Současné americké zákony nedávají v určitých případech provozovatelům internetových obchodů povinnost požadovat po nakupujícím americkou sales tax, spotřební daň do češtiny obvykle překládanou jako daň z obratu nebo daň z prodeje a podobnou naší DPH. Tuto povinnost nemají tehdy, pokud jde o internetový prodej mezi státy unie, kdy je provozovatel internetového obchodu z jiného státu než nakupující. Jedinou výjimkou z toho pravidla je pak případ, kdy obchodník má kamennou pobočku v tom státě, ze kterého pochází nakupující, v takovém případě pro tento stát daň z obratu vybírat musí.

Změnit se tuto situaci, kdy internetoví prodejci při přeshraničním prodeji v zásadě nemusí účtovat k ceně objednávky navíc zmíněnou daň, již několik let snaží různé politické skupiny, podporované velkými řetězci kamenných obchodů. Jedním z odpůrců současného stavu je také organizace RILA (Retail Industry Leaders Association), jejímiž členy jsou například supermarkety Walmart či Target.

Tyto řetězce a jejich zastřešující organizace považují osvobození internetových prodejců od daně z prodeje za jejich nespravedlivou konkurenční výhodu. Jejich zástupci a také  jejich političtí spojenci v Kongresu dále argumentují, že internetoví obchodníci nejen ve státech, kam prodávají, nemusí platit spotřební daně, ale navíc díky svým o daň výhodnějším cenám ubírají tržby zdejším kamenným obchodníkům a tím tam také snižují zaměstnanost.

Opakovaně se proto objevují návrhy na zdanění přeshraničních prodejů z internetových obchodů, kdy se nakupující nachází na území jiného státu unie než prodávající. Posledním takovým pokusem je asi měsíc starý Marketplace Fairness Act 2013. K němu nyní, nicméně spíše strategicky, má přibýt návrh dodatku k příležitosti projednávání zákona o rozpočtu Kongresu. Dodatek chtěli během tohoto týdne, s vysokou pravděpodobností se tak mělo stát včera, navrhnout stejní předkladatelé jako samotný Marketplace Fairness Act, jimiž jsou republikánský senátor z Wyomingu Mike Enzi a Dick Durbin, demokratický senátor za Illinois.

Proč jde v případě dodatku o strategický návrh? Dodatek má totiž v podstatě stejný obsah, jako zmíněný zákon, s tím rozdílem, že není zcela právně závazný a obsahuje více podmínek své platnosti. I proto by pro dodatek měli být jeho předkladatelé schopni sehnat více hlasů, než pro zákon jako takový. Tyto hlasy ovšem později, při získávání podpory pro hlavní zákon, mohou vydávat za hlasy podporovatelů zdanění mezistátních internetových prodejů a tím dále získávat pro svůj zákon podporu. Předkladatelé doufají, že se jim pro dodatek podaří získat hlasů senátorů alespoň 60.

Proti se staví skupina firem podnikajících na internetu. V čele opozice je eBay, následuje sdružení malých internetových maloobchodníků W R HERE a také důležitá skupina NetChoice, sdružení velkých internetových společností, mezi kterými lze najít třeba Facebook, Yahoo, LivingSocial či AOL.

Otevřený dopis, v němž změny zdanění internetového obchodování odmítá, zaslala členům Kongresu také skupina 15 neziskových organizací. Ta argumentuje, že umožnit státům unie zdanění mezistátních online prodejů by znamenalo ohromnou právní zátěž pro veškeré internetové obchodníky. Daňových jurisdikcí je totiž podle dopisu na území USA skoro 10 tisíc, alespoň co se týká různých výjimek, lokálně platných sazeb a dalších místních ustanovení.

V otevřeném dopise se argumentuje, že internetový obchodník by se v případě každého jednotlivého přeshraničního prodeje musel seznámit s jurisdikcí místa, kde přebývá nakupující, a zdanit mu prodej podle lokálních předpisů. To při fragmentovanosti daňových pravidel je úkol v podstatě neřešitelný. Zatímco kamenný obchod odvádí daně jednoduše v té jurisdikci, ve které sídlí, a podle jejích předpisů, internetový obchodník by se musel orientovat v předpisech všech jurisdikcí, odkud u něj lidé nakupují, a ještě vědět, které z nich náleží na naúčtovaných daních kolik a tyto peníze jim následně odevzdávat.

To by pro internetové obchodníky byla tak velká zátěž, že jako jediné schůdné řešení působí, že by by do jiných jurisdikcí zboží úplně přestali posílat.

Zbývá dodat, že současný právní stav je založen na rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1992, kdy soudci rozhodli, že obchodníci z jiného členského státu nemusí při maloobchodních dodávkách zboží vybírat daň z obratu. Změnit toto rozhodnutí přijetím zákona se snaží zástupci kamenných maloobchodních řetězců vytrvale již několik let, prozatím ale neúspěšně. Zda budou neúspěšní i nadále, to ukáže hlasování v americkém Senátu. Nejprve napoví hlasování tento týden o zmíněném dodatku, během příštích měsíců pak přijde na řadu i Marketplace Fairness Act, o který jde především.