Případ 33leté matky čtyř dětí Jammie Thomas-Rasset, která měla za nasdílení 24 skladeb zaplatit téměř 2 milióny dolarů, je asi znám každému, kdo sleduje právní tahanice zábavního průmyslu s obyčejnými lidmi. Částka dokonce překvapila Garyho Wade Leaka z vedení Sony BMG, který u soudu sice obhajoval americkým právem stanovenou maximální sazbu za jednu skladbu ve výši 150 tisíc dolarů, ale po vyřčení rozsudku v podobě 80 tisíc dolarů za skladbu pro Jammie Thomas se přiznal, že takovou pálku nečekal a odhadoval, že v odvolání dojde na snížení částky dokonce pod hodnotu, kterou stanovil soud první instance, což bylo celkem $222 000 za všech 24 skladeb.

Gary Wade Leak měl nakonec pravdu. Americká spravedlnost to s částkou 1,92 miliónů asi opravdu přepískla a vzbudila poměrně velký rozruch, takže odvolací soud nakonec částku opravdu snížil pod 222 tisíc. Jammie Thomas je neodvratně uznána vinnou a hraje už jen o čísla. To poslední, které vypadlo z odvolacího soudu, zní $54 000 (tedy $2 250 za jednu skladbu). „Potřeba vytvoření odstrašujícího případu nemůže být důvodem ke 2miliónovému rozsudku za krádež a ilegální distribuci 24 skladeb s úmyslem obstarat si hudbu zdarma,“ prohlásil ve svém rozhodnutí Michael Davis, vrchní soudce oblastního soudu v Minnesotě.

Ačkoli ze snížení rozsudku ze dvou miliónů na „pouhých“ 54 tisíc by mnohému hříšníkovi spadl kámen ze srdce, Jammie ještě zdaleka nemá vyhráno. Rozsudek musí totiž přijmout žalující strana a zástupce zábavního průmyslu z RIAA se již nechal slyšet, že „rozhodnutí soudu zkoumají“. Zkoumají ho také právníci Jammie, jejichž cílová částka je 0.

Zábavní průmysl má nyní každopádně problém. RIAA se chtěla s Jammie původně dohodnout mimosoudně, ta to ale odmítla a výsledná pálka ve výši $1,94M zamotala zábavnímu průmyslu hlavu. RIAA si nikdy nedělala naději na to, že by od Jammie tak velkou částku skutečně dostala, to by bylo z jakéhokoli úhlu pohledu prostě nereálné a určitě by pro ni bylo lepší, kdyby Jammie nabídku na mimosoudní vyrovnání přijala. Mediální haló kolem této částky však možná zapůsobilo i na soudce Davise a nyní je částka snížena zase na dost malou. RIAA momentálně řeší (a jiní právníci se dohadují), zda měl vůbec soudce oprávnění tento krok učinit (mimochodem je to tentýž soudce, který předsedal prvnímu soudu, z něhož vypadla částka $222 tisíc). Také se hovoří o tom (a to už jsou další spekulace), že hudební průmysl by měl rád už tento případ z krku a nechce už vynakládat žádné finanční prostředky na jeho další protahování a pokouší se znovu o mimosoudní vyrovnání. V tom případě by jim rozhodnutí soudce Davise s tak (relativně) nízkou částkou přišlo poněkud nevhod. Navíc o velice podobném snížení trestu se nyní jedná v kauze Sony BMG vs. Joel Tenenbaum a pokud by hudební průmysl s Davisovým snížením souhlasil, může si zasadit precedent i pro Tenenbauma. Hra o mimosoudní dohodu s Jammie je tím poněkud zkomplikována.