Čistě hypoteticky, kdybychom takových čipů dali do SSD 8 či 16, dosáhlo by se na kapacitu 12, resp. 24 TB. To je i ve srovnání s teprve chystanými pevnými disky vynikající. Stejně tak vynikající by byly ve srovnání i přístupové doby, IOPS a vše další, čím NAND flash nad rotujícími plotnami exceluje.

Životnost zápisu je něco zcela jiného, o tom se ale Toshiba blíže nezmiňuje. Stejně tak o ceně.

Připomeňme, že zatímco SLC NAND Flash uchovává v paměťové buňce buď 0, nebo 1, MLC už musí udržet čtyči hodnoty (00, 01, 10, 11), TLC 8 hodnot (000 až 111) a QLC tedy 16 (0000 až 1111). SSD tedy musí být schopné spolehlivě zapsat a spolehlivě přečíst 16 různých napěťových úrovní, což zčásti bude spoléhat na velký matematický aparát sloužící k dopočítávání nejistých hodnot, kontrolní součty a samozřejmě také rozkládání zátěže zápisu skrze celé SSD. Neb přepisovat buňku, kde je uchováno 16 hodnot jen kvůli změně jedné z nich není zrovna vhodné.

Dodávky vzorků SSD a SSD řadičů partnerům započaly již před pár týdny. Toshiba celou technologii a zejména 16vrstvé čipy bude vystavovat v srpnu na Flash Memory Summitu v kalifornské Santa Claře.

Toshiba s novými QLC čipy cílí na enterprise i spotřebitelská SSD či paměťové karty.

Čistě teoreticky, kdyby se vzaly tyto kapacitně nejzajímavější 96GB die a navrstvily se po 64 do čipu (což je nyní běžně dostupná technologie u Intelu či Samsungu, stejně jako u Toshiby), dosáhl by jeden takový čip na kapacitu 6 TB.