRM a datovými formáty. DRM je to, kvůli čemu si hudbu zakoupenou pro Windows Media Player nemůžete snadno přehrát v iPhonu anebo proč nejdou knihy koupené u Amazonu číst v jiné čtečce než v Kindle.

Spotřebitelům se zdá být přirozené a korektní, aby s tím, co zaplatili, mohli nakládat svobodně a podle vlastní úvahy, výrobci jsou jiného názoru. Je pro ně výhodné uzamknout zákazníka do svého uzavřeného systému. ACTA kriminalizuje nástroje, které umožňují DRM obejít - jak jejich vývoj a výrobu, tak použití. Dnes si v ČR můžete legálně pořídit kopii svého vlastního DVD s filmem, případně tento film převést do formátu, v němž se dá přehrát na počítači, aniž byste do něj museli disk zastrčit. Po zavedení ACTA to bude protizákonné. Když si na iPadu budete chtít přehrát obsah svých vlastních DVD a neporušit zákon, budete si muset příslušný film koupit podruhé. Ale to je pořád řeč jen o zábavním průmyslu.

Zabetonovaný copyright

Je dobré si uvědomit, že duševní vlastnictví je daleko širší pojem. Fyzická výroba je dnes až na výjimky komoditou. Skutečnou hodnotu představují znalosti, výrobní předpisy, marketing a značka. Důležitá část dohody je věnována padělkům značkového zboží, což - stejně jako u pirátských serverů - je oblast mimo zákon i běžnou morálku. ACTA však může sehrát značnou roli také ve farmaceutickém průmyslu a v biotechnologiích. V těchto oborech je běžnou praxí pokrýt pomocí patentů a jiné právní ochrany co nejširší oblast technologií, účinných látek a způsobů využití, zabírat si tak "území", aby se na ně nedostala konkurence. ACTA může časem sloužit k blokování vývoje a výroby generických léků, biotechnologicky upraveného osiva apod.

Autoři a signatáři ACTA mají naprostou pravdu v tom, že ochrana duševního vlastnictví je nutná. Z hlediska společnosti je primárním cílem této ochrany podpora a rozvoj tvořivosti. Dnešní stav copyrightu však silně zvýhodňuje zprostředkovatele oproti tvůrcům. Má-li se podpořit tvořivost, je zapotřebí autorskoprávní ochranu rozvíjet, přizpůsobit ji požadavkům a možnostem dnes převládajících digitálních technologií. ACTA se snaží o pravý opak - zabetonovat copyright co nejdéle v jeho současném stavu.

Je škoda, že zatím jsou s odporem proti ACTA nejvíce spojováni "piráti" - problematická skupina a okrajová politická strana. Je škoda, že rizika ACTA se pletou dohromady s extrémními představami o úplném zrušení copyrightu. Nicméně: čtyři země Evropské unie - Německo, Nizozemsko, Slovensko a Estonsko - dohodu nepodepsaly. Proti ACTA se postavila také konzervativní česká europoslankyně Zuzana Roithová, kterou těžko můžeme podezírat ze sympatií k internetovým chuligánům a blouznivcům datového komunismu.

Být proti pirátství a zároveň proti ACTA je naprosto konzistentní postoj. Zastánci jednoho i druhého totiž podporují parazitování na tvůrcích i spotřebitelích, ať už si to uvědomují, nebo ne.