Protože jsme se našemu (nám věnovanému) týranému 40GB SSD Intel 320 Series nevěnovali delší dobu, bude vhodná malá rekapitulace. Tedy krátce:

Jak jistě víte, přepisovali jsme do zblbnutí jedno 40GB SSDčko. Poté, co jsme do něj protlačili přes půl petabajtu, jsme se rozhodli ověřit trvanlivost zapsaných dat. Zapsali jsme tedy na disk dvě kopie velkého souboru, které zabraly drtivou většinu kapacity SSD. Následně bylo SSD odpojeno a uloženo na teplé místo do menší serverovny, kde se teplota trvale pohybuje někde kolem 25 až 27 °C.

Původně jsme chtěli čitelnost dat ověřit po třech měsících. Jenže jsme si mysleli, že to data v pohodě přežijí, tak jsme si řekli, že jim dáme více. Nakonec se na SSD nějak pozapomnělo, takže leželo ladem něco přes 5 měsíců.

Výsledek je takový, že z SSD se stalo 8MiB WRITE-ONLY úložiště. To znamená, že na SSD můžete zapsat, co chcete, ale už to nepřečtete. Tedy poté, co SSD odpojíte od napájení. Všechna data se hned ztratí a SSD je opět prázdné.

Závěr

Kromě toho, že bych rád doporučil, abyste si závěr udělali každý sám, přikládám své postřehy:

Tak především: když umře SSD, ztrácíte tím všechna data na něm uložená. Do posledního bajtu. HDD obvykle neumírá tak rychle, takže při prvních příznacích chřipky se z něj dá zachránit poměrně hodně. Zachránit data ze zesnulého SSD by pravděpodobně dokázaly některé firmy, ale v tomhle konkrétním případě, se obávám, že se prostě data z životem unavených čipů ztratila nadobro, tady už je prostě vymalováno.

Jaká že je vlastně trvanlivost dat na SSD, když ho odpojíme od proudu? K tomu by nám měla pomoci tabulka JEDECu:

Za určitých podmínek, které jsme zaručeně nedodrželi, by mělo vypnuté Client SSD udržet data při skladovací teplotě 30 °C zhruba rok, přesněji 52 týdnů. Intel řadí SSD řady 320 do kategorie Consumer (tedy Client), takže by to měl být zhruba ten rok, při nižších skladovacích teplotách i více.

Je tedy zřejmé, že SSD dostalo řádně do těla a deklarovanou dobu data neudrželo (upřímně: ani se moc nedivím). Přesto si zpětně říkám, že je škoda, že jsem čitelnost dat neověřil dříve, třeba po těch třech měsících. Jenže po bitvě je každý generálem. A po bitvě skutečně je.

Tady se snad víc než kdy jindy hodí říci „operace se zdařila, pacient zemřel“. Ono to bylo v podstatě cílem. Bohužel se z toho nedají dělat žádné jednoznačné závěry ohledně životnosti SSD. Byl to jeden případ z nekonečného množství a dopadl právě takto. Jiný případ by mohl dopadnout úplně jinak a je fakt, že v praxi se to bez nějaké urychlující simulace testuje těžko, protože je to náročné na čas. Však jen tento příběh trval rok a půl. Druhou možnosti by bylo testovat těch SSDček mraky naráz, ale kdo vám je dá?

Poděkování

Na úplný závěr mi tedy dovolte, abych poděkoval především našemu čtenáři, který se své SSD rozhodl obětovat a na test nám ho věnoval. Doufám, že to nebyla ztráta úplně marná.