Sledování pomocí RFID čipů otestováno
Návštěvníci Coca-Cola zábavního parku, jenž byl na tři dny vybudován pro zábavu teenagerů v Izraeli, dostali na ruku RFID čipy, se kterými se zalogovali na Facebooku a pak u jednotlivých atrakcí s jeho pomocí dávali rovněž na Facebooku vědět, že se jim líbí. Setkalo se to s nebývalým zájmem, některé dny zaznamenaly až 35 000 aktualizací a to přitom tam v jeden okamžik mohlo být pouze 650 lidí. S označením „To se mi líbí“ by to pochopitelně tento počet nedalo, teenageři totiž navíc s čipem mohli přítomnému fotografovi dát jmenovku, když je právě vyfotil a fotky pak na Facebook umístil.
Opravdu neškodná legrace, bohužel ale dává jasně najevo, jak se především naše mladá internetová generace nechá velmi lehce chytit na vějičku moderních technologií, aniž by kdo z nich vůbec přemýšlel, zda je to bezpečné. A tak se v profilech na Facebooku třeba dozvíte, kdo kdy jede na dovolenou a na jak dlouho, aby šli bytoví zloději najisto, lidé často přidají i fotografie interiéru, aby to měli ještě jednodušší. Zaměstnanci a úředníci pak s naprostým klidem plní své profily zprávami i v pracovní době a pak se nestačí divit, když dostanou výpověď. Neštěstím totiž je, že složitých technologií máme kolem sebe už tolik, že lidi přestalo zajímat, jak vlastně fungují a jak se řádně ovládají. Tupě věří tomu, že je vše nastavené a připravené jen pro jejich bezpečí a pohodlí, což ale nemusí být vůbec pravda, složitost nastavení Facebooku nechť je zářným příkladem.
Nyní tedy už víme, že „lidi to chtějí a lidi to přijmou, když se to dobře podá“ a třeba právě s RFID čipy, které najdete v kdejakém zboží včetně potravin, by se daly dělat doslova divy. Co třeba soutěž o hodnotné ceny, když budete RFID z výrobku přikládat na vyznačených místech ke snímačům, když půjdete okolo? Dokonalejší pak bude rozdávání čipů proti nacionálům, a co třeba povolení sledování mobilu? Jistě vymyslíte další orwellovské vize, před kterými by se i sám autor nehezké představy budoucnosti, kam se nepochybně suneme, musel červenat a stydět, že něco takového sám nevymyslel.