Diit.cz - Novinky a informace o hardware, software a internetu

CCD versus CMOS versus film v roce 2017

Film paběrkuje, to je zcela zjevné. CCD čipy byly prakticky kompletně nahrazeny výhodnějšími CMOS typy, to je také zcela zjevné. Stále častěji však vídám nostalgická volání nejen po éře filmu, ale i CCD.
blog

Kdyby mi někdo ještě před pár lety řekl, že nostalgie se od filmových materiálů přesune částečně i na digitální čipy vyráběné technologií CCD, nevěřil bych tomu. Ale taková je zkrátka realita. Tu a tam na YouTube v souvisejících videích na takové věci narazím a nejde jen o YouTube.

Éra CCD čipů v pořádných foťácích (myšleno z technického hlediska, tedy zkrátka od řekněme micro43/APS-C výše) definitivně skončila někde na přelomu 10 až 14Mpix rozlišení. Canon pořádně CCD čipy ani nepoužíval, Nikon s nimi také zavedl krátký proces a stejné to bylo se Sony, Pentaxem a dalšími. Ač jsme mohli vidět CCD čipy u prvních bezzrcadlovek systémů micro43 či Nikon 1, záhy byly nahrazeny jejich CMOS ekvivalenty. Dodnes jsem přesvědčen o tom, že to bylo jak kvůli technologicky jednodušší výrobě, tak i s ohledem na jednodušší možnost rychlého odečítání dat, která umožnila přinést 1080i a později 1080p video do běžných spotřebitelských foťáků.

Nicméně obraz z CCD prostě vypadal jinak než z CMOS. Já osobně to vnímám tak, že obraz z CMOS fotoaparátů je typicky poněkud syrovější. Je v něm obvykle buď žádný šum, nebo naopak viditelný jasový šum. CCD přístroje spíše „mazaly“ (a to včetně těch špičkových jako Nikon D200), CMOS přístroje spíše sázejí na jasový šum a ostřejší výstup ze snímače, resp. A/D převodníků.

Tohle volání po „starých dobrých CCD snímačích“ je vidět na příkladu společnosti Leica. Ta uvedla v podstatě jen jeden digitální fotoaparát s CCD snímačem. Leica M8 se objevila v září roku 2006 a nepoužívala „jen tak ledajaký“ CCD čip, nýbrž přímo Kodak KAF-10500. Ano, Kodak. Snímače od Kodaku, co jsem tak za poslední roky nakoukal z tisíců fotografií, opravdu vykazovaly trochu jiný, zajímavější vzhled snímků než běžná produkce. Zkrátka co leze z Leicy M8 (10Mpix APS-H Kodak) bez ohledu na objektivy (klidně s nějakým levným Voigtländerem) má jinou kvalitu než to, co mě lezlo z Pentaxu K200D (10Mpix APS-C CCD Sony). I proto je dodnes ta chybně konstruovaná a zpočátku poruchová Leica M8 dodnes mnohými velmi ceněna a používána. Leica M9 sice ještě sázela na Kodak CCD, konkrétně 18Mpix typ, ale už byla trošku jiná. A poté přišla éra CMOSů.

Nevím nakolik se tento CCD fenomén dá či nedá přirovnat k tomu, jak specifickou kvalitu, či nekvalitu snímků produkují filmové materiály ve srovnání s digitály (obecně, bez rozdílu technologie čipů). Možná je v tom vliv toho, že chci ve fotografiích pořízených na film vidět něco víc, ale i poslední vyvolaný film (Ilford Pan 400 @ 1600) focený Zorkijem 6 s Jupiterem 50/2 mě přesvědčuje o tom, že film měl a má něco do sebe. Něco, co digitálu chybí, ale k čemu mají opravdu blíže staré dobré CCD čipy než to, co leze z modernějších CMOSů (včetně mého 14Mpix Nikonu 1). Naštěstí existují cesty jak ty sterilní syrové CMOS RAWy přiohnout více do vzhledu éry filmové. Ubrat jim trochu na té báječné realističnosti a vrátit jim atmosféru.

Jsme možná poslední generace lidí, kteří tohle dělají. Ta současná náctiletá, která už kompletně vyrostla na fotkách ze smartphonů, žádné nostalgické subjektivní volání po filmu či CCD jistě necítí. A je to naprosto v pořádku, je to jen další evoluční stupeň ve vývoji. Byly doby, kdy byla fotografie největším zlem na světě, protože členy rodiny přeci nejlépe zvěční dobrý malíř portrétista. Byly doby, kdy byla barevná fotografie sprostým slovem, protože jedině černobíle zachytíte pravou podstatu věcí neovlivněnou barevným podáním - ostatně tohle přetrvává dodnes. A ano, byla i éra, kdy se seriózní fotografové se svými středoformátovými Hasselblady a s Nikony řady F vysmívali prvním nesmělým pokusům o digitální fotografii. Tak jako všechny před nimi, i je vyvedl budoucí vývoj z omylu. Ale tak jako dodnes přežívá malování portrétů, černobílý i barevný film, stále se dá dostat ke slušným fotoaparátům s CCD čipy. Vedle obligátních Nikonů či Pentaxů je tu celá armáda středoformátových těl s čipy o rozlišeních mezi 15 a 50 megapixely, které jsou dnes o to dosažitelnější pro běžného smrtelníka, o co víc jsou každým dalším rokem považovány za zastaralé. A taková Mamiya RB67 Pro-SD, na které můžete střídat záda filmová se zády digitálními a v případě 3. světové války ji použít jako protiatomový kryt, má dodnes něco do sebe…

(stejně jako dvouočka)

Tagy: 

David "David Ježek" Ježek

Bývalý zdejší redaktor (2005-2017), nyní diskusní rejpal.

více článků, blogů a informací o autorovi

Diskuse k blogu CCD versus CMOS versus film v roce 2017

Pondělí, 20 Březen 2017 - 11:14 | Fotobob | A není to jedno? Prostě se nenechám přemluvit, je...
Pondělí, 20 Březen 2017 - 10:02 | bežný občan | Sorry, ale na začiatku tam fakt bola iba nálepka...
Pondělí, 20 Březen 2017 - 09:51 | MystiX | Mnohem větším strašákem je pro mě google a to v...
Pondělí, 20 Březen 2017 - 09:48 | xvasek | Abys mohl hodnotit senzory, musel bys porovnávat...
Pondělí, 20 Březen 2017 - 09:02 | winnixmechanic | Pridam aj nieco z kompaktneho konca, Canon A590IS...
Pondělí, 20 Březen 2017 - 06:45 | Karol | Já bych to spíše viděl, že když někdo má tendenci...
Pondělí, 20 Březen 2017 - 06:43 | Karol | Hele přečetl jsi si tu větu po sobě? Ty jsi...
Neděle, 19 Březen 2017 - 22:21 | Fotobob | To nebylo konkrétně na vás, ale široce na...
Neděle, 19 Březen 2017 - 20:28 | Gath G | Pak je to ale takové nepřehledneté, že? :)
Neděle, 19 Březen 2017 - 19:51 | DSonne | Ale nálepka "nepřehlédněte" je přece u...

Zobrazit diskusi