Na podnět španělské společnosti Padawan (pustila se do sporu o výpalném se Sociedad General de Autores y Editores de Espana (SGAE) - asi tamní obdoba naší OSA) se zabýval otázkou tzv. výpalného, tedy poplatku, který se platí hromadným správcům autorských práv ať z optických médií, kazet, vypalovaček, paměťových médií, ale i z kopírek a dospěl k závěru, že tak, jak se to plošně dělá nyní, je to nepřijatelné. To, co ví snad každé malé dítě, objevili soudci až nyní, ale buďme rádi, že se tak vůbec stalo a to přímo na evropské úrovni.

Dle jejich verdiktu není možné vybírat poplatek takto necíleně, když není jasné, zda je poplatek vybrán opravdu za „přečin“, kvůli kterému byl na toto zboží uvalen (nechápejte nás špatně, pojmem „přečin“ zde míníme volné užití díla, které je právě kompenzováno oním náhradním poplatkem přezdívaným „výpalné“, slovo „přečin“ je užito záměrně proto, že jsou ze strany zábavního průmyslu poslední dobou velmi často i tato zákonem dovolená užití považována za nezákonná, nebo se alespoň ochranné spolky snaží tento pocit v lidech vyvolat). Jestli už si mnete ruce, že vám vrátí výpalné z paměťové karty ve foťáku, na které máte pouze privátní snímky, pak vás asi zklameme, protože soud dospěl i k řešení, jak tento poplatek zacílit. Je totiž evidentní, že „pro osobní potřebu“ není možné provádět kopie v organizacích a firmách, to jde pouze tehdy, když dojde k prodeji fyzické osobě (a už se tedy dále nezkoumá, zda si na kartu nahrajete film nebo uložíte vlastní fotky). To znamená jediné: výpalné by se mělo platit pouze při prodeji koncovému zákazníkovi jako fyzické osobě. Když si pořídíte paměťová média nebo kopírku do firmy, položka „poplatek autorským organizacím“ by měla obsahovat vždy nulu.

Znamená to tedy, že bychom se měli dočkat další z mnoha úprav našeho autorského zákona. Sice je to malá úprava, ale buďme rádi, že kape, nemusí lejt jako z konve.

Celý zápis najdete pod označením Case C-467/08, my vám sem dáme jen jeho závěrečnou pasáž:

... Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

1. Pojem „spravedlivá odměna“ ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti je autonomním pojmem práva Unie, který musí být vykládán jednotně ve všech členských státech, které zavedly výjimku pro soukromé rozmnožování, bez ohledu na možnost přiznanou členským státům určit, v mezích stanovených právem Unie, zejména uvedenou směrnicí, formu, podmínky financování a výběru, jakož i výši této spravedlivé odměny.
2. Článek 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že „přiměřená rovnováha“, kterou je třeba nalézt mezi dotyčnými osobami, předpokládá, že výše spravedlivé odměny bude nutně vypočtena na základě kritéria újmy způsobené autorům chráněných děl v důsledku zavedení výjimky pro soukromé rozmnožování. Úprava, podle které osobami, jež mají povinnost financovat spravedlivou odměnu, jsou osoby, které disponují vybavením, přístroji a nosiči pro digitální rozmnožování a které z tohoto důvodu právně nebo fakticky poskytují toto vybavení nebo rozmnožovací služby soukromým uživatelům, je v souladu s požadavky „přiměřené rovnováhy“, pokud tyto osoby mají možnost přenést skutečnou zátěž spojenou s tímto financováním na soukromé uživatele.
3. Článek 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že musí existovat spojitost mezi uplatněním poplatku určeného k financování spravedlivé odměny na vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování a jejich předpokládaným používáním pro účely soukromého rozmnožování. V důsledku toho uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování bez rozdílu, zejména na vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování, jež nebyly poskytnuty soukromým uživatelům a jsou zjevně vyhrazeny k jiným účelům než pro pořizování rozmnoženin k soukromému užití, není v souladu se směrnicí 2001/29.