Cyber Intelligence Sharing and Protection Act, zkráceně CISPA, je tak trochu novinkou a tak trochu následníkem technicky zkrachovalých legislativních návrhů SOPA/PIPA na potírání tzv. „pirátství“. Jak bývá zvykem, „druhá verze“ si dává pozor na to, aby se v jejím názvu neobjevovalo hlavní téma příliš okatě, takže zatímco SOPA měla pirátství v názvu (Stop Online Piracy Act), název CISPA budí dojem, že jde (primárně) o kyberbezpečnost. Uvědomělá část veřejnosti je však háklivá i na tento termín, protože obecně jakékoli snahy svázat Internet nějakými regulacemi „ve jménu ochrany občana“ zatím vždycky zaváněly nějakou pokoutnou kulišárnou řízenou vlivnými subjekty, s nimiž se vlastníci obsahu buďto jen vezou na vlně či rovnou stojí u kormidla.

Optimální stav, kdy si Internet bude žít svým vlastním životem a řešit se budou konkrétní prohřešky, na které současné legislativy myslí, je pro řadu vlivných lidí nevyhovující, neboť svoboda Internetu značně omezuje možnosti manipulace. Proto je např. v Číně situace taková, jaká je (a daly by se najít další příklady, možná i s většími represemi, ale Čínu lze obecně považovat za takový „etalon cenzury“).

O čem tedy CISPA je? V podstatě jde o návrh, který by měl pokrývat jak problematiku kyberbezpečnosti (což je podle našeho názoru věc, do které by stát obecně neměl vůbec co kecat (stejně jako do řady dalších s Internetem nesouvisejících věcí, ale to je na jinou debatu)), tak i (méně nápadně) problematiku ochrany duševního vlastnictví. Pokud se tyto dvě věci spojí do jedné legislativy, vzniká koktejl, který by velice šmakoval onomu legendárnímu Velkému Bratrovi, k němuž tyto a podobné snahy salámovou metodou směřují.

„CISPA velmi obecně až neurčitě definuje, jaké informace mohou být sdíleny s vládními organizacemi. Má být nadřazena všem zákonům týkajících se soukromí a jeho ochrany. CISPA má potenciál rozšířit roli vlády v monitorování soukromé komunikace a pravděpodobně přesune ochranu vládní kyberbezpečnosti z civilních agentur na armádu. Získané informace mohou být použity i jinak než pro účely kyberbezpečnosti,“ tvrdí Center for Democracy and Technology.

„CISPA by v USA vymazala i poslední zbytky zdání existence soukromí na internetu. Bude o ní hlasováno příští měsíc. CISPA by byla vítězstvím vlastníků obsahu zdrcených bezprecedentní vlnou aktivismu proti SOPA a cenzuře Internetu. SOPA byla protlačována coby nástroj proti online pirátství, avšak varování o ekonomických ztrátách se minula účinkem, proto její zastánci zkouší fíglem přilepit tuto legislativu k zákonu, který bude v očích většiny Američanů vypadat jako zákon, který je má ochránit od záporáků. Tento tak zvaný kyberbezpečnostní zákon cílí na ochranu ,vládních informací‘ a ,duševního vlastnictví‘ a může nařídit vašemu poskytovateli připojení odepření přístupu na některé webové stránky – nebo k celému Internetu. CISPA rovněž nabádá společnosti, aby o vás sdílely informace s vládou a dalšími firmami. Tyto informace pak budou moci být použity prakticky k čemukoliv – od stíhání pro trestné činy až po servírování reklamy. A co je nejhorší – CISPA má být nadřazena všem existujícím zákonům na ochranu soukromí,“ tvrdí ve svém prohlášení sdružení Demand Progress, které vzniklo za účelem informování o CISPA a likvidace této legislativy (napadá nás sice, co na to čtvrtý dodatek americké ústavy, ale již nějaký čas sledujeme, že se americká ústava postupně přepracovává v role krepového papíru prodávaného za jiným účelem).

Pokud máte dojem, že jsme moc paranoidní, pak vězte, že co se Internetu týče, je lepší (spíše nutné) se denně obávat o jeho svobodu a bojovat za ni, než jednoho dne zjistit, že už bojovat nesmíte a že není ani jak bojovat. Na otázku „jak se legislativa USA týká zbytku světa“ je také velice jednoduchá odpověď: USA jsou každému kousku světa příliš blízko na to, aby se jej to netýkalo. Zejména pak pokud jde o legislativy regulující Internet – schválně si pingněte na nějaký server v USA – zjistíte, že to je doslova „co by paketem dohodil“.