Stejně jako v Česku, i v Británii jsou politici, kteří přicházejí se silnými prohlášeními krátce po nějaké takové „internetové tragédii“. Aktuálně to ve formě online napadání schytává Chloe Madeley, televizní hlasatelka, novinářka na volné noze, modelka a … tak nějak obecně řečeno britská celebrita.

Nelze říci, že by urážky či napadání či vyhrožování na internetu bylo na Britských ostrovech beztrestné. Podle dostupných informací za to hrozí až půlroční trest. Pan ministr jej ale ve svém nedávném komentáři navrhuje prodloužit až na čtyřnásobek. Příslušná norma ve formě dodatku skutečně v tuto chvíli proplouvá příslušným byrokratickým aparátem země a má se vztahovat pouze na Anglii a Wales. Norma také dá policii více času na shromáždění důkazů pro úspěšné vedení procesu s obviněným.

Pan Grayling přímo uvedl, že „tito internetoví trollové jsou zbabělci, kteří otravují život země.“ Dodává, že nikdo by takové slovní útoky dané osobě nevmetl přímo do tváře a tak by pro ně nemělo být místo ani na sociálních sítích.

Sama Chloe Madeley by regulaci sociálních sítí v tomto smyslu uvítala. Možná se ale ptáte, proč se zvedla taková vlna nevole vůči Chloe Madeley. Inu, stalo se tak proto, že obhajovala komentáře své matky na adresu fotbalisty Cheda Evanse, který byl v dubnu 2012 usvědčen ze znásilnění a odsouzen k 5letému trestu. Ten vinu vždy odmítal a snažil se očistit své jméno, nicméně z vězení se dostal až nyní 17. října 2014 po odpykání poloviny trestu. Matka Chloe označila toto znásilnění za „nenásilné“ s tím, že nezpůsobilo [oběti] žádné tělesné škody.

Upřímně: raději se vyhněme přehrabování se v tomto špinavém prádlu. Co je na tomto případu zajímavé, je návrh pana ministra. Řekněme, že zde tedy máme sportovce odsouzeného za násilný trestný čin. Někdo okomenutje tento čin jako nenásilný a ve svém komentáři jej v podstatě bagatelizuje. Dcera dotyčné osoby pak tento názor obhajuje. Spojené království Velké Británie a Severního Irska má celkově 64+ miliónů obyvatel a žádná Chloe - bez ohledu na to, jak je slavná - nemůže očekávat, že de-facto obhajoba osoby usvědčené z násilného trestného činu, nezvedne výrazně hladinu adrenalinu řadě lidí z těchto 64 miliónů. A bohužel internet a jeho anonymita jsou takové povahy, že od myšlenky k jejímu vyjádření někde v jeho hlubinách, je zatraceně krátká cesta.

Celé to může působit jako bouře ve sklenici vody. Kdyby nešlo o známého fotbalistu a známou televizní osobu, nikdy bychom se o tom nedozvěděli a nikdy by se tím žádný pan Chris Grayling nezabýval. Faktem je, že lidé jsou vůči sobě ve vodách internetu daleko příkřejší, než by byli v realitě a navíc na rozdíl od této reality: internet nezapomíná.

Otázka toho, jak chce pan ministr zajistit ztotožnění konkrétní osoby s konkrétním komentářem na internetu, je věc, která by nás velmi silně zajímala. Protože nadále platí základní právní princip, že jakýkoli čin musí být dané osobě prokázán nade vší pochybnost, jinak musí být rozhodnuto v její prospěch. Ať již to platí v tomto případě o odsouzeníhodných komentářích na adresu televizní hvězdy, nebo o komentářích její matky obhajujících odsouzeného násilníka.

V neposlední řadě tu pak je faktor svobody slova stojící proti právu člověka na vlastní bezpečí. Jestli ale správné vyvážení těchto dvou důležitých faktorů zajistí prodloužení maximálního trestu z 6 měsíců na 2 roky, o tom silně pochybuji. Nicméně je možné, že jednoho dne napadne někoho v EU připravit podobnou právní normu, kterou pak budou muset převzít i členské státy. Takže si možná začněme dávat pozor na slovní sílu svých komentářů, abychom byli připraveni na den, kdy agresivní forma kritiky bude trestným činem.

Mimochodem, viděli jste 12 rozhněvaných můžů? Už v této klasice Sidneyho Lumeta jsme se mohli pozastavit a zamyslet nad tím, jestli sousloví „zabiju tě!“ automaticky znamená chystaný pokus o vraždu, nebo jen velmi agresivní prohlášení ve vyostřené debatě. Pokud si mohu dovolit generalizovat, tak pan Chris Grayling by nepochybně byl porotcem č.3. Bez ohledu na možnou maximální výši trestu je v tomto případě klíčové, aby daný případ byl vyšetřován a posuzován co nejkvalitněji a u soudu následně projednáván s nejvyšší obezřetností. Má důvěra v reálnou soudní praxi, ať již v našich končinách, nebo za kanálem La Manche, však taková není.